Už obal desky jako by naznačoval, o co tady půjde. Je na něm velký strom, zobrazený také s jeho velkými kořeny. A právě o kořenech, které dodnes vyživují nejednu větev naší hudby, je také tenhle krásný počin, pokud se nemýlím, volného sdružení několika muzikantů a dívčího vokálního tria Triny, kteří si dali dohromady název Camael.
Kdyby mi ještě před několika lety někdo řekl, že si někdy budu lebedit nad deskou s lidovými písněmi, asi bych se mu hlasitě vysmál a k tomu si poklepal na čelo, až by mne to zabolelo. "Běž mi s ňjákým ejjuchu někam," říkal bych asi při tom.
Později mne ale právě k tomuto druhu hudby přivedl poslech nejen některých projektů kdysi docela zábavné brněnské alternativní scény a já začal zjišťovat, že ona i ta lidová píseň (samozřejmě v patřičném provedení, bez všech těch pitomě rádoby folkloristických klišé a blbin) má něco do sebe. To ale šlo stále o věci, které došly jisté - byť mnohdy nepatrné - úpravy.
Camael na to jdou ale úplně od zmíněných kořenů. Ne, tady není po snaze po nějakém velkém odlišení se od originálu ani stopy. Přes to je to dobrá deska, která má myslím šanci oslovit i nejednoho současného posluchače-badatele, pro kterého není muzika pouhým zábavním prvkem, ale hledá v ní i něco víc.
Jak se to Camael podařilo? Řekl bych, že především hodně citlivým, dumavým a při tom i nesmírně nápaditým přístupem, s jakým k jednotlivým kouskům přistupovali. Na desce uslyšíte celkem 25 písní. Úvod tvoří moravské milostné písně, pocházející z kolekcí sběratelů národních písní Františka Sušila z dávného roku 1860 a z kolekce Františka Bartoše, která je o 22 let mladší.
Druhý celek desky tvoří převážně slovenské písně, které nasbíral slavný Leoš Janáček se svými spolupracovníky, třetí pak tvoří písně žertovné a pijácké (juchu!), zkombinované ze sbírek všech zmíněných autorů.
Ne ani přes ony archaické letopočty se při tom ani na chvíli nemusíte bát jakékoli stopy po ztrouchnivělosti, či zastaralosti celého díla. Písním je sice zachována zmíněná dávka autentičnosti, zároveň je ale nesmírně pohání i slyšitelná chuť a láska, s jakou si s nimi celý Camael při aranžování a nahrávání pohrál.
A když už jsme u aranžování, musím pochválit právě nesmírně pečlivou práci Ivety Kováčové z Triny, která měla na starost aranže zpěvů. A jak znějí! Převážně dívčí vokály tady opravdu ZPÍVAJÍ. Navíc umí být tu energické, tu citlivé, tu posmutnělé a jindy zase rozverné a poťouchlé, přesně tak, jak si to atmosféra a text té které písně žádá. Nebylo by ovšem fér nezmínit ani mistry smyčců, kteří dělají důležitou práci hudební se zachováním výčtu pochvalu vokálů.
Camael je prostě hodně povedená spolupráce. Výsledkem je deska, která může pootevřít okýnko do světa folklóru těm, kteří do něj zatím nikdy nenahlédli, a pokud ano, měli to zhnusené pachutí povinných školních koncertů a vyprávěním, jak se tyhle písně rodily jen v potu vykořisťovaných vesničanů, kteří do krve dřeli na pánském.
Ne. Písně na desce jsou emo, láska, smutek, veselost i sranda. A nakonec? Ano. Dostaneme se i do zmíněných hospod a třeba i do tehdejších domácností, kde se zrovna krčí pod stolem muž, který uniká ženiným ranám za pozdní příchod z putyky. A tímhle závěrem připomínám další zásadní vlastnost tohoto dílka. Ono totiž nepostrádá ani tolik potřebný nadhled a humor.
Pokud vás již dávno lákalo kouknou na kořeny našeho/vašeho folklóru, běžte do téhle desky. Pokud máte doma malé děti a chcete si s nimi občas zazpívat i něco jiného, než rock'n'roll a zároveň jim zprostředkovat i ty kořeny, jděte do téhle desky. Pokud rádi posloucháte aranžérsky i nápady dobře udělanou desku a kašlete na žánry, jděte do téhle desky. Ona vás nezklame.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
