O Soulfly už se dávno nedá říct, že by se jednalo o pouhý projekt Maxe Cavalery, toužícího ukojit své metalové choutky po odchodu ze Sepultury. V minulosti to tak sice mohlo vypadat, vzhledem k neustálým personálním obměnám, nicméně v posledních letech se již sestava kapely zdá být poměrně stabilní a kromě řvoucího Maxe jsou jejími neodmyslitelnými součástmi zejména kytarista Marc Rizzo a bubeník Joe Nunez.
V době, kdy Max se Soulfly začínal, se zdálo, že se snaží pokračovat v cestě nastoupené na legendárním sepulturovském "Roots". A opravdu, první alba jako by rozvíjela ducha onoho typického pralesního metalu s houpavými rytmy, etno prvky a Maxovým nezaměnitelným řevem. Vrcholem tohoto období pak dle mého názoru bylo album "Prophecy". Poté ovšem, pro mnohé překvapivě, provedli Soulfly (již ve shora zmíněné ustálené sestavě) jakýsi úkrok stranou a metalovému publiku předhodili temnou apokalyptickou vizi "Dark Ages", ve které na místo etno motivů a reggae dosadili elektroniku, téměř až death metalové náznaky a v rámci své předchozí tvorby docela těžkou progresi.
Nejen pro mě osobně se "Dark Ages" stalo automaticky klenotem diskografie Soulfly a všichni s napětím čekali na nástupce. Tím se stal nevýrazný "Conquer", na němž jako by se kapela snažila oprostit od všech přidaných hodnot a zaútočit co nejpříměji a "nejmetalověji" jak to jen šlo. Tak jako tak bylo však toto album docela zklamáním. Po poslechu novinky "Omen" musím bohužel konstatovat, že "Conquer" bylo jen jakýmsi náznakem cesty, po jaké Max svou partu nyní táhne. Jako by Cavalera po oněch více než 14 letech od vydání "Roots" nadobro ztratil chuť do jakéhokoliv vývoje. Jednoduše řečeno – "Omen" jsou Soulfly osekaní až na tu nejzákladnější thrash metalovou dřeň. Nebýt občasných modernistických prvků ve hře Marca Rizza, mohl bych použít i nálepku "old-school". Jinak ale na tomto albu nečekejte nic jiného, než sadu ostře riffovaných, jednoduchých thrashových odrhovaček, jaké zvládne napsat a zahrát každá druhá lepší kapela. Ano, až tak je to zlé.
Přitom začátek desky nepůsobí špatně. Otvírák "Bloodbath & Beyond" má sice opravdu "inteligentní" text, ale hudebně je to slušný nakopávák, ozvláštněný již zmíněným uměním páně Rizza. Dvojka "Rise Of The Fallen" je pak skladba, která by se ani na "Dark Ages" neztratila. Svou zásluhu na tom má zejména její povedená rytmická struktura, správně úchylné kytarové vyhrávky a famózní vokál hostujícího Grega Puciata z The Dillinger Escape Plan.
Pak už to jde ale z kopce. Všechny následující skladby se vinou v nezměněném thrashovém rytmu ve stylu sloka-refrén-sloka-refrén-sólo-konec. Ono by to ani tak nevadilo, kdyby byly alespoň NĚČÍM zajímavé, ale každý, kdo už metalovou hudbu pár let poslouchá, musí zákonitě nejpozději u páté, šesté skladby zívat nudou.
Ránu rezavým pohrabáčem po hlavě by pak Max zasloužil za vrcholně dementní říkankovou "Off With Their Heads" a také za "Vulture Culture", naprosto k nepříčetnosti iritující svou repetitivností, čemuž navíc pomáhá Maxova úžasná výslovnost. Když se ono "vulčur kulčur" ve skladbě zopakuje asi po padesáté, získá člověk chuť rozbít nejbližších pár předmětů. Celkem smutné pak je, že paradoxně nejlepší skladbou na albu je dle mého závěrečná klasická etno-jazz instrumentálka "Soulfly VII".
Nepopírám, že album je po technické a řemeslné stránce perfektní. To se ale od takových profesionálů očekává tak nějak automaticky a odmítám to zohledňovat při hodnocení. Rovněž nepopírám, že z objektivního pohledu je možné o některých skladbách izolovaně prohlásit, že slušně šlapou. Co je to ale platné, když deska jako celek je až zoufale nudná, obyčejná a neinvenční. Tudy prostě ne, přátelé !
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
