Mattoni MusicZone | recenze Různí - Ztracený ve světě : A Tribute To Oldřich Janota (16. 09. 2009, 09:00)

INZERCE

INZERCE

KLUBY

XHTML 1.1 Valid RSS 0.91 - musiczone channel RSS 1.0 - musiczone channel RSS 2.0 - musiczone channel

navrcholu.cz
WEB MARKETING

RECENZE

Petr Vlasák (16. 09. 2009, 09:00) Různí - Ztracený ve světě : A Tribute To Oldřich Janota

  • 1) Ztracený ve světě – Jablkoň
  • 2) Země Nikoho – Žamboši
  • 3) Čekání – Tara Fuki
  • 4) Prvnička – Cimbálová muzika Stanislava Gabriela
  • 5) Červen na Svaté – Jana Vébrová a Ivan Acher
  • 6) Druhý břeh – Traband
  • 7) Zvláštní ptáčci – Jarret
  • 8) Kácení akátu – HUKL
  • 9) Hotel Savoy – Fru Fru
  • 10) Žlutý kopec – Květy
  • 11) Tvůj stín - Minach
  • 12) Balada o požárním hydrantu – ZVA 12-28 Band
  • 13) Bitva na Tursku – Maraca
  • 14) Fetišista – Tomáš Kočko & Orchestr
  • 15) 24 hodin volného času - Okrej
  • 16) Místní blázen – Čankišou
  • 17) Sedm havranů – Tomáš Kočko

ZÁVĚR

Čerstvě vydané album coby gratulace ke kulatým narozeninám a pocta zároveň jednomu z nejvýraznějších písničkářů na české scéně je překvapivě neobyčejně kvalitní sbírkou jeho skladeb v podání různých interpretů od Trabandu přes Jablkoň, Tara Fuki až třeba po Maraca nebo Květy. Přesně zacílená a velmi povedená trefa do citlivého! * * * * * * -

INFO

Interpret: Různí
Album: Ztracený ve světě : A Tribute To Oldřich Janota
Žánr: Folk
Celkový čas: 01:14:41
Rok: 2009
Vydavatel: Indies records

Psát o tvorbě a hlavně textech Oldřicha Janoty by vydalo minimálně na seminární práci, ne-li na samostatnou knihu. No zkusme.

Jistě všichni máme v obou rolích vyzkoušeno, jak vzácná je ona tichá, ale všeprostupující radost, kterou uchystá dospělý dospělému. Měřeno tímto se vydavatelství Indies Scope podařil kousek opravdu mimořádný, svým pečlivě a krásně (přiléhavý obal) zrealizovaným nápadem vydat k narozeninám Oldřicha Janoty CD jeho písní v podání "svých" domovských kapel a interpretů. Neznámou zůstává reakce těch posluchačů, kteří mají písně dlouhodobým posloucháním originálu vpletené do svých uší, duší, hlav a nervů. O tom, co dokáže natrvalo vypálená synapse mě přesvědčuje třeba píseň "Žlutý kopec" v podání Květů. Nedokážu při ní myslet na žádný jiný, než ten brněnský.

Těžko se vmyslet do prožívání někoho tak solitérního jako je právě Oldřich Janota, ale už dánské přísloví říká, že "žádný svatý není tak malý, aby odmítl svíčku". Navíc může být pro autora větší radostiučinění, než když jeho písničky pro sebe přetvoří ti, kteří autorskou nouzí rozhodně netrpí? A nejen to, Petr Krško ze skupiny ZVA 12-28 Band ohlašuje, že svou verzi písně "Balada o požárním hydrantu" zařadí i do koncertního repertoáru.


V původním Janotově podání znám pouhopouhé dvě písně ("Druhý břeh" a "Hotel Savoy"), ale kdyby se mi někdo pokoušel namluvit, že třeba Jablkoň, Tara Fuki, Květy, Žamboši, HUKL, Traband, Minach nebo Jarret mají svou novou píseň a zde ji představují, jistě by neměl těžkou práci (připadá mi, že do písní vložili opravdu své nejcharakterističtější rysy). Znát z Janotovy obsáhlé tvorby jen zlomek snad až tak velikou ostudou není. Ani jeho nahrávky, ani jeho koncerty nebyly běžně dosažitelné v žádném období jeho muzikantského života. Ani dnes, v době informačně zasíťované.


Jako je nesnadné odhadnout reakci skalních Janotových posluchačů, netroufám si ani určit podíl těch, kteří se o něm z tohoto CD dozvědí poprvé. Těm, kteří se uchytí, lze jenom přát tu téměř kolumbovskou cestu proti proudu času. A třeba zrovna pro ně aspoň několik málo ukázek:

"...Stále více lidí mluví o odzbrojení
ale přitom
násilí je jediný jejich svět
a krevní štítky se jmény
jsou abecedně seřazeny

A pro případ zajetí
máš v ampulkách jed

A to je svět
svět Země Nikoho..."

Ač se pojetí jednotlivých písní liší velmi výrazně, z mého pohledu jim neublížil nikdo. Přijímám i téměř metalové riffy kytary v části písně "Fetišista" nebo elektropopových "24 hodin volného času". Baví mě i kontrast doslovnosti ptačích samplů s textem v jarretovské verzi písně "Zvláštní ptáčci". Kdo aspoň jednou čekal oč déle tím marněji, ten se v čase a smutku vrátí prostřednictvím violoncellového klenotu v podání Tara Fuki. "Čím víc ti rozumím, tím méně nás chápu" v podání Mariany Chmelařové a skupiny Minach nezaostává ani o píď.

Zcela mi učaroval jeden z nápadů zlínské Maracy ("Bitva na Tursku") svěřit druhou část recitativu čtenáři - začátečníkovi. Nepřipadáte si při svém prvním seznámení s každým dalším Janotovým textem taky tak? Kolikrát jej musíte slyšet, než vyhlédnete za hranice konců jednotlivých slov? A ten protiběh školácké dikce a poučeného obsahu. Mráz mi běhá po zádech třeba při pasáži:

"...V kalném jitřním světle
ho doma vítá smutek
Na zkrvaveném plátně
je nesvázaný útek
a pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla

A jak rytíř hledá závoj
tak rozpoznává děj
Ten chaos snů a náhod
má náhle pravý směr
sebe jsem zachránit chtěl
a zabíjel tebe..."

Jinak je ta píseň ale členitější než barokní oltář, možná že méně by bylo více. Jinde mi pro změnu Jana Vébrová zní úplně jako Pavla Milcová (škoda, že už nekamárádí s Indies).

"...Dozrály sluneční dýně
na rozpálené červnové hlíně
a všude kolem po krajině
leží rozházené mandolíny...

...A tak marně uléhám do potoka
mezi Hudlicemi a Svatou
a mrazivá voda mi natéká do ucha
a nevytéká patou..."

Na Janotových písních je krásná proměnlivost jejich významu v závislosti na vlastní zkušenosti posluchače.

Představuje-li např. pro Jardu Svobodu "Druhý břeh" "blížence, který dává směr a smysl jinak divoce a nahodile běžící řece", pak pro mě osobně je to ten, který k člověku sice "navždy patří", ale který jako jediný nesmí přejít most.

"...Běžíš prázdnou ulicí,
kousek světla za setmělý dvůr.
Hledáš cestu za konečnou stanicí,
v duchu volám stůj.

A jako opilý muž na rohu,
náhle zasažený bleskem,
jsme poznáním podobni zralým plodům,
ale nakaženi steskem

Jsi můj druhý břeh, jsi můj druhý břeh..."

Rovněž zajímavé je, jak "janotovsky" dokáží znít skvěle i skladby s úplně minimálním textem ("Tvůj stín", "Místní blázen", "Zvláštní ptáčci"). Ze 17 výrazných "Janotovek" u mě vedou verze Jablkoně, Trabandu, překvapivě velmi HUKLu, Fru Fru (i když mám v hlavě stále tu starší od Rauše ("...V hotelu Savoy, s tvou něžnou hlavou blízko svojí, myšlenky plavou, spirály na tapetách stojí. A ty kouříš svý Sparty, ale jak ty, no tak já taky, rozfoukám popel přes prázdný hotel Savoy. V krku mě škrábou procházky z tabákových polí, štukovou malbou procházím na úpatí hory..."), Květů a rovněž překvapivě i Čankišou.

Nerozumím úplně tomu, proč se CD takhle anglicko-česky promíchaně jmenuje, ale jinak je myslím přesně zacílenou trefou do citlivého a velmi povedenou poctou! Smekám před výběrem, nasazením, celou kompilací. Gratuluji Oldřichu Janotovi a docela rád bych jednou zažil ještě jeho písničkářské období (nejen to současné stále trvající minimalistické). Název připravované nové nahrávky zatím prý zní "Ora pro nobi". Uvidíme.

Spoluautorkou této recenze je Simona Vráblíková.

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.

Diskuzní fórum

Simona (14. 10. 2009, 17:49) omluva

Petr je v tom nevinně, Onu větu, že z kolekce na tomto CD nahraných písní znám v původním podání O.J. pouhopouhé dvě, jsem do textu vnesla já. To přiznání mi přišlo čestné, ale je-li to pro vás známka drzosti, pak se omlouvám a budu napříště respektovat.

Simona Vráblíková

petr (14. 10. 2009, 17:11) wxa

tohle chapu, jen porad nevidim kde jsme se v tom textu proborili do ledove vody. schizma/dogma mozna mas recht, nemam zrovna po ruce dobrej slovnik cizich slov:P

wxa (14. 10. 2009, 17:01) a propos

Schizma...nemyslels náhodou dogma?

wxa (14. 10. 2009, 15:10) 2Petr

Nerozumíme si. Pokud budeš hodnotit CD toho kterého interpreta nebo kapely, přičemž nebudeš mít v malíčku jeho kompletní diskografii, nejde o žádnou katastrofu. Problém nastává v okamžiku, kdy hodnotíš tributní album a neznáš původní podobu písniček. V takovém případě prostě nemáš co recenzovat, jinak tě čeká jízda na zatraceně tenkým ledě, kterej se pod tebou tak jako tak proboří. Je tak těžký to pochopit?

Petr (14. 10. 2009, 14:58) 2 wuxia

Vidim, ze jste panove v presile. Pokud jsem v teto internetove diskusi zminil, ze "Janotu neznám a má bejt" tak slo o kvapny uklik mysi ve fofru mezi uplne jinou zavaznejsi cinnosti nez je diskuse na hrusky a jablky textu o hudebnich nahravkach. Tim chci znovu napadnout to schizma, ze autor textu o hudebnich nahravkach musi bezpodminecne znat veskerou predchozi tvorbu autora. Aby mi bylo jeste lepe rozumeno, rozlisuji zde mezi pisemnou tvorbou prikladne vedeckych clanku, odbornych textu (s vyjimkou tech psanych na te Plzenske fakulte), kterym prisuzuji jakousi vyssi hodnotu, nez pouhopouhemu vykladu umelecke tvorby hudebniho interpreta. Proste a jednoduse jde "jen" o psani o hudbe. Jeste jinak, asi jako v krasobrusleni, jak to chcete hodnotit...tech vykladu je mraky, a do kuchyne toho autora vidite zridka.

Kazdopadne priste se asi vice zamyslime zda cd s covery vzit na paskal a nebo si s nim jen pohrat na blogu...zdar

Petr (14. 10. 2009, 14:51) ok

Ondrej: asi jsem malo chapavej, ale jak rozumet vasi poznamce "clovek ktery pise o necem o cemz vubec nic nevi"??? Vy jste snad aktivne hral na nejaky nastroj nebo v nektere hudebni skupine? Mozna ano, ale obavam se ze vetsina hudebnich publicistu nikoli, a pokud ano, pak ryze amatersky. To znamena, ze o tom vlastne nic nevite. Vy jen porovnavate jejich "vysledky" a hodnotite jejich tvorbu. Ale kdybychom to vzali do detailu, tak o tom vite minimalne malo. Ale to odbiham. A snad jsem v teto kvapne internetove diskusi nerikal, ze nejsme ochotni si o tom nic zjistit. To by byl spatny vyklad. Ja jen nabouraval vase "schizma" ze je bezpodminecne nutne pro napsani recenzniho nebo kritickeho textu znat veskerou predchozi tvorbu tvurce. Ale podotknul jsem, ze takova znalost je samozrejmou vyhodou.

Zurnalistickou obec jsem urcite nechtel degradovat. Pokud si dobre pamatuju Tondu Khotzillu tak serveru musiczone.cz nikdy neprisuzoval zadnou velkou vahu a nekde na jeho hranici zacinal veskery hudebni internetovy póvl. Coz pokud doznalo zmeny je jen dobre. Zpet k meritu veci. Za ten text se nestydime ani zbla. Az mi pan Oldrich Janota nebo jeho "manager" rekne, ze tam mame vecne chyby, nesrovnalosti, blabolime, lzeme, cucame si z palce atd apod, pak si sednu na zadek a budu o tom premyslet. A pokud jsem uvadel "Spacilovou", pak jen proto, ze my zadne sebevedomi nemame ani nemuzeme mit, protoze piseme z ryziho amaterismu, nedostavame honorare, nezivime se tim, a akreditace na koncerty cerpame velmi zridka. Nase ambice je jina, nam se ta hudba libi, zajima nas, inspiruje, prijde nam ze stoji o ni napsat par radek a upozornit na ni. Takze s tim sebevedomim jsme oba michali ty vase hrusky a jablka nejak dohromady. A to zatim mluvim jen za sebe, cimz vybizim spoluautorku, pokud tak citi, aby se pripadne vyjadrila i ona. Jinak hudbe zdar!

wuxia (13. 10. 2009, 09:45) to Petr

Jen poznámečka, Petře, zcela souhlasím s Ondřejem a zaráží mě blahosklonný tón tvého příspěvku o tom, že "jako jo, váš text jsem čet, je stejnej jak můj, Janotu neznám a má bejt?". Řeknu ti jedno - já jako hudební pisálek bych si V ŽIVOTĚ nedovolil vzít na recenzi tributní album umělce nebo kapely aniž bych znal originál. To mi přijde fakt postavený na hlavu. Jak pak chceš hodnotit cover, když neznáš původní podobu?

Ondřej (10. 10. 2009, 21:56)  

Nikoli. Mám na mysli sebevědomí člověka, který píše o něčem, o čemž vůbec nic neví, není ochoten či schopen si o tom cokoli zjistit a - abych citoval klasika - "ještě to drze přiznává", čímž v podstatě degraduje celou žurnalistickou obec, neboť čtenář, který se v dané problematice orientuje, pak může mít dojem, že podobný přístup mají všichni novináři. Na blogu je to jedno, tam jde o čestě osobní vyjádření autora-amatéra. Ale na serveru, který by měl dbát na odbornost svých přispěvatelů, je to na pováženou. A mimochodem, rutina-nerutina, až toho budete o čemkoli vědět tolik, jako Mirka Spáčilová o filmu, budete si moci jen gratulovat.

Petr (10. 10. 2009, 20:12) sebevědomí

Měl jste na mysli sebevědomí typu "Spáčilová" a jí podobných rutinérů...?

Ondřej (09. 10. 2009, 23:38)  

Teda, takové sebevědomí bych chtěl někdy aspoň minutu mít. Jen abych si zkusil, jaké to je (i bez znalosti významu cizích slov). Nebo vlastně...nechtěl?

Petr (09. 10. 2009, 10:19) taky naposled

hele vcera vecer jsem si doma rikal, ze byste to moh bejt vy...jo ten text sem cet, vcelku se moc nelisej, akorat vase zdeseni z Maracy nesdilim. ta skladba na to CD naprosto zapada a vubec z nej nevycniva. je sice clenita jak barokni oltar, ale me vubec nevadi. jasne na fetisistu a 24hod jsme hodny, ale ani tyhle songy mi nevadej.

a vas nazor na jabka/hrusky tady proste nesdilim.

stejne jako vase schizma ze autor recenze nebo ´kritiky´ by mel bejt silnej v kolenou. ja rikam, ze by mel mit nazor (ten my mame) a mel by umet psat. nemusi ani zbla znat vsechny puvodni verze skladeb, ani veskerou predchozi tvorbu interpreta. samozrejme pokud to zna, je ve vyhode. ale ten kdo je zna, muze taky napsat peknej blabol. to ze je zna, neni automaticka zaruka, ze napise skvelou kritiku. howgh

Ondřej Petrovi naposledy (08. 10. 2009, 00:10)  

Chtěl jsem se tomu vyhnout, ale dobře, můj text na téma tohoto CD najdete na iDNES.cz.

ad 3/ beletrie je něco zcela jiného než recenze, tedy novinařina s názorem. Jablka a hrušky, chcete-li.

Ale máte pravdu, nechme to být...o.

Petr (07. 10. 2009, 19:42) jeste Ondrejovi

1 i 2 ok, i kdyz to ze tahle recka urazila vas a Radku asi nejde jeste brat jako meritko, ze tento nas text k tomuto cd nemel byt napsan natoz otisten. docela by me zajimal vas vlastni text k tomuto cd..

3 zase nesouhlasim, proc je rozdil mezi autorskou dvojici detektivky a recenze, ta detektivka vam pak neprijde jako mix caje s kavou, tam je to oka?

jinak uz to poustim ze zretele, takhle debatit o chroustech by slo moc dlouho, a cas jsou dneska penize, ze:) mejte se

Ondřej (06. 10. 2009, 15:25) Petrovi

ad 1. Jasně, asi to není málo. Minimálně pro tvůrce té coververze (Minach).

ad 2. Máte pravdu, že je to věc redakce. Jsou redakce, které přidělují desky (nebo prostě tisknou články) diletantům bez vědomostního backgroundu, a pak jsou redakce, které to nedělají, nebo se aspoň snaží tomu předejít. Je to opravdu jednoduché, máte pravdu. Jen na vysvětlenou - vážně vás nemíním urážet a jsem si jist, že jsou oblasti, kde stojíte "pevně na nohou". Ale tuhle recenzi jste fakt psát neměl. Což je můj názor, váš je jiný, OK.

ad 3. Asi sám chápete, že těžko můžete zaměňovat autorskou tvorbu detektivek (nebo jakékoli jiné prózy resp. beletrie) a psaní recenzí, tedy novinářského žánru, postaveného na názoru. Výslednice dvou názorů v jedné recenzi mi připadá jako namíchané kafe s čajem. Což já bych tedy, nezlobte se, nepil. Ondřej

Petr (05. 10. 2009, 16:58) pro Ondřeje

* nesouhlasím úplně s tím, že pokud se album nelíbí p.Janotovi, že to nic neznamená. jestli jsem dobře rozuměl jakési sentenci v médiích, pak pochválil verzi skladby Tvůj stín, což možná není málo.

* jo opravdu nesouhlasím s Radkou v tom, že by album coververzí měl recenzovat pouze ten, kdo zná všechny příslušné původní skladby. ale samozřejmě na to může mít každý svůj a odlišný názor. je věc redakce, komu recenzi zadá, případně zda ji otiskne. pro mě znalost všech původních verzí prostě není zásadním předpokladem dobré recenze.

* proč by nemohli psát recenzi dva lidé, jak asi píšou příkladně Bratršovská-Hrdlička či mnoho jiných autorských dvojic, jeden ani nediktuje ani nezapisuje, v době elektronické komunikace prostě jeden v Čechách a druhý na Moravě sepíšou svůj pohled a pak ho dají dohromady, fakt vám to hlava nebere? taky vše v dobrém

Ondřej (01. 10. 2009, 13:32) Radce i Petrovi

Milá Radko, jakkoli Janotovu tvorbu miluji asi stejně jako vy a troufám si říci, že ji znám velmi dobře ve všech tvůrčích etapách, rozhodně bych netvrdil, že je nedotknutelná a že Janotovy písně se nemůže pokusit po svém uchopit někdo jiný. To, že se album nelíbí ani panu Janotovi, jak nedávno řekl v jakémsi rozhovoru, také nic neznamená (to není pohrdání jeho názorem, jen se domnívám, že on sám, stejně jako jakýjiöli jiný autor, prostě nemůže předělávky vlastních písní hodnotit, má k nim zcela specifický vztah). Ostatně, co člověk, to názor - Janotovi se líbí, jak jeho Zrychlený vlak neboli Cesta může být cíl udělala před časem Mňága a žďorp, já z toho už tehdy byl poměrně vyděšen. Janotovi se teď naopak nelíbí (skoro) nic z toho, co nahráli přispěvatelé tohoto alba, a vidíte - já myslím, že ta Prvnička v podání cimbálovky nebo Místní blázen od Čankišou (a leckteré další) jsou naprosté perly. S názorem na výtvor skupiny Maraca s vámi nicméně souhlasím. Tolik pro Radku.

A pro Petra: vy opravdu nechápete Radčinu výtku, že hodnotí nikoli běžnou kompilaci několika kapel, ale ALBUM COVERVERZÍ člověk, který nezná originály? Proboha, a čemu na tomhle zcela zásadním předpokladu kvalitního recenzentského výkonu nerozumíte? A nerozumíte také mému údivu nad tím, jak mohou recenzi psát dva lidé? Co znamená "Spoluautorkou recenze je Simona Vráblíková"? Znamená to, že s touto paní či slečnou máte úplně stejný názor? Jak probíhá psaní recenze ve dvou? Jeden diktuje a druhý zapisuje? A po jednom odstavci si to prohodí? To mi vskutku hlava nebere, prosmiňte. Nicméně vše v dobrém. Ondřej

MICHAL (30. 09. 2009, 13:12)  

Tak něco na tom je, že Janotu jen Janota, ale myslím, že to cd je rozhodně zajímavé jako úkaz, a že je dobře, že to všichni zkusili. Podle mého vkusu se to několika povedlo: Květy, Minach, Traband, Jana Vébrová a Ivan Acher, Fru fru a vlastně i Jablkoň.

Petr (18. 09. 2009, 08:43) diky za nazor

Zajimavy nazor, zrejme zaryteho fandy Janoty. Zamyslim se nad tim. Moc nerozumim myslence, ze CD by mel recenzovat jen ten, kdo zna vsechny pisne pana Janoty. Mejte se. P.

Radka (17. 09. 2009, 21:46) Ztracený ve světě

Před chvílí jsem si přečetla Vaši recenzi na toto CD a jen mně udivuje, jak může být recenzentem někdo, kdo zná jen 2 písně Oldřicha Janoty. Podle mého názoru je vydání takového CD na počest Oldřicha k jeho šedesátinám absolutním fiaskem. Na umění se ale názory vždy diametrálně liší a nemá smysl si přivlastňovat objektivitu. Dle mého názoru, ucha a chápání vnitřní skladby a poslání písní se ani na jedné cover verzi nepodařilo zachovat to důležité a naopak se tyto cover verze jen linou po povrchu písní. Často samotný zpěv či deklamace Oldřichových písní je vystihuje poměrně přesně. V cover verzi se ztrácí podstata a nedokážou " vrátit příběh zpátky z říše hudby ". Podle mně jedna z nejkrásnějších písní Druhý břeh se nepovedla vůbec ( a to jsem do Trabandů vkládala největší naději, protože Jarda Svoboda je opravdu Bohem políbený muzikant ) a Vámi zmiňovaná Bitva na Tursku se proměnila v paskvil nejvyššího ražení. Škoda takového počinu, protože si myslím, že tohle si Olda fakt nezasloužil, i když se podle Vás všichni snažili seč mohli. Někdy je méně více. Je škoda, že toho víte o Oldově tvorbě tak málo. Zkuste si sehnat jeho písně a možná pochopíte, o čem jsem psala. Janotu může hrát jen Janota :) S přáním krásných podzimních dnů Vás zdraví Radka

přidání příspěvku
anti-spamanti-spamanti-spamanti-spamanti-spam