"This is my beat. Come on!"
Existují desky, na které se čeká s napětím, protože posluchači neví, co se na ně chystá, a pak existují desky, u kterých mají všichni dopředu jasno. Nevím úplně přesně, jak to Sámer udělal, ale neomylně se mu podařilo zařadit se do té druhé kategorie, takže téměř všichni měli na tuhle desku poměrně pevný názor už před vydáním a jakékoliv recenze to jen těžko změní. Ale přece jenom bychom to mohli zkusit, ne? =)
Takže jak si náš samozvaný věrozvěst R&B poradil s těmi předdefinovanými očekáváními? No, jak už to v podobných případech bývá - částečně, takže nevyhlášená válka Sámerových příznivců a odpůrců pořád nemá jednoznačného vítěze.
Jako poměrně výstižný symbol téhle desky mi připadá čárka nad "a", která Sámerovi na téhle desce zmizela ze jména. Zřejmě to bylo myšleno jako krok k internacionalizaci, ale mám dojem, že jméno "Samer Issa" ani bez čárky nezní příliš anglicky, takže tahle kosmetická změna to příliš nezachránila a ta čárka tam mohla naopak docela dobře zůstat jako trocha exotiky navíc - ostatně třeba Beyoncé si myslím na svou čárku nestěžuje. (Sakra, to neměl být žádný jinotaj. =)
Na obalu (mimochodem obal i booklet považuji za povedené - snad až na ten "děkovný projev" jak z předávání Oscarů) je Sámer zřejmě zachycen, jak vystupuje ze svého stínu, ale chybí tam vizuální ztvárnění toho, že současně do jiného stínu vstupuje. Druhý stín by měl patřit Ondřeji Brzobohatému (v bookletu většinou vedený pod krycím jménem "O.B."), kterému ostatně patří i úvodní slova celé desky i téhle recenze. Jeho přítomnost je tak výrazná, že mě překvapuje, že to není nijak zdůrazněno na obalu, protože - co si budeme povídat - mladý pan Brzobohatý má z obchodního hlediska i různé mimohudební kvality. =) Ale nechme marketingové otázky na Sony a věnujme se raději hudbě.
Právě Brzobohatého produkci považuji za hlavní klad desky. Škarohlídové samozřejmě mohou namítat, že jenom kopíruje žánrová klišé posledních let a asi by se proti tomu nedalo nic moc namítnout, ale ono u nás není běžné ani to kvalitní okopírování. Celé české R&B je pořád ještě batole a to, že zatím chodí tak, jak ho učí cizí dospělí, jsem v tomto směru ochoten tolerovat.
Brzobohatého je cítit taky v několika nehudebních zvukových vsuvkách, které si hrají na Ameriku někde na pomezí humoru a nesoudnosti - bombastické intro se samplem slavného motivu Bernarda Herrmanna z filmu Psycho se tváří, jako by po něm neměl přijít Sámer, ale přinejmenším Godzilla (He's coming! He's coming!), a pak taky ten plnotučný americký hlas uvádějící Sámera v americkém rádiu... No nevím. =) Přesto si Ondřej Brzobohatý v mém soukromém seznamu talentů "českého showbyznysu" udržel jednu z čelných pozic. (Ale je to vůbec pochvala? =)
Poděkování
Na prvním místě bych chtěl poděkovat bohu, že mně požehnal darem, kterým je psaní recenzí, rodině za vaší největší podporu, miluju vás moc, dále svým přátelům, kteří při mně stojí; Pavlovi - jsi jak můj druhý mladší brácha (jednoho mladšího bráchu totiž fakt mám a ten je na prvním místě), myslím, že jsem potkal opravdu vyjímečný talent a moc ti děkuji, že jsi mi v textu našel dva překlpy, byla to super práce. Také bych chtěl poděkovat H.B., protože kdybych tohle CD nedostal na recenzi, tak by tenhle text nebyl. Ještě bych chtěl poděkovat asi dalším deseti lidem, ale njak mi začí á v nechvat kláves . odpora fanouš ům motiv díla inspi , díky sen srdce kuji!
S těmi americkými vsuvkami se zvolna dostávám ke slabinám téhle desky. Nejvýraznější jsou totiž právě v těch místech, kde se Sámer na nahrávce potkává s hlasy rodilých Američanů. Jeho angličtina sice není vyloženě špatná, ale při bezprostředním srovnání se ty rozdíly nedají přeslechnout. To by samo o sobě nebylo tak hrozné - existuje spousta zpěváků, kteří zpívají anglicky se svým rodným přízvukem a prostě to k nim patří, ale Sámer se nespokojil s běžnou angličtinou, takže některé texty používají rádobytvrďáckou černošskou gramatiku bez základních sloves ("you just a girl", "she gonna take you down" a podobně), což v kombinaci se Sámerovou středoevropskou výslovností působí opravdu bizarně. Fanouškům, kteří Sámera dotlačili na stupně vítězů v SuperStar to asi vadit nebude, ale mi to při poslechu vadí poměrně dost.
Nabízí se jednoduchá rada vykašlat se zatím na angličtinu (a učit se, učit se, učit se) a nazpívat celou desku česky, ale to není zrovna rada nad zlato, protože obě české písničky na téhle desce zní pro změnu nějak nepřirozeně. Možná, že za pár let se z toho stylu třeba stane norma českého R&B a všem to bude připadat přirozené, ale zatím bych na to moc nesázel. Snad by mohl Sámer kvůli srovnání zkusit nazpívat ještě něco v arabštině, které u nás alespoň málokdo rozumí - co se týče obsahu bychom stejně o nic podstatného nepřišli.
Texty totiž působí v lepším případě jako nutná výplň (Ted Whang), v horším jako říkánky sepsané nadrženým puberťákem (Jerome Hutchinson), kde se pak objevují i tak subtilní vyznání jako "I want to bone your sister", ale nic jiného se snad ani nedalo čekat. Tohle zkrátka není písničkářská deska a podobná (a nejen textová) povrchnost k R&B prostě patří. Ale v textu "Chtěl bych" jste měli pravdu, chlapci - "možná to zní hloupě".
Samotný zpěv se neodvažuji nějak podrobně hodnotit - ostatně nejsem žádný hlasový pedagog, takže by to ani nemělo tu správnou váhu =), ale z tohohle hlediska mi všechno připadá když už ne v nejlepším, tak v pořádku určitě. Sámer nikde nepředvádí zpěváckou exhibici v gottovském stylu, ale zato dodržuje žánrová pravidla, takže je na desce spousta vícehlasů a sborů, jistý zpěv Martiny Balogové a pár rapperů. Pak jsou tam vlastně ještě DJ Wich, Neo a Victoria, ale ti se asi za žánrová pravidla nedají považovat. =)
Takže když si to všechno shrneme a zjednodušíme: hudba v rámci stylu povedená, zpěv bez připomínek, ale za texty a angličtinu musí jít body dolů, což dohromady dává mírný nadprůměr. Na postup z kategorie "příslib" někam výše to ještě nestačí, ale určitě to je krok kupředu.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
