Plzeňští punk-rockeři Mandrage nám dospívají. A to nejen fyzicky (tedy až na Pepu Bolana, který lehce přesahuje věkový průměr kapely), ale hlavně ve své tvorbě. Na druhé řadové desce "Hledá se žena" ukázali, že z punk-rocku vyrůstají a vydávají se do nejistých vod moderního rocku. Vlivy punku lze samozřejmě ještě stále vycítit na mnoha místech nového alba, avšak nová podoba Mandrage se mi velice zamlouvá – jedná se totiž o silné melodie a skvěle zaranžované kompozice (k čemuž jistě přispěl i Pavel Karlík, producent alba), ačkoli místy připomínají své známější kolegy z UDG. Bohužel, skvělou hudebně-kompoziční stránku shazují většinou opravdu primitivní až nesmyslné texty a v určitých momentech i Víťův zpěv, který jistotou zrovna neoplývá.
Jako první píseň alba byla vybrán "Mozek", teenager halekačka, která se sice na koncertech asi uchytí, ale ani zdaleka není reprezentativním vzorkem novinky. Druhá "Místo tmy je venku šero" se povedla mnohem víc a až na pár zaškobrtnutí v textu (Co na mě koukáš, chceš se líbit – já ti nemůžu nic slíbit.) je velmi příjemná na poslech. Titulní "Hledá se žena" sice opět textem neoslní, ale její hitovost je nepopiratelná – jinak by ji rádia neopakovala i několikrát denně. Ostatně i na videoklip se dívá velmi dobře (viz. níže).
Klipové podoby se dočkala i "Už mě víckrát neuvidíš", ač si nejsem zcela jistý proč – daleko lepší a logičtější volbou by byla například "Jsem tu sám" nebo "Místo tmy je venku šero". Pátá "Nežijem na poušti" je další punk-rockovou odrhovačkou, která nenadchne ani neurazí... tedy alespoň hudebně. Smysl jejího textu mne zcela minul a pokus o sólo na konci je opravdovým "Utrpením mladého Werthera". Nekonfliktní "Andělem"je příjemně vystavěná, od Chinaski lehce okoukaná kompozice, u níž se dokonce i v textu dočkáme pozitivních záchvěvů – velice povedená je hlavně mezihra před posledním refrénem. Dostáváme se k posledním čtyřem písním alba, které jsou pro mě zároveň jeho vrcholem: na posluchače z nich dýchne nádherná melancholická atmosféra, jakou ve svých písních dovedou používat např. Manic Street Preachers nebo Metallica v období alb "Load" a Reload". Depresivní "Bezejmenný dav" a vJsem tu sám", plné aranží dechových nástrojů, různých efektů a vkusně použitých flažoletů střídají vesmírná "Píseň z Marsu" s Kravitzovskou baskytarovou linkou a klenot "Potichu", u nichž bych se nebál hovořit o vysoké škole použití jednoduchých kytarových aranží. Bohužel, dojem z celého alba dokonale pokazí naprosto zbytečný a nudný Pablův remix hopsačky "Mozek".
Nebudu už moc rozebírat, že v Česku mnoho kvalitních nahrávacích studií není a že ani v pražském Sonu, kde "Hledá se žena" vznikala, neumí udělat pořádnou nahrávku, když nechtějí (neupravené zpěvy, odfláknuté nazvučení bicích, zvláštní posazení baskytary...), většině posluchačů to ale stejně vadit nebude a při poslechu z rádia to poznat téměř nejde. Především musím pochválit samotné Mandrage, že zabrali: velkým překvapením jsou pro mě dobře vymyšlené a vcelku i dobře zahrané bicí party (ač místy lehce uspěchané), až na sólo v "Nežijem na poušti" skvěle udělané kytary a pokrok ve zpěvu, ač to stále není žádný zázrak. Největším překvapením ale pro mě určitě je Coopiho baskytara – po tom, co jsem jeho (ne)umění viděl naživo, když předloni Mandrage předskakovali Wanastovkám na jejich turné "Best of 20 let", bych nevěřil, že se dovede takto vzchopit. Inu, působení pod křídly velké vydavatelské společnosti je zajisté dostatečnou motivací k osobnímu růstu a pokud Mandrage ve svém usilí nepoleví, nebude třeba mít obavy o budoucnost českého (pop)rocku.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
