Fronta od vstupu do Lucerna Music Baru až ven na ulici vypadala na dlouho, a tak jsme to tentokrát výjimečně vzali stylem "nevidím/neslyším" přímo ke stolečku s dlouhým seznamem akreditací na papíře. Stejně marně se tvářila i fronta na šatnu a protože by byla tentokrát škoda prošvihnout předkapelu, zamířili jsme i s přebývajícími svršky dolů na bar. Rara Avis obstáli na výbornou naživo i podruhé (poprvé jsem je viděla na Sedmiččce před The Cinematics). S jejich první deskou "The Portrait" si dali celkem na čas, ale čekání se vyplatilo. Možná vás při jejich poslechu taky napadnou These New Puritans. Nebo taky ne. Každopádně cílevědomé nasazení je jejich silná devíza. Stejně jako "na české poměry" (tohle slovní spojení je klišé na odstřel) neotřelý zvuk, který neasociuje milion dalších, známějších kapel a ani přes věkový průměr členů něco nad dvacet, nepokulhává kvůli absenci sebejistoty ani při živém hraní.
Náš plán s jasným cílem – dostat se do prvních řad (do kotle) – vypadá ve skutečnosti víc než marně. Maximální dosažitelný výkon je před začátkem Subs v obsazení míst někde před sezením nalevo. Stojíme kousek od zvukaře, dál se nehnem plus spousta basketbalistů kolem – rovnice z které vychází jako výsledek útěk na bar, nakonec přeci jen vydržíme. Už od "Kaliforniaů se začíná kotel hýbat (no, "hýbat" je dost mírné označení toho, co se začalo dít) a během pár dalších songů nás pár loktů odhodí o něco blíž k pódiu.
Loni ta neskutečná spolupráce davu s nimi až ohromila. Tentokrát se s tím už tak nějak počítá. Ani na neuvěřitelnou Charlotte už nekoukáme s otevřenou pusou. Nebo aspoň ne všichni. Diblík, co váží 40 kilo i s postelí. Zvládá při jejím headbanger stylu hraní na basu a zmítajících se úprcích z jednoho konce pódia na druhé i zpívat. Stejně mi to nedá se zas připitoměle usmívat, když kouknu na vysmátého Billyho, který každým breptem směrem k davu způsobí lavinovou reakci se samozřejmým lesem rukou nad hlavami. Jeho "Go Fucking Crazy" je tady stejně samozřejmým úkolem jako to, že si máte před spaním vyčistit zuby. Klobouk dolů před výdrží, se kterou (určitě nejen) pražští teens dokázali s těmi dvěma (a Joshem za bicími) zvládat neustávající tempo nad bodem varu.
Zatímco na zvukovce zkouší kolem pěti nových tracků, naživo dají nakonec jen "I Wanna Dance (With U)". V hlavním setlistu chybí "Rock & Roll Queen". Ta naštěstí přichází jako jeden ze tří přídavků spolu s "Girls & Boys" a "This Is The Club For People Who Hate People" (bonusový song z druhé desky "All Or Nothing"). Billyho závěrečný trojnásobný stagediving už je jenom taková třešnička na upoceném večírku. Neuvěřitelný, nejpozději do roka a do dne chceme repete.
Mimochodem, den před koncertem se The Subways zastavili v pražském klubu Harleys, kdybyste se chtěli mejdanu s nimi příští rok zúčastnit, stačí si ohlídat jejich Twitter.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
