Je to tak, po dvou letech (což už je vlastně dobrým zvykem skupiny) opět přichází na svět další následovník z vyškovského rodu Dark Gamballe. Jméno "Perpetuum Gamballe" je rozhodně originální volbou, ale hned předem musím upozornit, že deska (bohužel) jako perpetuum nefunguje. Proč? Inu, své vykonávají poněkud krátká stopáž a místy až přílišná změť efektů a zvuků, ale zase si nemyslete, že to automaticky srazí hodnocení - k tomu není důvod. Ambice napsat materiál, který by byl hudebním perpetuem má jistě každá skupina, ale zrealizovat se to podaří jen několika vyvoleným, takže není proč truchlit či přehnaně kritizovat. Do rukou se nám naopak dostává velice povedená deska a k podrobnějšímu rozboru jejího obsahu bychom se měli raději přesunout co nejdříve.
Album otevírá dost přímočaře a bez skurpulí klipovka "Výprask" (videoklip, který je součástí datové stopy tohoto CD, opravdu doporučuji shlédnout - text pak dostává jiný rozměr). Hned na začátek je třeba také pochválit frontmana a zpěváka "10", který odvádí vynikající výkon od začátku do konce celého alba. Ve "Výprasku" vám zcela jistě neunikne pasáž, kde se "10" při práci s hlasem nechal inspirovat Pražským výběrem, což skladbě opět přidává na atraktivnosti a vcelku nekomplikovaný text odsouvá do pozadí. Druhá "Astronauti" už nás zavede do světa skvělých abstraktních textů a ponurých melodií Dark Gamballe. Ostatně, jedná se o jednu z nejpovedenějších písní celého alba.
"V kabině nezní žádný hlas,
ty hraješ a já nevnímám,
těším se scenérií za oknem.
Oba v ní plavem
bez šatů, prázdnem,
ve mně není krve
od chvíle, kdy poprvé
jsem hmyzí kamikadze
a ty jsi mé sklo,
můj terč, můj cíl..."
Po tomto výletu do jiných dimenzí nás na zem vrátí další přímočará "Maestro kvér", která vás svým tempem nenechá ani na chvíli vydechnout. Opět je z ní cítit lehká inspirace již zmíněným Pražským výběrem, ale narozdíl od "Výprasku" je text o laťku výš. Ponurá a depresivní "Kámen" s pěkným klavírním motivem nás přenese k další sérii hitovek počínající krásně filozofující "Psí víno", sarkastickou "Zlatonoš" a konče znovu "pražskovýběrovsky" laděnou "Dobré ovce". Dostáváme se k jediné více či méně "vatové" písni celého alba ("Oceán") a od ní směrem k druhé klipovce "Večer pod kometou", která je ostatně (dle mého skromného úsudku) vůbec nejsilnější skladbou na "Perpetuum Gamballe". Průrazná, s dobrým textem i krásnou melodií. Album končí mírně přesamplovanou "Pilulka", u níž dojem z poslechu kazí chaos, který ve vás vzbudí všechny ty zvuky, jež Dark Gamballe použili.
Jak tedy celé pojednání o "Perpetuum Gamballe" uzavřít? Snad zdůvodněním mého hodnocení: nemohu dát 7 hvězd, ty si zaslouží jedině přelomové dílo minimálně v daném stylu. Nemohu dát ani 6 hvězd, i na ně by Dark Gamballe museli ještě trochu zapracovat, minimálně přidat jednu, dvě skladby a nepřehánět to tolik s aranžemi. Naopak 4 hvězdy jsou na tak skvělé album už málo, proto volím hvězd 5, ačkoli to není stejných pět hvězd, které ode mne dostala například Colbie Caillat za své "Coco". U ní jsem 4,5 hvězdy zaokrouhlil benevolentně na 5, zatímco 5,5 hvězdy Dark Gamballe zaokrouhlím trošku přísnějí dolů, to aby příště těch 6 už dostat mohli (a na to se budu opravdu těšit). Nelze tedy, než jim popřát spoustu úspěchů při koncertním turné k nové desce a vícero skladeb ve stylu "Večer pod kometou", "Astronauti" nebo "Výprask", protože "...a když jsem v rauši, mám rád tu gamballskou!".
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
