V rubrice Retrorecenze si (jak je již z jejího názvu patrné) připomeneme některá starší alba, vždy u příležitosti nějaké významné novinky u dané kapely (nové album, koncert v ČR, výročí). Může jít o desku starou 3 roky, ale klidně také 15 let...
Pearl Jam - Pearl Jam
Poslední deska "Backspacer" těchto rockových nestorů z podzima loňského roku je dle mého názoru dosti vyčpělená a prosta výraznějších silných písní, proto určitě neuškodí připomenout si jejího předchůdce, který ač přišel se stejným konceptem (přímočaré rockové album bez stylových experimentů), nabídl nepoměrně silnější a sevřenější materiál. Pearl Jam jsou na americké rockové scéně nevídaný úkaz. Když jim zlý jazykové po smrti Kurta Cobaina stejně jako celému stylu předpovídali brzký konec a místo na propadlišti dějin mezi krátkodobými trendovými hvězdičkami, nikdo nemohl tušit, že tihle pánové v poklidu jako jediní ze slavné seattleské generace přežijí dobu obrovského boomu nu-metalu (a moderních technologií v hudbě obecně) metalcore a ema/indie rocku a že nám pro rok 2006 (jako první u nového vydavatele a hned až po dlouhé čtyřleté pauze, což si taky nemůže dovolit jen tak někdo) celkem v tichosti připravili už své osmé řadové album, pojmenované eponymně "Pearl Jam".
Název nebyl vybrán náhodně, protože už podle tehdejších promo fotografií "znovuvlasatého" Eddieho Veddera jak za mlada bylo jasné, že tentokrát se jednalo o pravý návrat ke kořenům. Pearl Jam totiž opustili svůj umělecky ambiciózní, ovšem chvílemi tápající, usedlý a až poněkud "tatínkovský" styl předchozích dvou desek "Binaural" a "Riot Act" a začali se soustředit na to, co jim šlo vždycky nejlíp: poctivé, šťavnaté, šlapající rockové pecky plné skvělých nápadů. Už od úvodní "Life Wasted" bylo jasné, že především příznivci alba "Vs. " (mezi něž se řadím i já) mohli začít slavit návrat něčeho, v co už asi ani nedoufali. Neskutečně šlapavá pecka se šťavnatým refrénem, příjemnou lyrickou vložkou a povedeným sólem byla stoprocentním hitem tehdejších koncertů, o čemž se 22. září 2006 ostatně mohli přesvědčit i čeští fans. První vrchol alba. Kapela hraje už od prvních tónů jako politá živou vodou, dokonce i Eddie zpívá daleko více energičtěji než na výše zmíněných předchůdcích. Velkou zásluhu na skvělé atmosféře alba má i správný špinavý, neučesaný old-school sound, o který se postaral dvorní producent kapely Adam Kasper, u něhož je vidět, že přesně ví, co tihle chlapi potřebují - je tam cítit perfektně fungující chemie.
Tenhle skvěle živočišný sound je o to cennější v době, kdy se kapely předhánějí v miliónových produkcích, krystalicky čistém zvuku a různých nejmodernějších nahrávacích mašinkách. Inu, jen to dokazuje, že přirozenost byla vždy nejsilnější zbraní seattleských kapel. "World Wide Suicide" (první singl) je opět poctivá otevřená politická píseň hádejte proti komu s rozervaným refrénem a skvělou gradací, kdy Eddie řve jak za starých dobrých časů. Drobnou vadou jsou snad až příliš monotónní bicí a fakt, že úvodní věc alba by byla ještě lepším a údernějším průvodním singlem. "Comatose" je krátká punková vypalovačka s výbušným refrénem a až metalovým sólem, která navíc začíná povedeným riffem jak z dílny AC/DC. Především je to ale song, který by se neztratil ani mezi těmi největšími peckami na "Vs". Úvod alba tedy jako hrom. "Marker In The Sand" naproti tomu vyniká velmi upřímným, dojímavým popovým refrénem a povedeným riffem. "Parachutes" vypadá na první pohled jako triviální, až naivní písnička, ale svou vnitřní pohodou a takovou ležérní elegancí připomíná samotné Beatles, podobně jako "Love Boat Captain" z předchozího alba.
"Unemployable" zaujme skvělým refrénem, "Big Wave" je zase dravý grunge rovněž s povedeným refrénem. "Gone" je pak skvělá akustická intimní polobalada ve stylu předchozí desky se sociálně zaměřeným textem, která se vyhroceným refrénem změní v poctivou rockovou píseň. "Wasted Reprise" je velmi interesantní hudební miniatura, kde hammondky ala kostelní varhany hostujícího Booma Kaspara (který zde hostoval na druhém albu v řadě a zdá se, že si našel ve zvuku kapely své místo, podobně jako, samozřejmě v daleko větší míře, hammondy u legendárních Deep Purple) navodí optimistickou atmosféru chrámové mše. "Army Reserve" je politická protiválečná věc s výraznou basovou linkou a procítěným vykřičeným refrénem, která jak vzdušnou kytarou ala Edge, tak slokami a stavbou písně jako takové připomíná fenomenální U2 v nejlepších letech (ostatně, inspirace těmito přeslavnými Iry byla cítit už na "Riot Act" v písni "You Are", kterou svou autorskou troškou do mlýna přispěl bubeník Matt Cameron).
Konec alba pak patří opravdovým lahůdkám. "Come Back" je nádherné, na dřeň upřímné a oduševnělé blues se skvělým vybrnkávaným sólem ala jižanský rock (jehož vliv je mimochodem na albu hodně cítit), i když samotný konec je možná trošku patetický v typicky americkém duchu. "Inside Job" je pak umělecký vrchol alba. Strhující kytarový úvod doprovázený klavírem vyvolává ducha Led Zeppelin a Vedderův tichý, ale naléhavý hlas připomíná slavnou skladbu "Power Of Love" od Frankie Goes To Hollywood, aby celá tato kompozice končila v duchu "Turbullar Bells" Mikea Oldfielda.
Jak jste si jistě všimli, vyjádřil jsem se v pozitivním slova smyslu o téměř všech skladbách, což znamená fakt, že "Pearl Jam" je pro mě nejlepší deskou kapely od dob "Vitalogy" a svým způsobem mu konkurují pouze první dvě alba. Nesmím opomenout i tradičně nádherný digipack a obal, který se přesně nese v duchu rčení, že méně je někdy více. Prosté, ale velmi působivé. Stejně jako samotná deska. Stylově čistá, šlapající, bez výrazných experimentů, zdravě naštvaná díky tomu texaskému kovbojovi, co nejdřív střílel a až pak se ptal, deska, která se bude líbit i hard rockovým fanouškům. Navíc s příjemným zvukovým puncem nostalgie a starých dobrých časů v přetechnizované době, kdy zvukové pozlátko často zakrývá prázdnotu samotných písní.
Hodnocení: 6/7
Tracky: Life Wasted, World Wide Suicide, Comatose, Severed Hand, Marker In The Sand, Parachutes, Unemployable, Big Wave, Gone, Wasted Reprise, Army Reserve, Come Back, Inside Job
Žánr: Alternativní rock
Rok vydání: 2006
Celkový čas: 49:43
Vydavatelství: Sony BMG
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
