Jeden z největších koncertních zážitků nejen v rámci tuzemských kapel mi v mrazivé půlce prosince připravil Pražský Výběr II, který svými živými vystoupeními dává jasně zapomenout na doby minulé a 2 výborné muzikanty, kteří však seděli na více židlích, než bylo zdrávo. Přiznám se ale, že oznámení místa konání mnou velmi očekávaného koncertu ve mně nejprve vzbudilo velkou nedůvěru. Brněnské Boby Centrum, postavené v rámci megalomanského sportovně-zábavního komplexu začátkem 90. let místním "podnikatelem" Hrstkou, bývá častým místem konání čehokoliv jiného než rockových koncertů. Od dětských diskoték přes monstrózní techno akce typu Orion Hall či Apocalypsa až po předávání korunek Miss ČR. Luxusní stavba mě však po příchodu do hlavní ho sálu mile překvapila. Prostorný "plac" pod pódiem, nahoře pohodlné sedačky u stolků pro ty, co se chtějí spíše posadit a popíjet něco dobrého (a drahého). No, rockovou halu si představuji trochu jinak, ale zase to byla pro jednou zajímavá změna, navíc když Pražský Výběr (II) není jen tak obyčejná rocková kapela. To bylo vidět i na složení návštěvníků toho večera. Majoritu tvořili neutrálně vyhlížející lidé, našlo se i dost snobů hrajících si na umělecky založené intelektuály a i pár rockerů v trikách s logy Rush nebo Queen se našlo. Avizovaný začátek akce se posunul z 19h na půl osmou (to bylo ovšem jediné zdržení celého večera), kdy za zvuků dramatického intra nastoupili cello metalisté z Ostravy, kapela Hyperion.
Nikdy předtím jsem o nich neslyšel, nicméně mě opravdu nadchli. Kapela formátu Pražského Výběru (II) si přímo říká o něčím originální předkapelu, ne jen o obyčejný rockový band. Hyperion se dají charakterizovat jako "česká Apocalyptica" se vším dobrým, co k tomu patří. Bubeník doprovázející trojici cellistů, kteří hrají nádhernou a emocemi nabitou hudbu plnou vznešeně znějících melodií s častými přechody v tvrdý metal. Trojice byla i vizuálně rozdělena jako členové svého vzoru, tedy divoký typicky metalově vyhlížející zarostlý chlapík s dlouhými tmavými vlasy na levé straně pódia (z pohledu diváků), krátkovlasý cellista na pravé a v prostřed lídr: plavovlasý dlouhovlasý a evidentně introvertní seveřan, který však svou hudbu obrovsky prožívá a z výrazu jeho obličeje lze vypozorovat obrovské soustředění a zápal pro věc, stejně jako obrovský vnitřní prožitek. To bylo nejvíce patrné ve vlastních skladbách, které měly to "ono kouzlo", kterým Apocalyptica disponovala na svých prvních albech a které tak chybí jejím posledním počinům. Troufnu si tvrdit, že tyto skladby Hyperionu jsou lepší než většina čistě instrumentálních songů z novinky Finů "Worlds Collide". Kromě toto ve svém půlhodinovém setu vyjma obligátního sóla bubeníka předvedli i výborně zpracované covery od Apocalypticy ("Reflections"), Sepultury ("Inquisition Symphony") a legendární Metallicy ("Nothing Else Matters"), ze kterých až mrazilo, podobě jako v podání jejich tvůrců. Zkrátka asi nejzajímavější předkapela, kterou jsem za poslední roky viděl, rozhodně doporučuji všem fandům Apocalypticy a obecně všem lidem prahnoucím po nádherných melodiích v netradičním balení. Potom už ovšem všichni čekali na "nový" Výběr a dočkali se překvapivě (i když nástroje už byli dávno nachystané, takže se to možná dalo čekat) už po slabých 20ti minutách, kdy na podium přiběhli bubeník Klaudius Kryšpín a australský kytarista Glenn Proudfoot a spustili show. V tu chvíli se lidé poměrně svižně přesouvali od vyvýšených stolků na plac, ale i pak jich rozhodně nebylo tolik, kolik by si legendární band kolem Michaela Kocába zasloužil, i vzhledem ke kapacitě sálu Boby Centra. Výsledkem bylo, že jsem stál přímo pod asi jen metrovým pódiem a bez jakéhokoliv mačkání udržel svůj flek po celou dobu vystoupení, takže když se člověk nedíval za sebe, mohl si připadat jako v malém klubíku, kde kapela hraje jen pro něj a to byl velmi příjemný pocit.
Výběr nejprve odehrál set asi 5 klasických skladeb, aby se pak pustil do prezentace téměř kompletní, výborné a současně znějící novinky "Vymlácený rockový palice", která zní naživo přímo úchvatně. Potom se zase vrátili k léty prověřeným peckám, aby 2krát (posléze ještě jednou, kdy si pro kapelu možná příjemně překvapivě lidé vytleskali třetí přídavek i po rozsvícení světel a v podstatě jasného konce představení) přidávali opět skladbami z novinky. Tímto způsobem se podařilo udržet křehkou rovnováhu mezi příznivci starého Výběr, kteří novinku neznají nebo bojkotují a novými, kteří si zamilovali hru nových členů. Do první skupiny patřila partička asi 3 již šedovlasých chlapíků, kteří s obrovským elánem pařili na pecky jejich mládí "Pražákům těm je tu hej", "Hrabě X", "Tatrman" nebo "Snaživec" (škoda jen absence mé oblíbené úleťárny "Olda je přítel můj"). Bylo to tak opravdové a upřímné, až mě to dojalo. V půli měl koncert hosta v podobě mě neznámého postaršího australského zpěváka nějaké tamní kapely, který prý už léta žije na Moravě a který kromě pěveckého supportu Výběru v jedné skladbě předvedl i jednu svou, pouze za vlastního doprovodu akustickou kytarou. I přes jeho zajímavý hlas jsem těch pár minut využil k návštěvě jinak luxusních WC a dobře jsem udělal, protože mé tušení o pořádně dlouhé show nebylo mylné. Výběr totiž odehrál čistého času celé 2 hodiny a to bylo super. Jelikož je ale současná sestava Výběru plná úžasných osobností do jednoho, musím se zmínit o všech.
Klauda Kryšpín byl jako vždy muzikantsky suverénní a lidsky hrozně v pohodě, byť ho za těmi nádhernými bicími nebylo moc vidět. Michael Kocáb, to je zosobněné charisma (úžasný moment nastal hned z kraje koncertu, kdy prohlásil, že se osobně přivítá s každým vepředu, načež opravdu každému potřásl pravicí). Během koncertu vystřídal několik kostýmů a brýlí, předvedl úžasné klávesové sólo v duchu svého původního hudebního zaměření a úžasnou fyzičku, kdy několikrát vykopl nohu tak vysoko jako většina mladistvích ani ve snu. Kytarista Glenn Proudfoot, to je neřízená střela, koncertní tornádo, pravý opak vynikajícího, ale přece jen statického Michala Pavlíčka. Tento maník s vizáží metalcoreového tvrďáka (bradka, číro, vypracovaná postava, tetování) se po pódiu bez přestání proháněl po celé 2 hodiny a přitom vydával ze svého nástroje složité prstolomné figury, jako by to byla ta nejsnazší věc na světě. Nejprve oděn v jakémsi pseudožupanu, později už "nahoře bez", aby všem ukázal svá úžasné tetování: přes celá záda majestátního orla s roztaženými křídly, na pažích zas podobizny Jimiho Hendrixe a indiánského náčelníka Geronima. Možná si říkáte, co tak o něm kecám, ale už dlouho mě nikdo živě takhle nenadchl, předvedl i úžasné sólo, škoda jen, že víc nekomunikoval s publikem. Basista Richard Scheufler, jedinečný basák světového formátu, který vzhledem svého nástrojem i funky stylem hry na něj připomene slavného Lese Claypoola, předvedl taktéž úžasné sólo, výborné back vokály a hlavně asi nejpřirozeněji ze všech členů kapely komunikoval s publikem. Ale hlavně ten NÁSTROJ, na ten by měli vydávat zbrojní pas, protože fakt zabíjí. Posledním do party je zpěvačka Zlata Kinská, která nejen že vystřídala hned několik kostýmů (matrixovský overal, černý komplet i minisukni), přičemž ve všech byla nebezpečně sexy, ale také se svým zpěvem do současné tváře Výběru ohromně hodí a především její techno-androidí tanec, co nemá chybu, to vše dodává živé prezentaci Výběru "dvojky" punc světovosti. Nekorunovaným králem show byl ale pochopitelně pan Artur Ropotámo, kterého už nehraje Kocáb osobně, nýbrž samostatný člověk s podstatě neomezeným prostorem, a tak se svým typickým způsobem promenádoval po scéně, občas si zatančil se Zlatou a podíval se na lidi skrz velkou lupu s metrovým průměrem, kterou samozřejmě často využíval i sám Kocáb.
Jediným zklamáním tak byla poměrně chudá scéna (mostrózní show se chystá až na jarní turné), kterou však vynahrazovali samotní účinkující a jejich barvitá stylizace. Jak už jsem tedy psal výše, jeden z mých největších koncertních zážitků (tak instrumentálně nabušenou kapelu jsem ještě live neviděl a jejich improvizace nebo nové aranže starších skladeb přímo brali dech) a já jen doufám, kacířská to myšlenka pro starší generaci, že nebude obnoven původní Výběr, nebo ještě lépe budou existovat paralelně oba se svým repertoárem, každopádně minimálně o toho šíleného klokana Proudfoota by česká koncertní pódia rozhodně neměla přijít.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
