Slipknot jsou dle mého názoru na metalové scéně celkem zvláštní úkaz. Mají na jednu stranu poměrně militantně vyhraněné zástupy oddaných (fanatických) zbožňovatelů a na druhou stranu stejně nelogicky zapálené (fanatické) odpůrce, kteří jejich tvorbu apriorně zatracují (hlavně v reakci na jejich image a pódiovou prezentaci) jako cirkus pro nevyzrálé puberťáky.
Samozřejmě, jak už to tak bývá, pravda je někde uprostřed. Na svém průlomovém albu "Iowa" přišli Slipknot s poměrně originálně znějící variací na metalcore, která byla dostatečně chytlavá a nenáročná na první poslech a zároveň dost ostrá na to, aby (jak by řekli jejich odpůrci) si děcka mohla hrát na ty správné tvrďáky. Přitom se ale "Iowa" rozhodně nedá označit za nějaký prvoplánový, primitivní nářez, to ani zdaleka.
Vrchol tvorby Slipknot podle mě nastal o pár let později s albem "Vol. 3: Subliminal Verses", kde se jim zběsilost a animálnost podařilo okořenit tou správnou mírou alternativy a experimentálnosti, přibylo více melodických pasáží, samplů, kytarových sól a podobně, takže celek zněl opravdu rozmanitě a svěže. Pochopitelně, tento krok spoustu ortodox-fans naštval (což je zpravidla znamení, že dotyčná kapela udělala něco opravdu hodnotného), ale nemálo příznivců těmto maskovaným šílencům zase získal.
A nyní za této situace, čtyři roky po "Vol. 3", Slipknot přicházejí s novou deskou "All Hope Is Gone". Pokud bych měl shrnout své první dojmy z jejího poslechu, vyjádřil bych to slovem "rozpačité". Opravdu – zpočátku jako by nebylo čeho se chytnout. Ano, první skladba je klasickou vypalovačkou, jako byly v minulosti skladby typu "The Blister Exists", ale postrádá jejich okamžitou kulervoucí údernost. Ano, další skladby obsahují mix ostrých riffů a melodických refrénu, ale žádná z nich opravdu silně neutkví v paměti. Až postupem času se mi tohle album začalo zarývat pod kůži, začal jsem oceňovat na poměry Slipknot značnou nápaditost kompozic a aranží, větší zapojení kytarových sól a vyhrávek... A hlavně refrény, které mi nejprve až nepříjemně evokovaly kapely typu Linkin Park, se časem ukázaly jako dostatečně chytlavé a přitom nikoliv vlezlé (zmíním třeba skladby "Sulfur" nebo "Butcher’s Hook").
Celkově bych toto album označil jako podobně rozmanité a zároveň soudržné jako předchozí "Vol. 3", ačkoliv se od něj v mnohém liší. Předně je méně experimentální, neobsahuje žádné "instantní hitovky", jako byla například "Before I Forget". Slipknot jsou zde také podstatně méně agresivní než dříve, skladby obsahují více střednětempých, klidnějších pasáží, vrstvených vokálů a podobně. Bezpochyby je to vliv Coreyho Taylora a jeho levobočka Stone Sour – schválně si poslechněte temnou baladu "Snuff" nebo refrén "Wherein The Lies Continue". To však neznamená, že by se Slipknot nějak blížili do rockového mainstreamu, na to jsou pro většinové publikum stále příliš strašidelní (a teď myslím hudebně, ne po stránce image!).
Myslím si však, že fandové, kteří zarytě přísahají na svou "Iowu", budou novým albem, z důvodů uvedených výše, zákonitě zklamáni. Ale ani progresivněji smýšlející publikum asi nebude bůhví jak nadšeno, přeci jen "All Hope Is Gone" je album spíše metalově tradiční, neobsahuje žádné překvapivé momenty, jen osvědčené ingredience, byť dovedně namíchané a okořeněné těmi prvky, které jsou pro Slipknot typické. Pokud jste ovšem v souvislosti s touto kapelou prosti všech předsudků nebo přehnaných očekávání, zaručuji vám, že si užijete velmi dobré album.
Videoklip "Psychosocial"
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
