Stejně jako všude jinde i my vám přinášíme pohled na to, co nás v loňském roce na hudebním poli zaujalo a co nás naopak zklamalo.
Jaké jsou podle nás nejlepší desky minulého roku? A co koncerty, které z nich v nás zanechaly nejsilnější zážitky? A co DVD, na kterých si loni daly kapely a jejich vydavatelé opravdu záležet? Které nové jméno svým debutem nejpříjemněji překvapilo? A co zklamání, která věc v hudebním světě nás v minulém roce nejvíc zklamala nebo dokonce naštvala?
Na to vše vám postupně odpoví aspoň někteří z našich redaktorů v tomto krátkém seriálu. Jako čtvrtý se k uplynulému roku vyjádří redaktor Kilian Nedory.
Album roku
1) David Sylvian – Manofon
Brit David Sylvian se stejně jako např. Morrissey proslavil se svou rodnou kapelou a poté i jako sólista. Dosáhl velkého ohlasu a působil snad i přirozeněji sám, než se svou ekipou. Tito dva pánové mají společný velice unikátní hlas, plný citu a emocí. David má za sebou od roku 1984 osm samostatných nosičů a mnoho spoluprací (např. s Robertem Frippem či basákem z Can Holgerem Czukayem). Jeho poslední deska je vyvrcholením spolupráce s moderními elektronickými umělci, kteří dotvářejí na jeho deskách zvukové krajiny, jejímž průvodcem je samotný Sylvian. Neuvěřitelně intimní, melancholické a krásné balady pro nadcházející hektické století.
2) Yo La Tengo – Popular Songs
Staří pardálové americké nezavislé kytarové scény umějí stárnout s grácií. Pětadvacetiletku završili nádhernou deskou s trochu dvojznačným názvem. Trio z Hobokenu má v repertoáru za tak dlouhou kariéru od kotlíkařských balad až po vazbící jamy odehráno od každého žánru něco. "Populární písně" těží z jejich muzikantské zkušenosti a přináší jakési resumé dosavadní tvorby. Přijemné, osvěžující a mnohem inspirativnější než kupa mladých indie plagiátorů.
3) Astronautalis – Pomegranate
Hip-hoper, který strhne úplně všechny bez ohledu na vyznání, barvu pleti či hudební vkus, mistr v získání sympatií nic netušícího publika, které se objeví na jeho koncertech. Sympatický blonďák k pomilování. Na třetí desce "Pomegranate" rapuje jako o život, křičí, šeptá i vyhrožuje. Nelze ho přeslechnout, minout nebo ignorovat. Příval energie, jakési punkové říznosti a entuziasmu se valí z celé desky. U "Pomegranate" nemusíte vůbec řešit, jestli je to hip-hop nebo cokoliv jiného – prostě se bavte a přistupte na jeho hru.
4) Ema Camelia – Krakatoa
Kopřivničtí průkopnící v Česku ne až tak nrotěžovaného žánru dark-core konečně došli ke své první "velké" desce, pokud nepočítáme nervy drásající demo z roku 2006. Jistý posun je znát hned, od vyloženě screamo pasáží se posunuli ke, ehm, zpěvu a tím pádem vyniknou texty velmi obrazotvorné i děsivé – "Déšť nesmyje soukolí následků. Nasedl jsi do vlaku, nestaví, má jen jednu stanici – konečnou. Ať už bylo to cokoli, máš to za sebou. Věřil jsi a obětoval za jejich ideje, klamy, za které ti slíbili bohatství a slávu, své království světla. Vydej se na svou poslední cestu, ale nečekej světlo na konci tunelu," zazní hned v úvodní "Na cestě". Příval temné energie nelze zastavit, lze ho pouze redukovat dalším a dalším poslechem. Po letech strávených hraním za pivo a cesťák v oblastních klubech si zaslouží pozornost každého příčetného posluchače.
5) Bonus – Unabomber EP
Bourek aka Bonus, bývalý zpěvák Emems, dlouho po rozpadu své domovské kapely nezahálel. Přišli Sporto a jejich velký úspěch. O Sporto ale už mluví kdekdo, to už mě nebaví. Bonusův hip-hopový cirkus na cestách, který hlásá svou pravdu, nemá u nás zatím obdoby. MC s vadou řeči se svým diy přístupem boří bariéry a to je jen dobře. Unabomber EP vyšlo sice v lednu, ale vznikalo už loni. Čekujte Bonuse a Temný Síly...
Koncert roku
1) Festival Nowa Muzyka, Katowice - Polsko, 28. - 30. srpen 2009
Svátek elektronické hudby nedaleko českých hranic – věhlasná jména světové produkce: Flying Lotus, Jon Hopkins, Fever Ray, Roots Manuva a další. Příjemné prostředí bývalého dolu, čisto, bezalkoholové stany a line-up postavený tak, aby se téměř nic nekrylo. Příjemná atmosféra plus příjemná cena vstupenky, to se prostě musí rovnat příjemnému fesťáku.
2) OFF Festival, Myslowice - Polsko, 6. - 9. srpen 2009
Téměř totožné hodnocení jako výše, snad až na kapacitu areálu a množství kapel. Ne už tak rodinná záležitost, přesto ještě touha pořadatelů neudělat z OFFu monstrakci. Žánrová různorodost, od hardcoru po ambientně laděné projekty. Tři dny plné krásné hudby, výborné organizace, stánků plných hudby, vinylů, triček, plakátů, placek a kdovíčeho ještě. Konečně festival o samotné hudbě a ne velký letní kamp plný piva, nepochopitelné struktury line-upu a prima lidiček. V roce 2009 velký dojem zanechali: Fucked Up, The Thermals, Health, Karl Blau, Dictaphone či pobláznění Monotonix.
3) Neurosis, Palác Akropolis – Praha, 7. červenec 2009
Nemám rád pojem "živoucí legendy", ale tady asi nelze jinak. Hmatatelný důkaz, že metal nepatří pouze našim otcům a vesnickým křupanům. Neurosis začali jako každá druhá hardcoreová kapela a vypracovali se na špičku, řekněme současné tvrdé kytarové muziky, která má hlubší kontext. Pražský koncert uprostřed léta byl signálem, že metal není mrtvý ani archaický žánr, potvrdil spíše opak. Zvláštní je, že nejděsivější byly tiché a mírně gradující pasáže ve skladbách, které fakt lomozily nejvíce. V podání Neurosis je ticho dalším instrumentem. Doteď se vlastně divím, že tu Akropoli nezbourali.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
