Vždycky jsem měl postavu Jana P. Muchova nějak spojenou s Trentem Razonrem z Nine Inch Nails. Nevím proč. Možná proto, že oba jsou úchylní perfekcionalisti, kteří vydají album jen v momentě, když si jsou jisti, že pomotá všem hlavu.
"Lidé hudbu stále častěji jen spotřebovávají místo toho, aby ji poslouchali," tvrdí Jan P. Muchow. "Ztrácejí schopnost slyšet a vnímat věci pod povrchem."
A tomuto můžete věřit. Jestli si myslíte, stejně jako jsem si myslel já, že si pustíte "Watching Black" a budete se u toho učit, chatovat s kamarády nebo psát články, tak jste na velkém omylu. Pro mě byla jediná možná cesta, jak se desce dostat pod kůži, si ji nahrát do iPodu a poslouchat ji, když jsem chodil po venku se psem nebo s fotoaparátem. Vzhledem k mé hyperaktivitě je pro mě opravdu nemožné si sednout a soustředit se jen na tu pestrou škálu zvuků, co deska nabízí. Ovšem jako soundtrack na procházku je deska naprosto dokonalá.
Jestli jste si mysleli, že "C - Underlove" je deska, kde každým poslechem objevíte něco nového, tak tady máte pocit, že si vždycky pouštíte úplně novou jinou desku. Těch zvuků, vychytávek a barev je totiž na desce tolik, že to nejste schopni zpracovat. Navíc, narozdíl od "Underlove" nebo třeba mé nejoblíbenější desky od EOST "Slowthinking", je všechno pečlivě ukryto. V žádné písničce není nic výrazného, není výrazný zpěv, bicí, samply, mlácení pet lahví o sebe, prostě nic. Každý zvuk je přesně umístěn ve stejné hladině jak ten milion zvuků kolem něho. A je jen na vaší náladě, který z těch zvuků si uvědomíte. Dokonce i teď, když píšu recenzi a deska mi tu hraje, mám pocit, že jsem některé písničky snad ani neslyšel. Na desce mě trošku mrzí, že nejsou výraznější bicí. Vždycky se mi hrozně líbili ty jednoduché, výrazné bicí Marka Klasny. Dodávají písním říz. Na koncertě si jich ale užijete do sytosti. Vůbec, koncertní podoba písniček z "Watching Black" je dosti odlišná (stravitelnější, čitelnější a energičtější), než na albu.
Za singl z desky byla vybrána písnička "Watching Black White Looking", která představuje celé album a je z ní cítit jemný odkaz na "Slowthinking".
U mě byla původně favoritem "Trash about", ale ta se mi zdá taková možná až přeplácaná. Tak na její pozici nastoupila "O.K. (Even It Doesn’t Sounds Like)". Ta je energická a jasně čitelná, přesně víte, kdy a u čeho se máte vrtět a spokojeně kývat ze strany na stranu. Navíc v ní exceluje Kateřina Winterová.
Pan Muchow je hodný, že pomyslel i na nás, hudební analfabety a nechal nám na desce něco čitelného. Ale ne, tak vážné to není. Chce se to jen dokonale soustředit. Tohle opravdu není deska, kterou si můžete pustit a něco u toho dělat. Nebudete z ní mít nic. Vemte ji, nahrejte si ji do iPodu a jděte se projít, lehněte si někde do trávy a koukejte na nebe. V tu chvíli vám bude připadat dokonalá.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
