V Brně je několik klubů majících svou typickou klientelu. Yacht navštěvují všichni fanoušci hudebních perverzností, hardcoru, porna s dlouhýma ptákama a pořádnýma kozama, na kterých přistává vybělený cumshot. Brooklyn oproti tomu okupují lidé v černých tričkách Opeth či Manowar a mocně hází svými hřívami do ne vždy přesných taktů kapel jako MetalKozelce (sick!).
Melodka byla klubem pro rockery a studenty. Každá studentská rocková kapela z Brna, ať už to byla Mimóza, Annie’s Trip, Gate Crasher nebo Pervers Animals, si tam párkrát zahrála. Bylo to místo, kde jste se levně opili, kde smrděl záchod a kde jste občas mohli slyšet dokonce i nějaký hudební skvost jako třeba That Fucking Tank.
Přes prázdniny ale Melodku zavřeli a rozhodli se odstranit její neduhy: páchnoucí záchody, problémy s pódiem a osvětlením, staré sedačky, špatně vyřešený vnitřní prostor. V pátek 5. září pak proběhl povinný kolaudační večírek a v sobotu první koncert. Melodka si pro otvírání vybrala nováčky The Hydes, rockové We Know, Gate Crasher (pozor, už nějakou dobu nešmrdlají Nirvanu) a brněnské draky Annie’s Trip.
Jako první nové pódium pošlapali The Hydes. Jejich členy znám od vidění z Pod Obrazů, kde vystupují jako tajemní intelektuálové/alkoholici. Ve svých tichých rozhovorech připomínají Rudlu a Koumáka při střádání plánu na ovládnutí světa. Když jsem pod pódiem viděl třicet povzbuzujících dívek a tři chlapce, kteří uslintaně sledovali umění houslisty, tak jsem jen naprázdno polkl. Na Bandzone se sice dočtete, že hošani hrají indie rock, ale rozhodně jim dívky (a ti tři kluci) k rozkrokům nepadají kvůli tomu, že by zněli jako The Strokes. Indie je u The Hydes možná tak ten název. Naopak, The Hydes jsou mladé pijavice, kteří se chtějí přisát k cecku hudebního průmyslu a vystrnadit odtud třeba truchlící Chinaski.
Na jednu stranu jsou The Hydes kapelou, která umí jednoduché chytlavé písničky, mají frontamana s intelektuální vizáží i drsňáka s baskytarou. Za dva roky je téměř určitě uslyšíte na Óčku v české Kit-Kat hitparádě a vystoupí i na festivalu pravověrných fanoušků muziky Benátská noc. Jen nevím, proč mají mladí kluci zapotřebí hrát takový "šukec rock". To mají málo milenek?
Nemyslím, že ČR potřebuje další "zásadní" kapelu typu Divoký Bill. Tihle dinosauři by mohli být už konečně nahrazeni něčím alespoň trochu progresivním. Pokud vás baví primitivní nápady překryté melodickými houslemi a zpěvem, tak prosím. Ono to vlastně nezní tak špatně. Když budou vaše dcerušky plakat, že dlouho nebyly na Divokým Billovi, tak si pozvěte tyto kluky. Budou důstojnou náhradou a řekl bych, že jsou i sexuálně dostupnější. Jiný důvod, než snahu o to si najít pár(set) náctiletých milenek, pro jejich tvorbu nevidím. K mládí patří energie a dravost, ne ufňukané housle, klidný zpěv a kapela, plná ukradených klišé od gigantů české scény.
Holky z We Know tuším kdysi fungovaly jako revival Hole. Já je chtěl ve svém grungeovém mládí vždycky hrozně slyšet, ale nikdy jsem se na ně nedostal. Teď už to jsou kluci a holka z We Know. Jejich tvorba už kapelu kolemCourtney Love ani nepřipomíná. Sem tam sice jako byste zaslechli něco málo z post-feministických Bitch alert, ale vše se spíše posouvá k těm trošku bezpohlavním německým kapelám typu Die Happy. Sem tam klíšé, sem tam kytara, sem tam nápad, sem tam melodie jakoby ukradená od nějaké slavnější sestry, vše zpívané sekanou angličtinou s divným přízvukem.
We Know rozhodně neurazí, už jen respekt z jejich urostlého basáka vás přinutí se alespoň zkusit zaposlouchat. Ovšem po chvíli je vše trošku monotónní a obyčejné. Písnička "Easy Way" je sice pěkná - pustil jsem si ji dneska párkrát jen tak pro klepání si nohou; ale to je tak vše, co může kapela nabídnout. Možná nashle v Německu.
Jako třetí vystoupili 
Gate Crasher. Tihle hoši začínali jako revival Nirvany a dlouho bojovali s touto nálepkou. Jejich vlastní tvorba ale nikdy moc jako Nirvana nezněla, spíš připomínala vy(k)leštěnější Silverchair. Alespoň v mém okolí se pravidelně střídala období, kdy bylo IN nebo OUT chodit na Gate Crasher. Teď je IN hrát poker. O Gate Crasher se nikdo z mého okolí už nebaví...
To ale neplatí pro zbytek Brna. Gate Crasher znějí tak, jako před pár lety a s fanoušky dokážou udělat pořád to samé – dostat je do varu. Gatům to šlapalo i s náhradním basákem Danem (EvilAsModel). Právě díky Danovi došlo i na staré hitovky jako "Follow Me" a já si zavzpomínal, jak jsem na nich před mnoha lety byl v nějakém zaplivaném brněnském sklepním klubu. Je vidět, že je hudba pořád baví. Ondra Novák dokáže vykouřeně zakřičet, ale i čistě zpívat. Lukáš Woff kytaru ovládá přesně tak, jak se na vlasatou obludku sluší. Jeho šikovné prsty kdysi opustily kapelu Mimóza, kde hrály spolu s ústy jeho bratra Petra, ale v Gatech hrají o to šťavnatěji. Asi nikdy nepůjdu na koncert Gate Crasher z jiných než společenských důvodů, ale kdybych se k nim někdy nachomýtl, tak už vím, že nemám utíkat. Jestli je teď IN nebo OUT chodit na Gate Crasher opravdu nevím. Každopádně se ve své tvorbě zlepšili, především Lukášovi ta kytara víc sedne. Kdyby vás ta hudba přece jen neoslovila, tak se můžete alespoň nechať rozjařit nějakým milým úsměvem bubeníka Filipa.
Jako poslední nastoupili brněnští draci 
Annie’s Trip. Kdyby byla nějaká hudební liga, tak za Brno postavím právě tuto kapelu. Poslední dobou jejich koncerty navštěvuji docela pravidelně a ještě jsem nezažil, aby do nějakého nešli naplno. Po instrumentální stránce jim opravdu není co vytknout. Annie’s Trip přinášejí jak zajímavé nápady, tak řemeslně poctivě zahranou muziku. K trošku introvertním hráčům na strunné nástroje tvoří kontrast divoký bubeník (ten se o to umí opřít, panečku) a exhibicionistický, ale čistě zpívající frontman Robert. Annies dokážou při koncertě dostat do varu jak vás, tak sebe.
Najednou teplota klubu stoupne. Na vašem čele se objeví pot. Zpěvák má kolem sebe omotanou šňůru od mikrofonu, nemravně se válí po pódiu a po jeho obličeji stéká to, co zbylo z černého válečného maskování. Kytaristovy prstíky běhají po pražcích rychleji než Čunek po státních zastupitelstvích. Bubeník hraje jako chobotnice s úderem Vladimíra Klička. A šikovné tóny baskytary vám lehce duní někde v břišní dutině. Annie’s Trip jsou sehraní, výborní, energičtí. Vlastně je to kapela, která je už pár let plně připravena na "velké hraní". Těžko říct, proč jsou jim vydavatelství a velké sály pořád uzavřeny.
A co nová Melodka? Záchody už nesmrdí. Nyní má Melodka dva (i když jeden trochu zbytečný) bary, velké (trochu zbytečně hluboké) pódium, něco málo místa navíc, kvalitní osvětlení (té červené prosím někdy trochu míň) a poslední muzikantkou večeři namalovanou na zdi. Dokonce má i o dost lepší zvuk, ve kterém se začíná blížit Yachtu. Bohužel si stále zachovává svou sterilitu a taky je tam hrozné větrání. Přece jen to nevypadá dobře, když se během přestávky mezi kapelami celý klub vyprázdní, aby mohli návštěvníci před klubem lapat po molekulách kyslíku.
Melodka je otevřena. Jen je trochu škoda, že při svém otevření zůstala zavřená trochu progresivnějším brněnským kapelám – jsou-li takové. Program připomínal spíše sázku na jistotu, která nenadchne, ani neurazí. Obyčejná hudba, pro obyčejné lidi v trochu vylepšeném obyčejném klubu.
Autorem fotografií je Adam Pitrocha.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
