Poslední koncert z celé šňůry evropských vystoupení se finští HIM rozhodli odehrát v pražské Lucerně a jako support si vyvolili britské doom metalisty Paradise Lost, jednu z vůbec nejslavnějších a nejúspěšnějších kapel doom metalové scény vůbec (inu, doom metalový boom z počátku nového tisíciletí už notně opadl). Ač byly všechny vstupenky beznadějně vyprodané, v sále po celou dobu koncertu bylo relativně dost místa, resp.osobního prostoru pro každého diváka, což kvituji s povděkem a za což si pořádající agentura Livenation zaslouží pochvalu. Co bych ale důrazně vytkl bylo pouze občasné zapínání klimatizace po celou dobu koncertu, takže místy byl vzduch opravdu nedýchatelný, což mi jistě potvrdí i sami pořadatelé, kteří v průběhu koncertu museli odvádět omdlévající fanynky (jen kolem mého stanoviště prošli minimálně 3x). Ještě bych si dovolil postesknout si nad nevychovaností některých českých fanoušků (naštěstí jich nebylo mnoho), kteří se snad ani nepřišli pobavit, jen zkonzumovat pár piv a zahulákat si, z čehož byl Ville vcelku vyvedený z míry (občas jsem si říkal, že těm českým bulvárním výkřikům, chudák, snad i rozuměl). Prostě "agro" punc českého publika se nezapře ani na koncertě, který s heavy, power či speed metalem nemá vůbec nic společného. Škoda.
Nyní už ale k samotnému koncertu. Paradise Lost začali hrát přesně ve 20:01 (což jim musím připsat k dobru) a po celou dobu koncertu byli velice komunikativní a příjemní, ba co víc, až odvázaní a vyloženě si vystoupení užívali. Zpěvák Nick Holmes po první písni sál pozdravil slovy "Hello, ladies and gentlemen, how are you doing on this fine evening?" a překvapivě mu publikum (které bylo celý večer opravdu abnormálně pasivní) i odpovědělo "Paradajs loooost!". Vcelku vtipný moment přišel po pár dalších písních, když si Nick všiml růží, které ortodoxní fanynky přinesly Villemu a zeptal se "Are these flowers for me?" Ticho. "Uh, nevermind.". Obdobná situace nastala, když se Nick zeptal "How many of you were here, when we played in Prague last time?" Přihlásila se nepočetná skupinka lidí až kdesi vzadu v sále. "Uh, not many... Well, this is the last time." Abych dodal ještě mé další postřehy. Zvuk nebyl vyloženě špatný, zpěv byl čitelný a kytary zněly taky hezky, ale baskytara se dala jen tušit (příliš přebasovaná) a ty bicí... Škoda mluvit (psát). Slyšet byl pouze snare ("šroťák"), zbytek (hlavně přechody a kopák) byly až příliš ztlumené, což celému vystoupení dodávalo jakoby ráz dechovky a bubeník Jeff Singer by se mohl snažit sebevíc, ale pomoci tomuto stavu stejně nemohl. Použiji svou oblíbenou větičku "Zabijte toho zvukaře!!". Po necelých 45 minutách skončilo vystoupení Paradise Lost stejně rychle a nečekaně jako začalo: kapela dohrála a Nick pronesl "I’m finished", na což se všichni odebrali do backstage a už se nevrátili (ono se taky nebylo čemu divit, potlesk byl jen sporadický a brzy ustal).
Na hlavní hvězdy HIM jsme museli čekat ještě vcelku přijatelných 45 minut. Hlavně fanynky už se nemohly dočkat a při každém pokusu "bedňáků" projít přes pódium naladit kytary vyvstal ohromný výskot (nebo spíš vřískot :-) v domnění, že už už by to mohl být božský Ville a spol. Ve 21:27 se Velkým sálem Lucerny rozezněly fanfáry a na scénu naběhla celá sestava (kytarista v triku "Drei Kartoffeln" ), což vyvolalo bouřlivou reakci a les rukou a mobilů, které se chaoticky zmítaly nad hlavami publika. Fanynky začaly házet růže Villemu na pódium, porůznu se zbavovaly nepotřebného oblečení (většinou se svlékaly do podprsenek) a jedna dokonce při písničce "Right Here In My Arms" začala masturbovat (!!! a to jsem zase tak daleko kolem sebe neviděl !!!). Inu, bylo docela "dusno" a to po celou dobu koncertu, který trval téměř 2 hodiny. Co se týče setlistu, mně osobně se líbil. Zazněly hitovky ze stěžejního alba "Razorblade Romance" (při "Join Me (In Death)" jsem pojal podezření, že je v sále víc mobilních telefonů než samotných diváků), trošku mi scházely hity "Pretend" a "In Joy And Sorrow" z "Deep Shadows And Brilliant Highlights", ale došlo i na "Funeral Of Hearts" (při které atmosféru dokreslovala disko koule :-) a "The Sacrament" (jako přídavek) z alba "Love Metal". HIM logicky zahráli i novinky z alba "Venus Doom" (včetně desetiminutovky "Sleepwalking Past Hope"). Když pominu atmosféru v publiku, byla nálada navozená samotnou kapelou opravdu příjemná, všichni členové se pořád usmívali. Gas Lipstick například občas vstal zpoza své mantinely obestavěné bicí sestavy, aby roztleskal publikum, akorát Ville (když už se rozhodl promluvit k publiku) strašně huhlal a navíc hovořil směsicí finštiny a angličtiny. Vůbec, takřka každá jeho (srozumitelná) "hláška" byla perlou, za všechny můžu předhodit: "You’re quiet." "Píííísk!" "Oh, I thought I did something wrong and now it seems alright.", "If I should be honest to you, to kill loneliness I actually often masturbate and smoke." nebo při uvádění písně "Bleed Well" pronesl "This song is about... Uh... What is it about...? Oh, it’s about rock and roll!", z čehož vyplývá, že těch 7 cigaret, které za vystoupení vykouřil, udělalo svoje :-) Jednou se mu také povedlo říct "Díky?", za což si vysloužil obrovský potlesk a další vlnu hysterického jekotu. Než dohráli, pronesl ještě "We’ll play one more song and go back to Finland, to our frozen meals and pizzas. This song is dedicated to our friends - Paradise Lost." Po grandiózním finále se závěrečnými fanfárami a dozvukem vazby, kterou "chytl" kytarista Linde, naházely fanynky za mocného jekotu a potlesku na pódium další růže (opravdu nevím, kde je ještě vzaly), čímž po necelých pěti minutách vyprovokovaly skupinu k návratu a jedinému, již výše zmíněnému přídavku v podobě skladby "The Sacrament".
Ačkoli nejsem nějaký zarytý fanoušek HIM (poslední album od nich, které mě oslovilo, bylo "Deep Shadows And Brilliant Highlights")a neholduji kultu vzniklému okolo pop/gothic metalu (tedy dívenkám v černých korzetech s co největším výstřihem a Blogy, na kterých píší o své samotě, smutku a dalších nihilistických blábolech), koncert jsem si užil a se mnou i drtivá většina zúčastněných. Na Villeho permanentně s cigaretou v ruce a čepicí na hlavě (spíš šlo o kulich – stejně ho nechápu, mně bylo vedro i v tričku) určitě ještě dlouho nezapomeneme...
Autorkou fotografií je Leandre.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
