Už jste tam? Mimo? Mono? Jen hudba a její příběh? Jen malej tvor a tahle hudba? Dobrá, pojďme dál... pronikejte a nechte se nést...
"Otoč se a jdi! Tady už nemáš místo. Spáchal jsi to, co by žádný bojovník nikdy nespáchal. Zradil jsi své přátele! Už mezi nás nepatříš!" Malý bojovník se po těch starcových slovech zachvěl a věděl, že teď nemá na vybranou. Musí jít. Pryč od těch, kteří jej tolik naučili a které on tolik miloval. Jeho smutek byl o to větší, protože on přeci žádnou zradu vědomě nespáchal. On jen neprokoukl lest nepřítele. Smutně se otočil a vydal se na cestu. Stařec a ostatní v té chvíli věděli, že je to cesta, ze které by se měl malý bojovník vrátit zase mezi ně. Silnější, poučenější a moudřejší. Teď ale musí zvládnout poslední zkoušku...
Dobrá, pokračování toho samurajského příběhu už nechám na fantazii každého z nás. Pocit, který ve mně ale poslech díla japonských Mono nazvaného "Hymn To The Immortal Wind" vyvolává, se ale pohybuje někde tam, jaké pocity asi musel mít onen malý bojovník z povídky. Ano, a plně souhlasím s jiným popisem téhle desky. "Klidná krajina, kterou náhle protne samurajský výkřik..."
Mono se na téhle desce dostali do míst, kam mnohé post rockové a post metalové kapely přes veškerou snahu nikdy nevstoupí. Za pomocí orchestru stvořili to nejdokonalejší protnutí vážné hudby a tvrdě rockového hřmotu, jaké jsem kdy slyšel. Dokonalé prolínání proudů strhávajících pocitů a obrazotvorných ploch. Hudba Mono zde okouzlí melancholicky smutnými tichými místy, které se jindy postupně rozvinou v hymnicky bušící proudy a melodie.
Ano. Takhle nějak by mohl znít ten nejdokonalejší soundtrack k mnohým velkým dílům asijské filmové produkce. Na mysl mi přichází třeba "Čtyři roční období". Ale to je jen příklad. V některých pasážích při tom cítím i jakýsi odkaz na široký smutek ruské duše. A vše je, jak to jen Japonci umí, zároveň i dokonale čisté a zapadající do vás tak čistě a ostře, jako čepel toho nejdokonalejšího samurajského meče.
Holt bych tady složil ještě i bicí složce. Mnohé opusy na pomezí vážné hudby a rocku bicí spíše ruší, nebo tam znějí jaksi nepatřičně. Tady se ale s bicími nástroji nakládá tak, že je tomu ve výsledku právě naopak. Nezní všude. Ale když už ano, každý, každičký úder tady má své jasné a přesné místo, kterým vše jen podtrhuje.
Japonští velmistři do duše vstupujících opusů Mono nejsou pro nás Čechy nikým neznámým. V neděli 4. dubna zahrají v Praze již popáté. Představí se v pražské Akropoli. A myslím, že pokud se podaří zvuk, bude to dokonalý zážitek, při kterém asi skane i mnoho slz. Slz, jak hluboce tahle hudba umí proniknout, slz, jako poct pocitům, které Mono umí... Tahle hudba je tímto nemírně silná a až jaksi nebezpečná už jen nahlas ve sluchátkách. A co teprve živě!
Nejen tuhle desku, ale i další věci od Mono u nás seženeš v distru Day After: www.dayafter.cz.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
