Hudba na tomto nosiči je věnována těm, kteří stojí, žijí, loví a hledají mimo trendy. Těm kterým je lépe na okraji.
To je motto CD, které se mi dostalo do rukou. Jde o spojení dvou naprosto rozdílných kapel, které však mají jedno společné. Obě bandy pochází z Prachatic. Spojením hardcore/punku a alternative/undergroundu vzešel split s názvem "Kontrakultura". K tomuto počinu, který vyšel v půlce prosince, jsem přistupoval s mírným despektem, leč všechno je nakonec jinak.
Ucházím je skupina, jak už bylo řečeno, z Prachatic. Založena byla před nějakými šestnácti, sedmnácti lety s prvním vystoupením v roce 1994. Od tohoto roku prachatický Živný potok propustil už hodně vody a Ucházím se propracovali k šesté nahrávce. Přesto pro mne zůstávali větší neznámou.
Na "Kontrakultuře" zastupují punkovou polovinu. Jejich podíl na splitu obsahuje šest skladeb, z toho tři coververze od starých pák českého hardcore a punku: Kritická situace, Šanov 1 a Modrý tanky. Nejvydařenější převzaté věci z trojice jsou skladby "Nahnáno" od Šanova a "Podivná zoo" od Kritické situace, která je jednou z nejvíce nedoceněných kapel u nás. "Podivnou zoo" doplňuje také kontrastní ženský hlas v podobě hosta kapely Ucházím. Tentýž hlas zaslechneme i na první skladbě alba. "Odsouzeni k doživotí ve tmě", "Jak řvou ovce" s mírně klišovitým textem, jehož základní obsah vyřvává nejedna kapela, a "Kdo se směje naposled" jsou tři vlastní písně Ucházím. V bookletu se kapela přiznává jak k vypůjčeným skladbám, tak k vypůjčeným pasážím a k úryvkům z textu (Už jsme doma a dokonce Michal Horáček), což by poznal jen znalec, ale i tak jde o sympatické gesto v době, kdy si každá třetí kapela "půjčuje" a nepřizná.
Druhou polovinu mají na svědomí Black Spirit Rose, mladá kapela míchající alternativu s nádechem starého undergroundu. "Kontrakultura" je jejich třetí vydaná nahrávka. Také oni si na desku vypůjčili jednu skladbu a to od rockových dinosaurů, kteří několikrát ukončili činnost a několikrát se opět dali dohromady. Nejedná se o nikoho jiného než o Olympic a jejich skladbu "Ikarus blues" z alba "Pták Rosomák". A je to asi nejchytlavěji zpracovaná píseň jejich materiálu. Destruktivní zvukové hradby, do kterých se naváží deprese, vytrhávaní z reality, pocity marnosti a další. O tom vypráví pět vlastních skladeb prachatických Black Spirit Rose. Hudebně kvalitní, se zpestřením v podobě saxofonu a klarinetu, textově mám však pocit, že je to vlastně o ničem. Pochopitelně, podobná lyrika patří k těmto hudebním kruhům, celkově však nesdílí nic zásadního.
Album bylo nahráváno od srpna do listopadu loňského roku v Trhových Svinech. Podařeně zpracovaný booklet obsahuje krom fotografií a údajů o kapelách také všechny texty. Splitko vyšlo u Papagájův Hlasatel records. Nabízí kontrastní srovnání dvou odlišných formací, nabízí údernost, agresivitu a tvrdost na straně jedné, skepsi a negativismus na straně druhé. Největším kladem (naneštěstí?) jsou velice kvalitně zpracované covery, které v některých případech předčí originál, i když pochopitelně pominu zvukový deficit původních nahrávek. Bohužel mají lehce navrch i nad vlastní tvorbou.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
