V rubrice Druhý pohled se někteří z našich redaktorů vyjádří s odstupem času k již vydaným článkům kolegů (ať už půjde o koncertní reportáže nebo recenze alb) a nabídnou tak onen druhý pohled, který může pomoci k objektivnějšímu vidění dané problematiky.
R.E.M., Eden - Praha, 17. srpen 2008
Celý večer zahajující předkapelu The Duke Spirit taktně přeskočím, protože vážně nebylo o co stát. A honem k hlavním hvězdám. Ve 20:05 začali R.E.M. svou takřka dvouhodinovou show, která mne ohromila nejen svou rock’n’rollovou energií, ale i skvělou doprovodnou vizuální show. Ze začátku mi pohyby frontmana Michaela Stipea připadaly jako z Monty Pythonovského "Ministry of silly walks", pak také chvíli imitoval robota, ale hlavně – neustále něco dělal - komunikoval s publikem, pobíhal po pódiu, podával si ruce s diváky, vcelku slušně i zazpíval a dokonce v "Bad Day" zahrál sólo na harmoniku. Ostatní členové kapely se také činili, aby se diváci nenudili (a ze začátku to tak opravdu vypadalo, publikum "roztálo" až časem), dokonce připravili malé překvapení všem, když se všichni sešli na jedno místo na pódiu, kde bubeník i baskytarista vyměnili své nástroje za akustické kytary a takto odlehčeně zahráli "Let Me In".
Do písně "Electrolight" také zapojili publikum, když Stipe zahlásil "When you’re standing on the top of the Hollywood hills and looking down, the city loks like a million cell phones. So please, show us in the middle of the song you cell phone, so we can create Hollywood here, in Prague". Heslo onoho večera by tedy mohlo být: dokud R.E.M. hrají, žije duch rock’n’rollu – nebo alespoň tak to připadlo mně. V průběhu večera jsme mohli slyšet průřez takřka celou tvorbou, od hitů z nového alba jako "Living Well Is The Best Revenge", frontmanovými slovy "This beautiful song is about the american culture", uvedeného "Man-sized Wreath", "Hollow Man" nebo "I’m Gonna DJ" přes "Animal", o které Michael prohlásil "This is gonna be a surprise", "Drown", "I’ve Been High" až po notoricky známé hity jako "The Great Beyond", "Losing My Religion" nebo "Man On The Moon". Trošku mě zamrzelo, že nezahráli "Shiny Happy People", ale to by byl asi takový malý zázrak, jelikož tuto skladbu nehrají naživo nikdy.
Takřka přesně o půl desáté kapela odchází z pódia a po pár minutách se opět (díky mohutnému potlesku) vrací a přidává "Supernatural Superserious", "Losing My Religion", folkrockovou "(Don’t Go Back To) Rockville", při které se mikrofonu ujal baskytarista Mike Mills, a kterou frontman Stpe okomentoval "I was thinking you were singing Gone gone back to a-ha and then I realized, it was Gone gone back to Praha!", pak přihazují ještě "End Of The World", Michael představí celou kapelu a loučí se hitem "Man On The Moon". Odbyla desátá hodina večerní a koncert skončil stejně energicky, jako začal.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
