Ne, nové album Radůzy není stoprocentní. Troufám si říct, že není ani její nejpovedenější. Předešlé "...Při mně stůj" mělo vše potřebné. Přiměřenou stopáž, minimum slabých skladeb a příjemně překvapivé momenty. "V hoře" je na můj vkus a na styl hudby, ve kterém se Radůza pohybuje, až příliš dlouhé. Nevýrazné skladby (na čemž má značný podíl i jejich počet) jsou zde v porovnání s předešlým albem zastoupeny v hojnější míře a pár momentů by se dalo zařadit do sekce "nepříjemné" (jódlování už prosím ne). V některých písních Radůza vyloženě "přezpívává", což posluchače dozajista rozdělí na dva nesmiřitelné tábory, kdy jedni budou horovat (jak příznačné) za více takových experimentů, jež ozvláštní tradiční podobu folkových písní, a druzí si budou přát, aby Radůza raději zůstala u klasického šansonu a folku nejfolkovatějšího.
Negativní část mám za sebou, takže teď už jen ta pozitiva, aby bylo jasné, že nové album Radůzy stojí i za víc než jeden poslech. Ono je hlavně těch víc poslechů potřeba. Dvacet jeden text se nedá vstřebat za jedno protočení nosiče v přehrávači. Některé písně si musíte hodně hýčkat častým poslechem, aby vám pootevřeli dvířka pochopení a vy jste mohli proklouznout dovnitř, což vám ještě nezaručuje, že nebudete muset už nikdy ven. Protože stejně tak jako vcítění se do Radůziných textů je důležité umět si od některých zachovat i jistý odstup, nadhled.
Příjemným překvapením jsou skladby zpívané v cizích jazycích. Francouzština, polština, italština, ruština a norština se střídají s rodnou řečí a sympaticky zpestřují celé album. Podobným oživením jsou po hudební stránce hosté František Raba, Omar Khouaj a Ivanka Pokorná, kteří svou hrou na kontrabas, housle, kytaru a harfu dodávají desce rozmanitost, jež na předešlých počinech chyběla. Šedesát minut s akordeonem by bylo až moc jednotvárných, takže ani Radůza nezůstává pouze u tahací harmoniky. Čtyři texty zvukově doprovodila hrou na kytaru, vozembouch, kalimbu, altovou zobcovou flétnu a "takovou malou vyřezávanou píšťalku z Bulharska".
Na novém albu nejsilněji působí pomalé skladby. Radůza umí napsat a přednést melancholické texty, kterým dodá ještě větší sílu hudebním ztvárněním. (Mezi ty nejpovedenější rozhodně patří "Sněží", "Pandora", "Papierosy" a "David".) Naopak našláplému "Jedem" z předchozího alba nepřibyla výraznější konkurence, i když naživo budou "Dědek s cibulí", "Blondýnka", "Plachta" či "Tuti-boty-ré" určitě zdatnými soupeři.
Radůza v jedné písni zpívá: "Kde máme ruce pod hlavou, tam je ten večer naše ‹domů›". O její nové desce by se na zmíněný text dala bez skrupulí napsat snad přiléhavá parafráze "Kde posloucháme V hoře, tam je v tu chvíli naše domů". Vystihuje totiž celkový nádech alba, při jehož poslechu se budete cítit jako doma, i když v tu chvíli zrovna budete na cestách od české kotliny vzdálených mnoho kilometrů.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.






