Skrytý půvab byrokracie patří k jedněm z našich nejoriginálnějších alternativních a experimentálně-undergroundových uskupení, o čemž se již v těchto dnech mohou všichni fans hudby přesvědčit díky zbrusu novému novému albu "Předvoj armády monster", které právě vychází u labelu Guerilla Records. Josef Jindrák, známý též jako Manuzio, patří k jedněm z otců zakladatelů souboru, kde hraje na basovou kytaru. Dále zcela nedávno otevřel prodejnu Polí pět (www.polipet.cz.), kde najdete zajímavou nabídku alternativního a undergroundového umění všeho druhu.
Níže uvedený seznam je výběr nejvíce Manuziem poslouchaných pecek letošního podzimu. Více info o samotné kapele Skrytý půvab byrokracie najdeš na: www.skrytypuvabbyrokracie.cz.
Sigismund de Chals/Kollinéro – Bomba
Totální úlet. Koncept: během jednoho dne natočit improvizačně hudebně divadelní album a týž den jej bez jediného střihu vydat, a dokonce ještě prodat. Ohromně se u toho bavím, přirovnat lze snad jedině k legendárním Ženám nebo Vizitě.
Permanament Fatal Error – Law Speed
Tohle vydavatelství pro mě objevil až Daniel Dudarec z Minority records. Našlo by se tam více perel, asi tak jedna vedle druhé z mnohadesítkového katalogu. PFE je úžasná koláž v podstatě postrockových postupů s jazzovými vyhrávkami a noisovým zneklidněním. Během jednoho týdne jsem si CD pustil snad 10x, nikdy nenudilo a vždy mi odkrylo další úrovně.
Ruce naší dory – Poemuzie
Potřeboval jsem si z této desky nagrabovat jen jednu skladbu a zůstalo mi to v přehrávači zase poněkud déle. Ruce naší Dory stojí a padají s postavou SdCh - geniálního dramatika a básníka, který je autorem veškeré hudby a textů a zároveň frontmanem kapely. On ovšem působí, jakoby si "rockerství" jen zkoušel jaksi mimochodem, pohrával si s rockovými klišé a nenápadně se bavil jejich převracením. Hudba zní dekadentně rozkladně, rockový sound nepřináší žádný nový posun, jen využívá méně obvyklé harmonie a melancholické melodie, které jakoby byly již zapomenuty a nyní se noří z hlubin podvědomí. Jednodušeně jde o klasické bigbítové písničky. Kdyby se deska, trvající asi 60 minut, seškrtala na 40 minut, vzniklo by příjemné album. Takhle jí ocení asi jen fanoušci nebo znalci širších souvislostí. Ovšem právě nyní je dokončováno u zvukaře Ondřeje Ježka nové album kapely, takže je na co se těšit.
Kolowrat - Vrany sa vracajú
Příjemné překvapení. Slovenská kapela, která mě zaujala už před lety na jednom undergroundovém festivalu, kde jsme taky hráli. Jejich koncert měl úplně jinou náladu, než u většiny dalších kapel. Syrové skladby, řekněme alá Nick Cave, se slovenskými kořeny a texty bez protěžované angličtiny. Tenkrát jsem si říkal, že stačí málo. Jeden "šikovný" producent, který je otesá od příšerného zvuku Tublatanky. Anebo kapela nevydrží; s touhou být slyšet v rádiu učešou svůj zvuk a zkrotí zpěváka. Ale nestalo se tak, příjemná překvapení se stávají. Vypovídající je už vydavatelství. Slnko records vydává zajímavé nemainstreamové kapely a projekty a buduje si silnou pozici.
Ememvoodöpoka – Dort jak brus
Tak dlouho si někdo dělá své, až vybrousí styl, nalezne osobitou textovou poetiku a nekompromisní posthardcorový zvuk a po x letech se stane "objevem" nepoučených. Emems nepřichází s žádným novým zásadním stylem nebo postojem. Jen to co je jim vlastní dělají neuvěřitelně dobře a se záviděníhodnou lehkostí a přirozeností.
Bratři Karamazovi - Báječné písně živě
Horká novinka. Karamazovci jsou jednoznačně hlavně koncertní kapela, řadové desky trpí špatnou, či spíše žádnou, produkcí. Tady je zachycen jejich duch, kvůli kterému jsou jedineční. Nevím, co by tomu řekl někdo ze zahraničí. Bez znalosti textů by asi deska nenadchla, v čemž si jsou podobní třeba s Rukami naší Dory.
Erik & Me – Erik & Me
Berlínská kapela, která se u nás objevila i koncertně, ale bez tradičního zájmu jakýchkoliv médií. A copak to hrají za muziku? Neobvyklé písničky. Tu ochucené pravým šansonem, tu mixem Toma Waitse a Nicka Cavea, tu křehce patetickou dekadencí. Německá obdoba neofolku.
V/A Love Comes Shing Over the Mountain
Supersilent, Biosphere, Arne Nordheim a další z labelu Rune Grammofon. Jde o portrét vydavatelství a vlastně celé severské scény. Podařilo se mi k tomu koupit ještě asi osm dalších titulů najednou. Stylově jde o rozpřah od imrovizačního jazzu přez hlukové experimenty, postambient až ke gramofonovému djingu. A musím říct, že tihle Seveřani mají skvělý náboj. Naprosto neopakovatelná nálada a nejlepší jsou momenty, kdy tyto jemné nálady ještě skladají na sebe. Nejlepší zpráva tohoto podzimu - Supersilent přijedou do Prahy! Doporučuji!
Miles Davis – Seven Steps to Heaven
Vystavoval jsem CD zrovna na pult a nedalo mi to, abych si jej nepustil. Po delší době mě zcela pohltil jazz. Jde ještě o neelektrifikovanou sestavu a je to úžasné. Čiší z toho radost i vysoké umění.
Zabloudila – Děti ze zemně
Jedna z nejméně doceněných moravských kapel. Solitéři nekompromisně si razící svůj hlukový (či posthlukový?) punk jazz. Až hardcorové nasazení, nezastupitelná improvizace. Jistě by dodali lesku jak Industriálnímu festivalu, unijazzí Alternativě či undergroundovému Krákoru.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
