Baskytaristu Jaryna Janka znají především fanoušci kapely Benedikta, která vydává na labelu Indies Records a je známá svým osobitým mixem jazzu, rocku, funky, ba i punku - to vše s kořeny v lidové a folklorní muzice. Nad jejich zatím poslední deskou "Punky Dumky" si obdivně mlaskali kritici i fanoušci. Výše popsané křížení stylů ovšem není jedinou muzikou, kterou se Jaryn zabýval. Crossover, ovšem poněkud tvrdšího a prudšího ražení, hrával v devadesátých letech v poměrně úspěšné klubové kapela Eleison, čtyři struny krotil také v divoké skvadře Krucipüsk a v současnosti jej najdete také v patičce BSP vedle pánů Pavlíček, Balage, Střihavka.
Níže psaný seznam Jarynových nejoblíbenějších parádiček k poslechu je tak pochopitelně stejně pestrý, jako jeho muzikantská kariéra i současná tvorba domácí Benedikty, kde plní (promiňte bulvár) krom hraní i povinnosti manželské ke zpěvačce Petře. Samotná Benedikta má za sebou natáčení klipu k písni "Za řekou za horama". Krom hraní v našich klubech i festivalech vystupuje často také v sousedním Slovensku a Polsku, nyní se chystá také do Německa. Více informací o kapele najdete na sympaticky přehledném webu: www.benedikta.cz.
Miles Davis - "The Man With the Horn"
"Deska, kterou s přestávkami poslouchám více než patnáct let a ještě mne jaksi neomrzela. Podladěný Marcus Miller na basu, Al Foster na škopky a rozevlátý Mike Stern, který hraje na kytaru přesně tak, jak mu poradil sám mistr - všechny čuple doprava - prostě jako Jimi Hendrix, který to už bohužel sám nestihl. Nahrávka vyšla po pětileté odmlce někdy počátkem 80.let a údajně se v dané době nepotkala s velkým pochopením. Jestli ji plně chápu já, nemůžu zcela bezpečně říci, ale tu energii vstřebá snad každý."
Erik Truffaz - "The Walk of the Giant Turtle"
"Zajímavá ukázka, jak lze docílit celkem slušného kraválu bez kytary, pouze se zkreslenou basou, preparovaným Fender pianem a slušně zříze...,pardon, zdelayovanou trubkou. Tak takhle si představuji současnou progresivní muziku nás, mladých... No, a jak v třetí věci "King B" zazní hned v prvním chóru rífek, sic trochu rychlejšího tempa, ale ne nepodobný "Owner of a Lonely Heart", u toho my starší obvykle občas i slzu setřeme."
Dave Fiuczynski & Screaming Headless Torsos
"Tak z této desky jsme si vypůjčili a upravili jednu píseň, kterou si pánové před námi zase vypůjčili od Milese Davise, který si ji dokonce jednou vypůjčil sám od sebe. Křičící bezhlavá torza se to ale nějak dozvěděli a představte si, neposlali nás do pr..., ale pozvali nás na svůj koncert do Vídně, kde nám naopak popřáli hodně štěstí. Při poslechu máte možnost být přítomni uchvacujícího velezmatku z ingrediencí jazzu, punku, funku a kdoví čeho ještě. Na koncertě mne dostal basista Fima Ephron, který ze svého Fender Mustang Bass vyluzoval tak hrůzostrašné zvuky, že jsem se začal po něm okamžitě pídit (myšleno po nástroji)."
Avishai Cohen - "Lyla"
"Na koncertě jsem byl asi tak před čtrnácti dny a bylo plno, takže jsem plný nadšení posháněl vše možné nahrávky, které se jen daly. Jestli se i při natáčení "Lyly" podařilo bubeníku převrátit hi-hatku, nevím, ale na mně nahrávka nepůsobí o nic menším dojmem. Navíc mám možnost si v poklidu domova vychutnat i poloh poetičtějších, více barev a zvuků linoucích se zpoza taktovky kontrabasistovy. Na CD hraje na baskytaru podstatně lépe než na živo, ale je otázkou, jestli mu vlastně o nějakou brilanci vůbec šlo. Track číslo 8, notoricky známá "Come Together", bonbónek asi pro každého, ihned jsem musel porovnat se stejným zadáním úpravy z roku 95 "paní Millerové"."
Work In Progress - "Back Home"
"Mám–li trochu prohrábnout šuplíky, tak "acoustic fusion jazz music", prezentovaná plzeňsko-pražskou formací té nejmladší jazzové generace (no údaje o narození v passportech mají možná trochu staršího data než např. Tokio Hotel, ale v jazzu se to zas tak nebere...). Hned úvodní "hadice" tématu reprezentovaná saxofonovým dvojzápřahem (možná snad by zasloužily lepšího ozvučení), a leckdy se zajímavě zaseknuvší na nějaké kvartě či kvintě ihned zaujme a vryje se do paměti. Místy připomíná Shortera, místy Pinea, fanoušek rytmiky Johna Scofielda by přísahal na rok 1998 a desku "A GO GO", ale co je nejdůležitější - všudypřítomná radost ze hry!"
Mr. Bungle - "California"
S touto partou jsem se něco naotravoval okolí a ne vždy se setkal s plným pochopením (tedy se souběžně fungující sdružením Fantomas - také kroužek podobných bláznů se stejným hlavním protagonistou a zpěvákem Mike Pattonem, "jsem i já měl problémy" - dost by mně zajímalo, co by na to řekli ve většině kanceláří našich vydavatelství, přišel by-li tam nějaký šílenec s žádostí o vydání tohoto). Doma vlastním video záznam z jakéhosi německého festivalu a nejvíce mi je líto pódiových techniků, kteří se marně snaží již během představení napíchat všechny mikrofony za účelem sejmutí tympán, vibrafonu, saxofonu, bicích, kytar a tuny dalších nástrojů. Po prvých taktech zpěvu okamžitě odkódujete pěvcovu mnohaletou příslušnost ke crossoverovým Faith no More, byť údajně snad vždy nadržoval tomuto méně známému spolku. Má nejoblíbenější píseň cédéčka je "ugrofinská" "Ars Moriendi" s cimbálem, akordeonem a spoustou lichých taktů, kterou bych nejraději ukradl také!"
Frank Zappa - "The Best Band You Never Heard In Your Life"
Moje zatím dvanáctá Zappova deska v pořadí. Paradoxně jsem si jako první pecku musel pustit poslední píseň živého dvojalba - zeppelínovský "ploužák" "Stairway to Heaven", o kteréžto úpravě jsem doposud jenom slyšel, a která tedy vůbec nezklamala! Pageovo sólo opravdu odpálí dechy unisono dokonce za doprovodu jakési ska rytmiky (pravděpodobně Thunes&Wackerman). Nikdy neslyšel a bohužel už nikdy neuslyším."
Joe Henderson - "Porgy And Bess"
"Pouštím si ji vždy v "období klidu". Možná bych ji mohl nazvat jako výpověď o moudrosti stáří, ale nejsem si zcela jist, jestli toto řečeno o člověku s tolikaletou závislostí na heroinu bude působit dostatečně výchovně. Deska je to už, myslím, poslední v řadě a nejvíce mně baví, že se jedná o opravdové písničky (a to jsem jednu dobu nemohl Gerhswinovu "Summertime" ani vystát - nyní v podání Chaky Khan největší skvost alba )."
System Of A Down - "Mezmerize"
Představte si Larse Ulrycha a Jamese Hetfielda na zpěněných ořích, uhánějící moldavskou či jakou divokou dálavou roku šestaosmdesátého. Dá se říci, že tento kotouč mě opět, ostatně jako již vícekráte v minulosti, přesvědčil, že rock n´roll is (zatím pořád ještě) not dead!"
Ladě - "Kub 59"
"PostWaittsovské, postWattovské, postVedderní..., lupou i cpt. Beefhearta najdeš! To vše zastřešeno zpěvem a texty Michaela Kubesy - Petra Bezruče severomoravského rokenrolu (ne, že by se zaobíral podobně jako slezský bard existenčním strádání svého lidu, spíše ho zajímá duševní bída a utrpení jednotlivce, a navíc srovnání si žádá i stejná destinace výskytu obou). V zásadě druhé řadové album, debut se skrývá pod názvem "Červeným Vrchem" a ve srovnání s novinkou je podstatně chmurnější (opakovaný třetí poslech doporučuji opravdu "odolným vyvážlivcům", v opačném případě hrozí nutnost vyhledání odborné pomoci). Jinak krásná práce s písničkou či zvukem samým, obzvláště kytara, s pouze několika old-school efekty, se jeví jako nevyčerpatelná studnice palet zvuků. Velmi jemné zasazení např. trubky, vokálů a několika neidentifikovatelných zvuků stojí také za zmínku. Každopádně, i přes dost neříkající název počinu, bych byl rád za to, aby se stal objevem č. 1 české scény nezávislého písničkářství."
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
