Chomutovské x-left to die si pamatuju už z před pár let, kdy jsem se k nim dostal skrze společný split se spřátelenými Brňáky Rattle Bucket, tehdy jako docela talentovanou kapelku s obstojným demíčkem. Následně jsem je na nějaký čas ztratil z dohledu, abych se o ně znovu začal více zajímat v souvislosti s jejich úspěšným tažením v soutěži o červnové předskakování americkým Korn (tehdy byli až nečekaně zdatným soupeřem favorizované pražské dvojici The.Switch/Atari Terror) a i když to nakonec skončilo jen bronzem, supportování jejich dalšímu inspiračnímu zdroji Marilynu Mansonovi toho stejného měsíce jim bylo jistě více než důstojnou náplastí. Tím spíš, že tehdy jak svým energickým výkonem, tak profesionálním přístupem ke svému vystoupení hravě strčili do kapsy toho dne všemožnými návykovými látkami indisponovaného hlavního satanáše. Z jejich setu tehdy bylo jasně vidět a slyšet, jaký posun ve své prezentaci kapela za poslední dobu udělala a nejinak je tomu i na oficiálním albovém debutu "Potešma".
Hudba x-left to die staví podobně jako například Satisfucktion, Crashpoint nebo Hazydecay při vší úctě k ostatním instrumentalistům především na vynikajícím zpěvákovi, který navíc ví jak se na pódiu chovat a přirozeně a vtipně komunikovat s davem. Nebudeme popírat, že pán za mikrofonem, poeticky si říkající Ave "Vagina" Hate, zřejmě nemá až nezdravě rád Jonathana Davise, protože jeho barva hlasu i frázování jako by mu z krku vypadly, ale co ztrácí x-left to die na originalitě, to dohání živelnými koncerty, výbornými melodickými nápady a charismatem. Teď je ten pravý čas zmínit se o hlavních skladbových pilířích desky. Tím hlavním je v mých očích hned úvodní (po tajuplném intru), již léty prověřená věc "Everyone Loves". Ta je jednou z největších tuzemských pecek žánru, dobře známá už minulých dem a EP. Jediné co mě mrzí, je vypuštění těch skvěle střelených policejních sirén při grandiózním nástupu této úžasné skladby. Skvělý refrén, výborná práce s dynamikou a náladami, toť hlavní zbraně této peckovice a vlastně i celkového hudebního vyjádření x-left to die obecně. Dalším pilířem je jistě i zajímavým klipem obdařená singrovka "All Is Saint", stejně jako v dobrém slova smyslu téměř pop rocková polobalada "Afraid Of Friendship". V rychlém tempu se nesoucí "Bang!" je asi nejtvrdším kouskem alba, zatímco následující "Protect Me" je opět známá už z dřívějška a představuje osvědčenou koncertní tutovku. "Bubble Gun" je roztančená věc s perfektní slovní hříčkou ve svém názvu, ale letitý fandové budou asi více překvapení současnou verzí další klasiky "It’s Over", které nese v přearanžování asi největší změnu oproti starým verzím. Ta nová je totiž daleko rychlejší, agresivnější, dynamičtější a naléhavější, což se projeví hlavně ve slokách. Za tohle obecně dávám chomutovským palec nahoru, protože spousta kapel při nahrávání debutu jen (s)prostě sesbírá věci z dřívějších demíček a tak jak jsou je jednoduše natočí naráz v lepším studiu. Ne tak x-left to die, kteří si s aranžemi starých skladeb hodně pohráli a výsledek je často o dost barvitější než původní verze. Kromě výše zmíněné je to nejvíce patrné v "Go Away", kde tentokrát kromě jiného přibyla hlavně zajímavá kytarová vyhrávka s orientálním motivem ve slokách. "Prince Of The Morning Land" je pak povedenou baladou na závěr, kde uslyšíte pouze výborný zpěv a klavír. Je to sice trošku klišé dát na závěr baladu, ale tak co už Škoda jen, že na albu není víc takových vybočení a experimentů.
Pochválím i zvukovou stránku věci. Nahrávalo se sice v dnes už přece jen stagnujícím studiu Propast Petra Jandy, ale mix a master Ecsona Waldese v pražském studiu Biotech z toho vytáhl maximum a nahrávka zní opravdu velmi dobře. Hlavně můj oblíbený kornovský zvuk basy. Stejně jako u nejnovějšího dítka spřízněných The.Switch musím pochválit hlavně zvuk bicích, které zní (jak to mám rád) plně a dunivě. Plusové body nabere i booklet a hodně ujeté ilustrace ala desky kapely První hoře od Kurze z Atari Terror, který své grafické umění prokázal už mnohokrát nejen na desce a vizuální stránce obecně své domovské formace. Asi se ptáte, proč je to teda nakonec jen za 5 korunek, když jsem celou dobu jen chválil. Inu, ta deska přece jen není úplně stoprocentní a hlavně novější kusy mi nepřijdou tak silné jako ty starší. Skladeb je navíc možná až zbytečně moc (byť tomu celková stopáž neodpovídá) a pánové se asi snažili na desku narvat co nejvíc věcí, ale méně někdy bývá více a zeštíhlovací kůra o takové 2-3 tracky by desce mohla jen prospět. Druhým mínusovým podnětem je zkrátka fakt, že ta deska není až tak rozmanitá, jak by se při tom množství materiálu nahromaděném za ty roky dala udělat a zmíněná závěrečná balada tenhle aspekt nezachrání. Ty skladby jsou si prostě kompozičně docela podobné a pokud jich je navíc na desce tolik, o to víc někdy začnou splývat. A pak, výborný zvuk a pečlivě zpracovaný obal je u kapely takovéto úrovně dnes už samozřejmostí, nežijeme v roce 2000, v době prvních pokusů o české nu-metalové desky. I přesto přese všechno se x-left to die na svém debutu prezentují jako vyzrálá sebevědomá formace, která dobře ví co chce, a která rozhodně stojí za pozornost nejen fanoušků žánru. Ale z kompozičního hlediska mi v úvodu zmínění Satisfucktion, Crashpoint a Hazydecay přijdou přece jen ještě o chlup zajímavější.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
