Sám za sebe na tomto místě nejdříve podotýkám, že Pet Shop Boys jsem měl vždy zaškatulkované jako vcelku dobré skladatele a muzikanty, alespoň tedy v rámci žánru disko, který u mě přestal fungovat někdy ve třinácti. Co se týká konkrétně PSB, nikdy jsme si moc nerozuměli. Snad jen občas na mě pokukovali z obrazovky naší staré Tesly ve futuristickém kýči klipu "Go West". Právě tato píseň, původně z repertoáru The Village People, udělala duu Neil Tennant - Chris Lowe jméno a roztočila obchod s ním. Oba pánové si ovací užívali ještě při vydání mnoha dalších singlů, které ale přesto byly vždy tak trochu ve stínu výše uvedené záležitosti. Ačkoliv si vždy očividně půjčovali nápady, jsou snad jedinou kapelou, které to kdy kritici prominuli, protože to prostě vždycky znělo "cool". Hudbu vždycky přetvářeli ku obrazu svému a to se potvrdilo i na jejich pátečním vystoupení v rámci festivalu Love Planet.
Koncert začal tanečními vystoupeními, které donutily každého, kdo moderní tance nezatracuje, skřípat závistivě zuby. Ale ještě více než breakdanceové variace musely každého zaujmout doprovodné vokály Sylvie Mason-James, které obohacují muziku skupiny o jedinečný rozměr. Hned ze začátku rozjeli Pet Shop Boys velkou show, na které spolu s nimi ujížděla i přelidněná louka před Pop Stageí. Začínalo se pásmem písní vystavěných převážně z novinkové desky "Fundamental". Úvodní a ke konci docela unavující "Psychological" byl během chvíle nahrazen výtečným "Left To My Own Device" a starými časy prosycená "I'm With Stupid". Samozřejmě by to nebylo pořádné disko, kdyby pódium nezatěžkávala nějaká megalomanská rekvizita. V případě dvojice Britů jí byla obrovská neonová krychle, která sloužila chvíli jako doprovodné osvětlení, chvíli jako promítací plátno a dokonce v ní jednu z písní odzpíval sám Neil Tennant. Projekce na ní byly všechno jiné, jen ne odfláknuté. Kromě spellování písmen při "Minimal" a "Shopping", záběry z pohřbu Lady Di při "Dreaming of the Queen" zvládla oslňovat publikum i westernovými choreografiemi. Právě při vzpomínkové baladě na princeznu z Walesu upozornil Neil, že jsou "velice anglickou kapelou", což se během vystoupení projevovalo různě.
Neil a Chris působili totiž celý koncert celkem staticky, což jim na druhou stranu, vzhledem k jejich šedinám, nemohu vyčítat. Snad jen Neil si občas lehce vydupával nohou rytmus ve stylu okoukaném od Karla Gotta. Určitou satisfakcí bylo, že během vystoupení vyzkoušel několik kostýmů a svými vtipnými proslovy si na svou stranu přiklonil i nejposlednějšího pokrytce. Při "Always On My Mind" si s ním zpívala už dobrá polovina všech přítomných. Na předělanou klasiku "Where The Streets Have No Name" pak už neotevírali pusu jen jedinci s opravdu těžkým hudebním hluchem. Během předposlední "It's a Sin" začal dav pulzovat jako jeden muž a netrpělivě vyčkával největší hit večera, "Go West". Při něm už se i těm nejhorlivějším členům antidisco league rozsvěcovala očka a zapalovala lýtka.
Celkový dojem na závěr? Pet Shop Boys předvedli, jak se dělá inteligentní pop již na svých řadových nahrávkách, a na Love Planet potvrdili, že ho umějí dobře podat i živě. Evropské disko-modly mají svá vystoupení promyšlená do posledního detailu, což ukázali i v Praze. Perfektní vizuální sekvence, výborní tanečníci, extravagantní kostýmy a hlavně pořádná dávka kvalitního elektropopu, který se neztratí ani v 21. století.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
