Povedený, i když z hlediska obsazení poněkud nesourodý večer nabídl všem fanouškům rocku a metalu elitní brněnský klub Favál, ve kterém se ten den konal již 3.ročník vánočního benefičního koncertu zaštítěného brněnským AZ Radiem. O co šlo? V tradičním předvánočním shonu pořádá brněnské rockové rádio AZ na Favále benefiční akci, na které se vybírá na nějaký sympatický účel, kde zahrají zajímavé kapelky a kde je většinou prvních 100 piv zdarma. První ročník se nesl ještě ve znamení undergroundu a pro pár lidí tehdy hráli třeba hardcoreový Onset, loňský ročník byl už pod taktovkou agilního metalového vydavatelství Redblack a populárních koní z jeho stáje – Memoria a Sad Harmony. Letošní ročník si dal ale za cíl posunout se zase o něco výš a kromě špičky domácí metalové scény v podobě kapel LiveEvil a Ebola Joy nabídl hlavní tahák-koncert u nás nesmírně populární slovenské neo punkové formace Horkýže Slíže. A z toho pramení hlavní problémy. Za prvé kapele takového formátu je Favál malý a klidně by naplnila i Flédu, navíc když mají v Brně silnou fanouškovskou základnu, z velké části se rekrutující z řad početné slovenské kolonie studující v Brně na Masarykově univerzitě. Tyhle obavy se naplnili hned zkraje večera, kdy si i lidé přicházející včas museli vystát snad 100 metrovou frontu do klubu, už tak pomalý postup navíc znepříjemňovaly zmatky u vstupu a teprve postupně se odklízející zátarasy v klubu tvořené židlemi, takže se lidi posouvali po etapách přes barikády, jak při květnovém povstání pražského lidu. O tom, že zmiňovaných 100 piv padlo v čase závisejícím pouze na tom, jak rychle umí pinglové točit se snad ani nemusím zmiňovat, navíc když někteří typičtí čeští "rockéři" si brali i 3 naráz. No a za druhé, vyhraněnost fanoušků hvězd večera vůči ostatním vystupujícím ať už by to byl ten večer kdokoliv. To se ukázalo už na začátku programu. Avizovaní první vystupující, hraničtí LiveEvil, totiž uvázli v sněhové vánici a tak museli úlohu první kapely obstarat původně až třetí Ebola Joy. A uznejte, spíše introvertně laděný doom metal rozhodně není to pravé ořechové na rozehřátí stovek na Slíže nadržených mladistvých lidiček. Už v základu nepříjemná situace, kdy se musí nečekaně brzo vše sestavit a naladit byla znepříjemněna pro Ebola Joy i z toho důvodu, že kapela dlouho nekoncertovala a tak vše zachránili kluci ze spřátelené Insanie, ve jejichž řadách jinak působí klávesák Tudy a která zapůjčila kapele na 2 dny zkušebnu na sehrání se po tak dlouhé koncertní pauze.
Ebola Joy přesto přezevšechno odehrála strhující set, postavený snad až na 2-3 skladby z debutu "Sitra Archa" na aktuální výborné desce "Gallery", ze které zazněly úžasné písně plné emocí, nádherných melodií a jedinečného zpěvu – "Theatre Of Shadows", "Power Of Autumn", "Abysses" nebo "Dirty Morning". Pro metalovou kapelu atypická koncertní sestava 2 klávesáků a kytaristy dokázala pohladit po duši stejně jako nelítostně hryznout až na kost. To platí především o vokálu hlavní postavy Ebola Joy s pseudonymem -AL- sametovou náladotvornou barvou ne nepodobnou Daveu Gahanovi z Depeche Mode, aby vzápětí přešel k brutálnímu growlingu a v těchto okamžicích zněla kapela podobně jako její evidentně velký vzor – portugalští Moonspell. Vystoupení mělo opravdu osobitě smutnou atmosféru a z příjemně melancholické zasněnosti vás mohli vyvést jen zmínění fandové Horkýžů. Pár vteřin ticha mezi každou skladbou totiž vyplnili burácivým a nedůstojným skandováním jména headlinerů večera. Opravdu trapné chování vytvořilo přízemní prostředí, ve kterém se Ebole Joy vytvářely jejich obrazy plné nálad asi velmi těžce. A tak mi výborný dojem ze světově znějící kapely trochu zkazila naše typická malost a stádní oddanost sice pohodové, ale hudebně nepříliš neinvenční kapele, která by za hranicemi bývalého společného státu asi moc lidí nezajímala. Tím ale samozřejmě nechci říct, že by Slíže byli špatní, to vůbec, spolu třeba s Wohnout patří do sestavy kapel ideálních na festivalová pódia a zároveň nepostrádající dobré nápady, opravdu vypečené texty a jistou muzikantskou zručnost. V okamžiku začátku jejich setu se i poslední zbytky návštěvníků doposud poposedávající u baru přemístily do sálu, který doslova praskal ve švech. Teplota rázem stoupla o několik stupňů a dav se skvěle bavil, stejně jako kapela na pódiu. Parta kolem sympatického zpěváka a baskytaristy Petera Hrivňáka projela během té hodiny a čtvrt všechny své zásadní pecky jako "L.A.G. Song" a nechyběly ani vtipné aktuální hity "Bernardín" a "Silný refrén". Všechny tyhle pecky lidi odzpívali spolu s kapelou a mě v tu chvíli napadlo, kde že se vzala teze o tom, že mladí lidé už nerozumí "po slovensky". Byl to koncert plný energie, který se přenášel z pódia do publika a zase zpět, bylo to vtipné, živočišné a pozitivní energií nabíjející podobě jako tour již zmíněných Wohnout z půle prosince, které jsem rovněž navštívil. Dav si vytleskal i přídavek v podobě aktuálního vánočního bonusu s prozaickým názvem "Vianočná" a pak už byl opravdu konec. Poznalo se to podle toho, že klub se během pár minut ze tří čtvrtin vyprázdnil. Najednou tu byl poloprázdný Favál s poměrně unavenými zbytky návštěvníků a to rozhodně nebyla moc povzbuzující zpráva pro právě dorazivší LiveEvil.
Aby té smůlu neměli málo, zvuková zkouška neproběhla úplně hladce a především jejich jindy energický basák byl zdravotně indisponován (dle slov kapely něco s nervy v ruce) a nedorazil, a tak museli odehrát svůj set pouze s jednou kytarou, přičemž basy se musel chopit frontman a šéf LiveEvil, charismatický Petr Staněk (ex-Silent Stream Of Godless Elegy). Jedním dechem však musím dodat, že se s tím chlapi porvali statečně a ti, co LiveEvil pořádně neznají nebo je ještě neviděli naživo to dokonce ani nepostřehli. Zkrátka, LiveEvil začali hrát až kolem půlnoci a i přes prosby pořadatele se pod pódiem nakonec moc lidí nesešlo. Je pravda, že kapela působila trošku naštvaně, ale to se dá vzhledem k neplánovaně dlouhé cestě a dalším výše zmíněným problémům pochopit a navíc to je jediná věc, co bych mohl vytknout, snad už jen krátký set trvající nějakých 40 minut. I během nich však tohle "živoucí zlo" stihlo předvést všechny své triumfy a já se jen utvrdil v tom, že má osobní volba jejich oficiálního debutu "Arctangel" na tuzemské metalové album roku nebyla mylná. Z tohoto skvělého alba zazněly všechny podstatné hitovky jako "Extasy" a pochopitelně i největší pecka "Sky & Nails", po které by všemi deseti sáhnul i sám Peter Tägtgren z Pain, asi největším to vzoru kapely. Nicméně téměř každá skladba z "Arctangel" snese srovnání s těmito Švédy (respektive s tímto Švédem :-), ale za mikrofonem podle mě hraničtí dokonce vedou. Démonický Petr Staněk se svým hlubokým podmanivým hlasem nyní už jen občas přecházejícím v deathový growling patří mezi nejvýraznější vokalisty tuzemské metalové scény a nejlépe to vynikne právě při živých vystoupeních. Kombinace úderného metalu a elektroniky v podobě samplů a smyček je zkrátka velmi chytlavý a atraktivní koktejl metalové muziky a i přes nesporný umělecký přínos "Silentů" do vod extrémního metalu mě z těchto důvodů muzika současného Petrova působiště baví mnohem víc. Po setu LiveEvil ještě začala tradiční rockotéka se soutěžemi o ceny, ale to už v klubu zůstali jen poslední hrstky lidí a já už mezi nimi nebyl. Myslím, že tato akce splnila svůj účel. Vybrali se peníze, lidi se pobavili a o tom to je. Akorát je škoda, že nebýt takto trochu násilně utvořené kombinace gotického metalu s neo punkovými hvězdami, nenaplnil by se Favál asi ani z poloviny a že na jedny z nejlepších tuzemských metalových kapel by asi normálně přišlo jen pár zasvěcených lidí. A tak musím parafrázovat klasika: "Je něco shnilého v království českém..."
www.faval.cz
www.bandzone.cz/ebolajoy
www.horkyzeslize.sk
www.bandzone.cz/liveevil
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
