A je tady další nová rubrika. Někteří z našich redaktorů se v ní vyjádří s odstupem času k již vydaným článkům kolegů (ať už půjde o koncertní reportáže nebo recenze alb) a nabídnou tak onen druhý pohled, který může pomoci k objektivnějšímu vidění dané problematiky.
Masters Of Rock, Vizovice, 10. - 13. červenec 2008
Asi největší hudební festival v České republice jsem navštívil letos poprvé. Je to dáno faktem, že nejsem fanouškem heavy/power/speed metalu, kterého je zde každý rok pravdu hodně. Tyto kapely asi mají fanoušky hlavně v naší zemi, proto nás už pomalu "otravně" navštěvují minimálně jednou ročně. Každopádně to teď není podstatné a pusťme se do analýzy toho, co nám připravil ročník 2008.
Celý festival otevírala stále známější brněnská rocková kapela Rattle Bucket díky vítězství v soutěži rádia Rock MAX "Rockmaxova 12". Člověka, který je zná déle, ničím nepřekvapili, ale protože zde šlo o skvělou příležitost představit se lidem nejen z celé republiky, nemůžu jim to mít za zlé. Na tuzemské poměry velmi kvalitní kapela hrající metal, hardcore s výrazným podílem emocoru, rozběhla celou akci ve velkém stylu. Po nich následovala další česká formace Doga, kterou jsem si nechal ujít, protože hospodský rock mě opravdu moc nebere. Radši jsem se šel podívat po areálu, co nám organizátoři po této stránce připravili.
Již klasicky plno stánků s občerstvením, metalovým oblečením a hudbou. Ceny nebyly vůbec předimenzované. Plzeň za 35 kč by neměla nikoho urazit. Akorát stánky s pivem byly až v úplně zadní části areálu, což mi přijde trošku nelogické. Zajímavostí byl fakt, že hned u vstupu do areálu se dalo koupit pivo za 20 kč. Když nás nebavila právě hrající kapela (a stávalo se to dost často, protože bylo jen jedno pódium, což považuji za jeden z hlavních negativ akce, ale o tom až na závěr), mohli jsme navštívit tzv."Coca Cola domeček", kde hrál celou dobu DJ. Vytknul bych ale příliš hlasitou hudbu, takže, když si chtěli lidé pokecat, bylo to možné jen v pauze mezi kapelami nebo prakticky až mimo areál. Celý projekt "domečku" byla ve skutečnosti jedna velká propagace kouření - reklamy na cigarety kam se podíváš.
Po české kapele následovala norská Sirenia. Přirovnal bych ji k Dimmu Borgir s ženským vokálem. Nic originálního, ale našli si spoustu fanoušků. Po nich zas snad nejčastěji u nás koncertující zahraniční skupina – finští folk metalisté Korpiklaani. Přesto stále baví, protože tento rok k nám přijedou ještě jednou. Každopádně pro nefanouška jejich stylu to byla celkem nudná show. To se již ale vše schylovalo k vystoupení jedné z hlavních hvězd – americké industrial metalové legendy Ministry. Chlapi nezklamali a předvedli skvělou show obohacenou o kvalitní filmovou protiamerickou projekci. Nedokážu si představit tuto kapelu hrát někde v klubu. Byl to excelentní masakr. Jedinou výtku mám akorát k totální absenci kontaktu s publikem. Zde se jinak opět krásně potvrdilo, jakým jsou Češi agro metalovým národem, protože lidí na tuto kapelu bylo o mnoho méně než na zmíněné Korpiklaani. Určitě se šetřili na proklamované hlavní hvězdy Def Leppard (jako hvězdy se i chovali – autogramiáda 2x kratší a příprava na pódiu 2x delší než ostatní) a "božského" Tobiase Sammeta a jeho projekt Avantasia. Tyto poslední dvě kapely prvního dne mě ale nezajímají. Můžete si o nich přečíst například v reportu kolegy Thirda Horsemana.
Druhý den začínal v českém punkovém duchu. Komunální Odpad nestihl dorazit, a tak nás čekal jenom dvojkoncert formací Totální Nasazení a Jaksi Taksi. Škoda jen, že většina setu druhé jmenované se již skládá převážně z nové tvorby, která je v porovnání s minulou o několik tříd níže. Pak následovaly stejně slušné sety dalších dvou českých seskupení Dying Passion a Dark Gamballe. To, co přišlo pak, chtělo psychickou přípravu. Čekalo nás trio švédských slečen Fourever. Sice na pohled krásné, ale my jsme na hudebním festivalu a ta jejich produkce byla prostě strašná. Hlavně bubenice snad nemá zvládnuty ani základy hry na svůj nástroj. Naštěstí následoval Engel – brilantní melodický death metal ze Švédska. Nemůžu nic vytknout. Ještě jsem si vyslechl rakouské The Sorrow. Jejich metalcore ale postrádal špetku invence, tak jsem radši zvolil delší oddech před nabitým večerním programem. První v rámci něj zahrála legendární kanadská thrash metalová legenda Annihilator. Bez debat excelentní show. Je dobré vidět, že kapela ani po těch dlouhých letech neztrácí dech. Stejně tak ani němečtí Oomph!. Stejně dobré představení, jen je patrno, že se ve své tvorbě nedokázali ubránit komerci a tak po půlce setu jsem skoro usínal, jak si ty hitové písně byly podobné. Program druhého dne uzavírali portugalští black/gothic metalisté Moonspell. Nejsem moc velkým fanouškem tohoto žánru, ale z reakcí po skončení akce bylo jasné, že pro značnou část návštěvníků to byl jednoznačně největší zážitek.
Program třetího dne mě absolutně nezaujal. Jediné, co mě překvapilo, byl skotský pirátský metal Alestorm. Na rozdíl od Korpiklaani to bylo vtipné a klidně se na ně rád podivám znova. Večer začali Amon Amarth, což je průměrná viking metalová kapela, kterých je na severu Evropy spousta, jen se stali známí díky jedné povedené písni. Další noční program narušil silný déšť, takže jsem upřednostnil program "pod střechou". V areálu tak zůstali jen nejvěrnější fanoušci kapel Apocalyptica a My Dying Bride.
Začátek programu závěrečného dne byl těžkopádný. Jako jedinou ze čtyř českých kapel, které v ten den hrály, můžu vyzvednout bohužel jen punkové E!E. Nejvíc mě "překvapila" formace Nil s hlavním ženským vokálem. To byla tak neskutečná nuda a navíc měli tolik časového prostoru ke hraní. Ještě jsem pak přečkal power metal v podání Bloodbound a už se mohl těšit jen na kvalitní věci. První byli Communic z Norska. Brilantní ukázka moderního heavy metalu bez kytarové onanie a textů o ohni a meči (resp.u Amon Amarth sekyře či kladivu). Pak už ale přišla na řadu podle mě nejlepší show v rámci celého festivalu – dánští Volbeat. Originální mix rock’n’rollu Elvise Presleyho a metalu mile překvapil většinu přihlížejících. Koncert byl obohacen vtipnými průpovídkami charismatického frontmana, který si dělal srandu úplně ze všeho a popíjel přitom Jacka Danielse. Volbeat na celé čáře předčili většinu zde hrajících metalových kapel. Před další z hlavních hvězd (Sonata Arctica) jsem myslel, že budu muset přetrpět švýcarskou rockovou formaci Gotthard. Jenomže jejich inteligentní a zábavný rock nadchnul a určitě si jejich příští koncert nenechám ujít. Hned jak skončili svůj set, začalo intenzivně pršet. Koncert Sonaty se proto posunul o nějakou tu půlhodinu. Čekání se ale vyplatilo. Velkolepé představení bylo obohaceno o unplugged složku - to když vypadl proud. Touto formací hudební část festivalu pro mě (i kvůli opakujícímu se dešti a už projevující se únavě) skončila.
Akce to byla jednoznačně povedená a nikdo nemohl být zklamán. Tento rok jsme se konečně nedočkali již otravných agro metalových kapel, které nás navštěvují každým rokem. Byly sice nahrazeny jinými v podobném stylu, ale alespoň nějaká změna určitě nastala. Nekonfliktní návštěvníci, nadstandardně často čištěné toalety, příjemná bezpečnostní služba, mohl bych v pozitivním výčtu ještě dlouho pokračovat. Negativ je jen pár, ale o to výraznějších. Jedno pódium je absolutně nedostačující. S délkou akce je to zas naopak. Čtyři noci je asi až příliš. Já bych navrhoval snížit to na tři a přidat druhé menší pódium, kde by například hrály jen domácí kapely, jak je to například na festivalu Rock For People. Výtku mám také k velikosti areálu. Je již také nedostačující. Když hrála některá z hlavních hvězd, bylo možné se dostat od vstupu do areálu až ke stánkům jen s velkými obtížemi. Prodávané brožury s mapou areálu a představením kapel by mohly být zdarma, ale úplně mě dostal jejich obsah. Byly tam profily kapel, ale jen těch nejznámějších a všechny byly ne stručně popsané, ale doslova vynášeny do nebes. Na co mi je ale vědět, co hrají Within Temptation?! Měli tam být hlavně popsány méně známé kapely, alespoň žánr, který produkují. Já, který jsem se rozhodl zajet si sem jen den předem, jsem jednoduše neměl čas si všechny vyslechnout a byl jsem ztracen. Ještě bych doporučil příště pozvat nějaké známé zástupce hardcoru či amerického punkrocku. Když zde hrály tuzemské kapely hrající tyto žánry, proč taky nepozvat nějakou světovou? Rock For People i Brutal Assault to již roky dělají a tyto kapely, i když nezapadají do "žánrového duchu" festivalu, mají vždy obrovský úspěch u fanoušků. To ale nejsou tak významné vady na kráse a myslím si, že jde o nejprofesionálněji pořádaný festival u nás.
Reportáž ukončím otázkou k zamyšlení. Hádejte, kdo je první oznámenou hvězdou zimního Masters Of Rock? Nikdo jiný než Gamma Ray. Konečně přijedou (opět a znovu) i k nám!!!
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
