Stejně jako všude jinde i my vám přinášíme pohled na to, co nás v loňském roce na hudebním poli zaujalo a co nás naopak zklamalo.
Jaké jsou podle nás nejlepší desky minulého roku? A co koncerty, které z nich v nás zanechaly nejsilnější zážitky? A co DVD, na kterých si loni daly kapely a jejich vydavatelé opravdu záležet? Které nové jméno svým debutem nejpříjemněji překvapilo? A co zklamání, která věc v hudebním světě nás v minulém roce nejvíc zklamala nebo dokonce naštvala?
Na to vše vám postupně odpoví aspoň někteří z našich redaktorů v tomto krátkém seriálu. Jako šestý se k uplynulému roku vyjádří redaktor mercury.
Album roku
1) Iggy Pop - Préliminaires
Opravdu nečekaná deska roku, ovšem rozpoznaná již po prvním poslechu. Krátká, ale napěchovaná nápady, náladami, Popových charismatem a zkušenostmi a doplněná neodolatelnými verzemi jednoho starého francouzského šansonu.
2) Manic Street Preachers - Journal For Plague Lovers
Stejně jako minulý rok R.E.M. se i tato legenda rockové hudby konečně rozešla s několikaletým koketováním s elektronikou, případně popem, a opět se chopila kytary, na kterou se to stejně řeže nejlépe. Dobré melodie nechybí a jejich hudba se opět stala dostatečně říznou. Je to také deska s velkým množstvím songů s enormně dlouhými názvy :-)
3) White Lies - To Lose My Life...
Post-punk pro 21. století? I tak by se tvorba a image White Lies dala nazvat. Když už to vypadalo, že se z tohoto stylu stala spíše komerční a obchodní značka, přišli White Lies s tímto skvělým albem plným autenticity, kterou spousta původních oslavovatelů Joy Division už dávno ztratila.
4) Morrissey – Years Of Refusal
Sympatická Morrisseyova deska se nese v poměrně svižném duchu. Jsou na ni jednoduché, ale chytlavé věci, které se zaryjí pod kůži po pár posleších. Nejvíc se svoji melodičností trčí "I´m Throwing My Arms Around Paris" nebo "All You Need Is Me". Najdou se zde ale i vážnější a pomalé věci jako např. "You Were Good In Your Time". Navíc má vážně skvělý obal.
5) Mono – Hymn To The Immortal Wind
Za názvem desky, která zní jako titul od nějaké metalové kapely typu "jupí, použili jsme na náš obal všechny barvy na světě!" se překvapivě schovává poslední album japonských melancholiků Mono. Hudba na něm obsažená opět patří k tomu nejlepšímu, co současný post-rock může nabídnout. Oproti Sigur Rós se stále drží svého stylu, jehož vrcholem bylo minulé album "You Are There". I "Hymn To The Immortal Wind" nabízí podobné momenty. Momenty uklidnění, rozbouření, gradace, uklidnění. Sice už to není takové překvapení jako před pár lety, ale i tak je to ve správné náladě parádní očištění.
Tuzemská scéna byla bohužel minulý rok na vynikající desky skromná. Ze slavnějších jmen se blýskli jen WWW nebo Monkey Business, jiné zavedené kapely nahráli spíše průměr. Některé kapely svým debutem ale předčili očekávání (Sunflower Caravan, Annie´s Trip...) Rozhodně to ale nebyl rok výborných českých desek jako ten předchozí, kdy vyšly např. velké hip-hopové desky (DJ Wich a Vladimir518), nebo alba Ilustratosphere, Eternal Seekers, První Hoře či Květů.
Zklamání roku
Johnny Cash - Remixed
Různým bezvýznamným DJům se na tomto CD povedlo vytvořit patvar, jenž przní hudbu i lidské sluchovody víc, než ty nejlevnější vietnamská sluchátka. Jde o naprosté znehodnocení Cashovi hudby a vydávat to ještě k tomu jako plnohodnotné a drahé CD je vážně ostudná záležitost. I na přeplácaném internetu by tyto remixy zabíraly místo, natož pak v monstrózním hudebním průmyslu...
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
