chyba/2@/mnt/data/webhosting/ftp/musiczone/www.musiczone.cz/lib/musiczone.php:16 : opendir(./advertising) [function.opendir]: failed to open dir: No such file or directory MusicZone | článek Dvacet let poté: Punk revival (09. 12. 2014, 00:00)

MusicZone | článek Dvacet let poté: Punk revival (09. 12. 2014, 00:00)

Článek

Honza Štelcík (09. 12. 2014, 00:00) Dvacet let poté: Punk revival

Dislaimer (představte si, že promlouvá Jello Biafra): Tento článek nemá být obviněním tehdejšího punku a jeho představitelů. Naopak. Má být pojat jako oslava tehdejšího punk revivalu, který spoustu lidí postupem času přivedl do "true" punku - podzemního, hnilobou zatouchajícího, upřímnýho punku. A spoustu lidí pokračuje v tehdejším trendu, jsou jich plný televizní obrazovky, módní trendy a lifestyle časopisy a nechceme s nima mít nic společnýho. Spoustu lidí po pár letech uteklo do vznikající tanečně-drogový scény. Jasně, Mr. Brett, Billie Joe, Fat Mike a Lars Frederiksen jsou milionáři. Ale za to, co pro punk udělali, si to zaslouží. Nehledě na jejich další aktivity, side projekty (např. Foxboro Hot Tubs) nebo konzumaci alkoholu, drog a léčiv. To nemá být glorifikací ale alespoň smítko náznaku, že jsou to pořád punkáči. Zhejralý, zazobaný punkáči zabedněný v mega vilách a drahejch autech, co rozmazlujou svoje už tak rozmazlený děti.

Letos tomu je dvacet let, co punk prodělal svojí renesanci, která se pravděpodobně už nikdy nebude opakovat. Rok 1994 byl pro spoustu lidí zásadní a spoustě lidí změnil život. Někomu krátkodobě, někomu už navždy. Někdo do tohoto prostředí přišel až později. Uchýlil se do garáží, hnijících zkušeben a jezdí za cesťák hrát do největších děr. Ale má to rád a to, díky čemu může jezdit po prdelích světa taky. Připomeňme si nejzásadnější punkový nahrávky roku 1994. Chronologicky. Zajímavý je, že všechny pocházejí z Kalifornie. To není náhoda.

Green Day - Dookie (release 1.2.1994, Reprise Records)
dookie
Green Day po dvou letech vydávají desku a podepisují smlouvu s "major labelem" Reprise records, založený Frankem Sinatrou a nyní vlastněný Warner Bros. Records. Green Day jsou, nejvíc ze všech vyjmenovaných kapel a desek, jednoznačně nejcitelnější ovlivněni původním britským punkem ´77 a na Dookie je to rozhodně znát. Buzzcocks první poloviny devadesátých let. Magazín Rolling Stone umístil album na první místo žebříčku nejlepších alb roku 1994. Kerrang! jej o pár let později umístil mezi sto alb, který musíte slyšet dřív než rafnete do polštáře, do první poloviny žebříčku. Album s několika hitovými singly jako "When I Come Around", "She" a hlavně "Basket Case" otevřel mnoha teenagerům obzory a spoustu tehdejším garážovým kapelám brány Mordoru - mainstreamu. A s více než dvaceti miliony celosvětově prodaných kopií je "Dookie" nejprodávanější punkovou deskou všech dob.

The Offspring - Smash (release 8.4.1994, Epitaph Records)
smash
Třetí deska punkerů z Orange County a druhá v pořadí, která vyšla na labelu kytaristy Bad Religion - Bretta Gurewitze. Punk rock, jak se tenkrát hrál. Nekomplikovaná, přímočará muzika, v případě Offspring s jejich "tradičními" orientálními vlivy. Pokud je libo, můžeme tomu říkat skate punk s nábojem grunge vystřelený do hlavy Kurta. Grunge jeho smrtí, měsíc po vydání Smash, dožívá svojí nejzlatější éru a její dozvuky ještě víc rozrezonují The Offspring se singlem "Self Esteem". Dexter Holland má ještě copánky. Ještě v prosinci 1994 na předávání cen The Billboard Music Award má pod švestkovým sakem triko s nápisem, kterým se naváží do korporací a pak si dá privátní stage diving do davu. Ještě v létě 1995 má na monstrfestivalu v Glastonbury triko s nápisem "punker". A o rok později se kapela nedomlouvá s Gurewitzem na smlouvě ohledně další desky. Údajně se jí nepozdávají honoráře za více než jedenáct milionů prodaných kopií celkově. Tím se Smash stává nejprodávanější nahrávkou vydanou na nezávislém labelu. Offspring podepisují smlouvu s Columbia records a zbytek už znáte. Smash je ale jednoznačně super deska. Kerrang! jí v roce 1998 umisťuje mezi padesát nejlepších punkových alb. Punková klasika.

Rancid - Let´s Go (release 21.6.1994, Epitaph Records)
letsgo
Nikdy jsem nebyl fanatickym fanouškem Rancid. Víc než Tima Armstronga mám rád Larse Frederiksena, nejlepší písničkou je "Old Friend" a z celejch Rancid mám nejradši Time Again. Bylo by ale chybou nezmínit tuhle kapelu jako jednu z nejdůležitějších článků týhle vlny. Album "Let´s Go" produkuje opět Mr. Brett a vychází pod jeho labelem. Největší plus zřím v tom, že Rancid jsou silně ovlivěný The Clash a levičáctvím a že zůstali věrný Epitaphu (když nepočítám split s NOFX v rámci BYO series), případně vlastnímu labelu Hellcat records, což je nyní jakási "dceřinka" Epitaph records. Hellcat! Hellcat records, baby! Jejich pravděpodobně nejúspěšnější deska "...And Out Come The Wolves" ale přišla až o rok později, což nezabránilo tomu, aby desku "Let´s Go" Billboard umístil do chart žebříčku mezi Billboard 200.

NOFX - Punk In Drublic (release 19.7.1994, Epitaph Records)
punkin
Totální kult v nezávislejších punkových vodách. Pro ortodoxňáky "moc měkký a melodický". Na to lze říct jenom: fuck off! Tuhle kapelu alespoň chvíli miloval nebo stále miluje každej z mojeho okolí. Deska "Punk In Drublic" je roztomilou přesmyčkou a opilí na veřejnosti jsme co chvíli. NOFX si z vás dělají prdel na podiu, v rozhovorech, ve videoklipech, kdekoliv a kdykoliv. Na koncertě v ČR řeknou, že v Polsku bylo teda lepší publikum ale že je to lepší než v Německu. A Němce na monstrfestivalech posílaj do kelu pořád a oni jsou z toho ještě u vytržení. Hitovky jsou "Linoleum", "Leave It Alone" a "Don´t Call Me White" (v Asii upravovaná podle potřeby na "Don´t call me rice", v Německu "Don´t call me scheiße", prostě jak je potřeba). Jedno z nejlepších alb kapely. Nepřekvapí, že se o desce žádný z cool magazínů příliš nezmiňuje. Celkově počet prodaných kopií "jen" někde okolo milionu.

Bad Religion - Stranger Than Fiction (release 6.9.1994, Atlantic Records)
strangerthan
Podobnost s knihou Chucka Palahniuka čistě náhodná. Tolik, o kolik dřív vyšlo album. Praotcové zakladatelé "moderního punk rocku" (brrr, otřesný slovní spojení) a jejich celkově osmá deska. První u major labelu Atlantic Records (Warner Music Group). To asi nelibě nesl Mr. Brett, jeden ze dvou původních zakládajících členů. Na téhle desce se asi dalo opět zarobit. Gurewitz s kapelou desku natáčí a vydává, natáčí klip k titulnímu songu a potom to nabere vcelku krátký proces. Brettovo užívání drog, neshody s ostatními v kapele. Především s basákem Jay Bentleym, kterýmu údajně věnuje titulní skladbu z prvního EP jeho nově vzniknuvšího projektu Daredevils. Píseň se jmenuje krátce "Hate You" a je výborná. To je však až v roce 1996. Už o rok dříve v live vystoupení na MTV (už bez Gurewitze, s posilou Brianem Bakerem - Minor Threat, Dag Nasty...) Bad Religion zpívají upravenou verzi titulní písně "Stranger Than Fiction" (orig. I want to know why Hemingway cracked/upraveno na I want to know why Gurewitz cracked) a kamarádství Graffin-Gurewitz na chvíli končí. Nicméně, "Stranger Than Fiction" je perfektní deska a váhám mezi "Suffer" a skvostem z roku 1994. Umístil se, jako správný mainstream medium, v druhý polovině Billboard 200. A nakonec se koná i happy-end, jako z filmů. Mr. Brett se do kapely vrací, kapela se naopak vrací k Epitaphu a v roce 2002 vydává album "Process Of Belief". Mr. Brett se ale spíše věnuje labelu a s kapelou jezdí jen US koncerty. O pár let později NOFX natáčejí skladbu "I´m A Huge Fan Of Bad Religion" kde se zpívá: Signing to Atlantic was a really bad decision, now they´re back on Epitaph, hey! Něco na tom bude ale "Stranger Than Fiction je zupa i na Atlanticu.

...tento článek opravdu vzniknul jen z lásky k uvedeným titulům. A taky mi bylo líto, že jsem si o tomto výročí letos nikde nic nepřečetl. Rok 1994 byl stěžejní. Autor článku v tomto roce poprvé vstoupil na školní půdu, poprvé v životě vstoupil do moře, kde ho po třech sekundách smetla první vlna. Ta druhá přišla o pár let později. A jeden z jejich epicenter vzešel možná právě z alb zde uvedených.

Strašně rád bych tu viděl ještě např. Pennywise nebo No Use For A Name. Tofužel, ty v tomto roce nic nevydali. Mohli by tu být Lagwagon (LP Trashed, Fat Wreck Chords) nebo Satanic Surfers (EP Keep Out, Burning Heart Records). Ale přání je otcem myšlenky. To, co bylo masově nejdůležitější a nejrozšířenější se událo jiným kapelám. Co bylo pak, všichni vědí. Dvacet let od jednoho nenápadnýho roku, který ale navždycky změnil dějiny rockový hudby.

Pozn. pod čarou: v Čechách byla asi nejblíž Taktika kyselejch hroznů.

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.

Novinky e-mailem

INZERCE

Polí pět

INZERCE

  • spotřebitelský rozhodce
  • Rozhodčí řízení (též arbitráž) je profesionální řešení sporů, které je: rychlé, levné, snadno vymahatelné, neformální a jednoinstantnční.