Jedna z nej, nej, nej ukázek brněnského rockového podhoubí konečně vydala svoji první oficiální dlouhohrající a napjatě očekávanou desku. Pánové jsou ostřílení hudebníci s mnoha zkušenostmi i z jiných kapel a příležitostných spolků. Proto je i na debutovém CD patrná hráčská vyspělost a profesionalita odvedené práce. Tedy v rámci možností a po formální stránce opravdu špičkový zvuk a graficky geniálně provedený a správně ulítlý booklet. Naštěstí se ale žádné dědkovské šmrdlikání ve stylu současných Deep Purple (revival) nekoná. Co se radosti ze hraní a energie týče, připomínají "Aničky" spíše partu patnáctiletých puberťáků, kteří si smrknou v tátově garáži patřičnou drogu, dají si pár piv a jdou – lidově řečeno – na věc.
Samotná placka má dvě mírně odlišné, ovšem propojené poloviny. Na té první se AT prezentují jako poctivý (ne však v populárním agro vidláckém smyslu) desetiprdelní rock´n´roll. Někomu to v dnešní době už možná nemusí stačit, ale právě bez takových kapel by prakticky neexistovala pořádná klubová rocková scéna v ČR. Některá z těchto pecek by se rozhodně chytla i jako potencionální hit. Taková "Fuck Your Love" vás okamžitě skope do kuličky svým odzbrojujícím riffem a melodickým refrénem. V takovém stylu je i kupříkladu poetický název nesoucí "The Dildo And The Weed". Mírné zklidnění (ne však kvalitativní) nastane od silné balady "You Ain´t" až téměř do konce desky. V oné baladě předvede svůj studiový vrchol i hulákonosonaprostonaprvníposlechcharakteristický hlas zpěváka MoJoea. Naprosto zřetelná je zde i inspirace kapelami jako Guns N' Roses či Aerosmith (i když naštěstí nesklouzne do takové podbízivosti jako některé jejich oplodňováky), ale o prachsprosté vykladačství rozhodně nejde. Spíš jde o takovou předlohu k tomu, jak to dělat dál už po svém a ukázat světu vlastní vnímání hudby a vlastní rukopis.
Zásadní skladatelský posun od předchozího minialba "Pocket Album" (na němž najdeme i skladby "Rodeo Babe" a "Pocket Angel" z nového CD) je očividný již v první skladbě "Striptease Dog", v níž si především kytarista Aivn doslova vychutnává svoje party a podpořen výborně šlapající rytmikou rošťácky a umně střídá různé kytarové techniky i během jedné sloky. Docela atypická je kompozičně precizní titulní píseň, při které si v bohaté fantazii můžete dokonale představit atmosféru pařížského jazzu, Moulin Rouge, komisaře Moulina, poloosvětlených kabaretů plných ženských v ošuntělých podvazkách či přímo dekadentní náladu fin de siecle se všemi těmi Verlainy, Rimbaudy a jinými teplouši.
Výhodou AT je to, že mají písně vesměs prošpikovány dobrými nápady jako emo jejich rety rudé piercingama. Pouze u skladby "Papa Hell" nějaký dobrý ten nápad postrádám. Ale na koncertě vyjde najevo i síla téhle písně, neboť AT jsou především koncertním seskupením. Takže až se do vaší rodné hroudy bude řítit něco co má za symbol pekelného beránka, bude to znamení pro let´s go! A na závěr malá hádanka: Pročpak Pepíčku vydali svoje první CD Annie's Trip až teď, když už hrají v tomto složení skoro pět let? Protože se prostě neunáhlili a počkali si až bude ten správný čas a ten nastal až teď, ty debile! A vyplatilo se. CD "Parisian Jazz" je totiž vymakané po všech stránkách. Btw. Jako bonus je na CD i dokument o natáčení recenzovaného díla a jedna neidentifikovatelná, neuchopitelná a nesrozumitelná zvuková stopa :-)
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
