Letošní rok byl vcelku úrodný co se nováčků týče. Velká Británie si sedla na zadek z Arctic Monkeys, zamilovala si The Magic Numbers, severské státy okouzlila Annie a praktická celá Evropa podlehla dvojici Mattafix a jejich hitu "Big City Life".
Jistě, vezmeme-li v úvahu, že singl vyšel již na jaře, trvalo to nějaký ten pátek, než se nám tato píseň vryla pod kůži, ale poté už bylo jen otázkou času, kdy po nás tito dva hezouni hodí celé své album a potvrdí, že nejsou jednohitový zázrak. Stalo se tak minulý měsíc a výsledek je prostě... Neuvěřitelný!
Po prvním poslechu celého alba jsem přemýšlel, kde se v tak mladých klucích bere tolik nadání pro neotřelé hudební nápady, samplování a kombinování hudebních stylů. Stačilo si něco přečíst a bylo vše jasné. Nejen, že oba žijí v Londýně, což už samo o sobě je určitou výhodou, ale minimálně jeden z nich věděl, komu se narodit! Marlon Roudette má za otce producenta Camerona McVeye, který produkoval například alba Massive Attack či Youssou N'Doura a je navíc i nevlastním synem Neneh Cherry, což mu cestu k hudbě dozajista ulehčilo. Druhá polovina dua Mattafix, Preteesh Hirji zase pochází z Indie, což celou mozaiku jejich hudební pestrosti završuje.
Album nabízí celkem 14 písní, kde každá píseň vypráví svůj vlastí příběh. Již úvodní houpavá "Gangster Blues" napovídá, že album nelze jednoduše zaškatulkovat, poslech lze přirovnat k horské dráze - jednou nahoře, jednou dole. Tím však nemyslím, že by jedna píseň byla horší, druhá lepší, spíše tak, že i přes do poslední maličkosti vymáknutou hudbu, mám z jednotlivých písní velmi rozdílné nálady. Pokud by jste si však mysleli, že zmiňovaná "Big City Life" je největším hitem alba, omyl! Hnedle bych mohl jmenovat několik skladeb, které by mohly dojít ještě dál. Klidná "Passer By" s hostujícími ženskými vokály je hitová tutovka, na klavíru postavená "Clear and Present Danger", kde stále více a více slyším vlivy hudebního mága Mobyho, mně zase baví pro svou okázalou depresivní náladu, rapová "The Forgotten" naopak zní, jako by ke klukům na skok do studia zaskočili The Chemical Brothers a za "Cool Down The Pace" by se dozajista nemusel stydět ani Bob Marley.
To, že album není pouze produktem výborného producentského týmu, který "cosi" dal ve studiu dohromady, svědčí i ten fakt, že většina písní pochází z pera právě Marlona a byla složena klasickou metodou na akustické kytaře. Abych však album jen nechválil, musím mu vytknout jednu maličkost, která možná byla od pánů i záměrná - na albu nenajdete jedinou pozitivní píseň! Při poslechu alba jsem se hodně zaměřil i na texty a nenajdete v nich nic, z čeho by jste mohli mít radost, pouze smutnou realitu - problémy chudoby, příběhy plné neštěstí, problematiku stárnutí a bolesti, atd. Možná by alespoň jedna čistě pozitivní "tralalačka" albu prospěla. Přesně za tuto věc albu odebírám jednu hvězdičku od pomyslné dokonalosti.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
