Třetí deska brněnských kytarových emotivců byla pro mne prvním vstupem do jejich jemného hudebního světa. Křehkost se zde proplétá s nespoutaností a vnitřní emocionální pnutí často exploduje ve výkřiku kytar. Ano, spolu se zpěvákem Jiřím Kučerovským křičí také kytary. Album je místy naléhavé, jindy melancholicky zamyšlené, až zasněné. Nabízí hitový potenciál, ale ne za cenu podbízivosti. Z reproduktorů vás začne obklopovat křehká, pocitová hudba, prostřednictvím jejíchž skladeb vám muzikanti sdělují své zážitky, své vidění světa a lidí, kteří v něm žijí.
Pokud bych chtěl hudbu Animé připodobnit ke známějším kolegům, asi by mě napadli Foo Fighters (během údernějších skladeb a celkovým zvukem), Danny Cavanagh a Anathema (hlasový projev a nálady), Sonic Youth ("indie" energie) a Blackfield Stevena Wilsona (aranže a melancholie). Zmíněný výčet však, prosím, berte jako určitý nástin útržků dojmů... Animé jsou totiž sví, především díky své bezprostřednosti. Zaposlouchat se do skladeb na tomto eponymním albu znamená být propojen s pocity každodenního života a současně ve vztahu k nim cítit určitou svobodu, nadhled, příjemné vytržení...
"Animé" od Animé je deskou očekávání a (ne)naplnění, hledání a nalézání. A to jak v textovém slova smyslu, tak ve významu pro kapelu samotnou. S procítěným projevem kapely také dobře koresponduje příjemně minimalistický obal. Ona síť může pak znamenat cokoli. Třeba bariéru mezi lidmi, kterou si mezi sebe tak často staví(me).
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
