Přestože je tenhle zpěvák a skladatel poměrně dobře znám i v našich krajích, není to v podstatě vůbec nic proti tomu, jakého si užívá postavení doma na Britských ostrovech, kde si drží pozici naprostého kultu, protože dostat se do čela tamních žebříčků s každou svou novou řadovou deskou, to se opravdu jen tak někomu nepodaří. Někdejší šéf a frontman novo-vlných The Jam, kteří v Anglii na sklonku sedmdesátých let zahájili revival Mods a stali se tak na pár let novými nositeli poselství legendárních klubových střelců odkazujících na ranné The Who, táhne sólo svou svou káru již nějakých dvacet let. Na tom by nebylo nic překvapujícího, kdyby ovšem každé nové řadové album nevykazovalo zatraceně malé příznaky nějakého stárnutí.
Naopak, jeho talent na složení dobře zapamatovatelné, ale nikoliv prvoplánově vlezlé kytarové písně, je obdivuhodný. Letošní novinka, stejně jako řada předchůdců, pouze potvrzuje zpěvákovo dobré rozpoložení a předkládá inteligentně vystavěný a co se nástrojového obsazení týče, poměrně barvitý městský bigbít, nemající potřebu k většímu škatulkování.
Svým způsobem mě Wellerova nová deska trochu připomíná období, kterým prošel David Bowie zhruba někdy v polovině sedmdesátých let (okolo alba "Diamond Dogs"), tedy po jeho glamové éře a těsně před tím, než stačil pobláznit Ameriku svou eklektickou vizí rocku spojujícího mnoho nesourodých stylů (např. monstr hit "Fame") a také než se stačil zabydlet v šedých zákoutích berlínských domů, kde umělecky experimentoval. Wellerova novinka obsahuje v podstatě kytarové skladby, které na mě působí jakoby byly napsané již hodně dávno, nebo ještě lépe řečeno, byly napsány v datumově těžko určitelné době.
Jde totiž o hudbu, na kterou jaksi zákonitosti stárnutí příliš neplatí. A tomuto dojmu také odpovídá výsledné multižánrové aranžování zdejších songů. Ten, stejně jako druhdy David Bowie, Patti Smith nebo Lou Reed, totiž nezůstává ortodoxně u nějaké omšelé mainstreamové šablony pro rockovou píseň, ale snaží se své skladby předložit v co nejzajímavější podobě a daří se mu to s naprostou přesvědčivostí. Dočkáme se zde tedy mnoha klavírních předělů a kratičkých jazzových preludií, atmosférických pasáží, smyčců, dechové sekce nebo netradičních vychytávek obohacujících zdejší velmi zkušeně napsané rockové písně.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
