Je hrozně moc hezká. Pěkná a krásná. Zhmotnění všech mých snů a představ. Myslím na ní každý den, každou chvíli. Pořád. Představují si, jaké by to bylo, mít jí jen a jen pro sebe. Ano. Má jich víc... Jí dělá dobře, když je víc těch, kteří při ní chtějí spát a usínat, probouzet se, poslouchat jí. Ale dá se jí to vyčítat, mám na to vůbec právo, můžu po ní chtít, aby mi byla věrná? Ne. Nemohu. Nepatří mi a asi nikomu, a vlastně všem. Hrozně hořce bolí tato skutečnost. Dál si vše jen musím nechat zdát, snít o ní, doufat, mít naději, žít v beznaději. Kdyby tak šlo, jen zavřít oči a nebýt. Ne, ne... Jen ji z dálky pozoruji, jak se tiše pohybuje, jak vydechuje, jak něco vypráví, barvitě popisuje, jak chvilku přemýšlí, nehnutě sedí, aby pochvíli začala sebou celá hýbat, jakoby rozkošně tancovat, cupitat z místa na místo, náhle z jednoho schodu poskakuje na druhý, s kolemjdoucími se chvilkově drží za ruce, někoho jen tak políbí, jiného jen pohladí a zase běží po špičkách dál. Dál neznámo kam. Jen vzduch se za ní zčeří, prach se zvedne, zašmodrchá, poblouzní a zacinká, a písek na ulicích letí vzduchem, klesá, dře o podrážky chodců, skoro skřípe, ne nebolí je to, praská a hladí. Nejhorší, ale je, že musím přijmout to, že s ní někdy slyším i mužský hlas. Čí? Ženy prý milují poražené, ale podvádějí je s vítězi. Kdo je on? Ani jsem ji nezískal a již ji ztrácím, ztrácí se mi. Všechno kolem puká, přetrhává se, vrní, bouchá, šumí a cinká, bortí se. Indielektronica. Pořád dokola si ji omílám. Utvrzuji se, že je do detailu naprosto dokonalá, propracovaná. Dokonalá od přírody, nedotknutá sluncem, neopálená, bílá, často neupravená, ale tak, že jí to sluší. Již od prvního okamžiku, kdy jsem ji poznal a objevil, našel, byla mi představena, jsem věděl, že je to něco osudového... Jednostranného. Stačí jen osm dlouhých kroků a je konec... A tak vzpomínám. Na tu něhu, na tu nepochopitelnost, na tu její nevinnost, odzbrojující cudnost. Je veselá a smutná zároveň. Je okouzlují a podmanivá. Nikdy na ní nezapomenu. I když potkám jiné, vždycky se k ní vrátím. Určitě. Je to totiž opravdu bezchybná deska, od Fleischmanna snad ta nejlepší.
B.Fleischmann vystoupí společně s Miou Miou v Paláci Akropolis 29. dubna 2006
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
