Právě se psal rok 2002, když newyorští Interpol vydali svůj skvostný debut "Turn On The Brigit Lights" a tím odstartovali novou vlnu - návrat post-punku. Členové každé druhé skupiny se najednou hlásí k odkazu Joy Division a když už to bylo k smíchu, tak se začali bránit tím, že poslouchají také Echo & the Bunnymen a od těch dob jsou k smíchu ještě víc. V podstatě se dají rozdělit na dvě skupiny: Ta první se snaží znít jako jejich hrdinové a často se jim to docela obstojně daří (např. Editors) a ta druhá na to hudebně nemá a tak se aspoň frontman snaží cukat jako Ian Curtis (např. The Rakes). Tato vlna po třech letech dorazila i do naší malé, a především hudebně zaostalé zemičky, a já můžu prohlásit, že The Prostitutes patří do té první skupiny.
Večer na Strahově otevřeli emo-rockeři Goro. Představte si kluky, co hodně poslouchají At the Drive-In, se zpěvákem, který má epileptický záchvat, neumí zpívat (a to ani ve srovnání s ostatními psychicky narušenými hochy z tohoto žánru), o angličtině se u něj vůbec nedá mluvit a k tomu všemu má asi 150 centimetrů, a musí vám být jasné, že šlo o veselou podívanou. Nedá se jim upřít snaha a energie, ale díky absenci zajímavých melodií a hlavně již zmíněnému zpěvákovi, který je pro mě emo až za hranici stravitelnosti, se z jejich vystoupení stává spíš úsměvná záležitost. Já jsem to vzdal asi po dvaceti minutách a šel uklidnit svoji bránici k fotbálku.
Asi v půl desáté se na pódiu objevilo pět postav a všechno bylo hned jasné. Sice se obejdou bez typických patek, zato ale mají ono magické the ve svém jméně. Takže se připravte na výraznou basu, temně zvonivé kytary, strojový rytmus bicích a zpěv, kvůli kterému se Ian C. klepe v hrobě a Davidu Bowiemu se znovu ozývá skřípnutý nerv v rameni. Stále tu však jde především o hudbu samotnou a ta je v případě The Prostitutes skvělá.
Jejich hudba není láska na první poslech a ani samotný koncert vás nedonutí od první minuty předvádět svůj pohybový arsenál přímo u pódia. Tahle skupina však má jeden dar. Něco, co většina z tuzemských umělců postrádá - umí vytvořit atmosféru, kterou strhne snad všechny posluchače. Takže jsem se po pár odehraných skladbách přistihl, jak si nevědomky podupávám a na konci už jsem svým poskakováním napodoboval frontmana Adriana de Bella. On je pro ně vůbec požehnáním. Nebo snad u nás znáte jinou skupinu, co má v čele námořního navigátora z Anglie? Hlavní výhoda je, že s jeho osobou odpadá problém takzvané mongolské angličtiny.
Za tři čtvrtě hodiny zaznělo kromě čtyř skladeb z jejich volně dostupného EP i několik dalších, které se možná objeví na připravovaném debutu, plus jedna cover-verze The Who ("Substitute"). Mnohem silnějším dojmem než punkově nakopnuté věci typu "She's a Monster" na mě působí pomaleji plynoucí skladby se silnou atmosférou v čele s klipovou "Sunshine". Někdy po desáté odehráli prozatimní vrchol své tvorby "Look Into My Eyes" a odešli.
Žádný přídavek se nekonal, všechno bylo řečeno a já začal přemýšlet jakou mají ty kluci smůlu, že u nás neexistuje časopis typu britského NME, který by je okamžitě nakopnul mezi hvězdy naší scény. Sice se o to snaží například Filter, ale to je pořád spíš takové Bravo pro odrostlejší, a tak hrozí, že se z Prostitutek zase stane záležitost pro pár lidí v malých klubech. Tenhle koncert tomu bohužel naznačoval - napočítal jsem tu asi 40 lidí...
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
