MusicZone | reportáž Wax Tailor (Live Band), Meetfactory, Praha, 6. 12. 2011 (16. 12. 2011, 06:00)

INZERCE

INZERCE

KLUBY

XHTML 1.1 Valid RSS 0.91 - musiczone channel RSS 1.0 - musiczone channel RSS 2.0 - musiczone channel

navrcholu.cz
WEB MARKETING

REPORTÁŽ

Petr Hanzel (16. 12. 2011, 06:00) Wax Tailor (Live Band), Meetfactory, Praha, 6. 12. 2011

Voskový švec zavítal do Prahy zvěstovat svou vizi jazz-funk-trip-hip-hopu již podruhé. Poprvé před třemi lety pouze jako DJ, nyní však se vší parádou a cingrlátky navíc. Proslýchalo se, že Wax Tailor Band má své kvality a proto jsem si ho už tentokrát nechtěl nechat ujít.

Teď bych se chtěl pustit do něčeho, co jinak zásadně nedělám a je mi to vyloženě proti srsti, pokud to činí někdo jiný – to jest srovnání dvou zážitků z koncertů dvou odlišných kapel. Nejen v hudbě, ale v umění vůbec by se hodnotit porovnáváním nemělo, neboť umění není produkt či sport, něco s konkrétními parametry a objektivními kritérii pro jejich zhodnocení. Nejdřív bych si tedy chtěl obhájit proč jsem se rozhodl rouhat se proti svým vlastním kánonům.

Na základě tohoto srovnání nehodlám dané kapely hodnotit, tedy rozhodnout, které z nich bych v pomyslném ringu zvedl ruku nad hlavu. Žádný ring není, ani pomyslný. A i kdyby byl, já bych si nikdy něchtěl hrát na rozhodčího. Proto mi vždy připadaly zcestné jakékoliv žebříčky, hitparády či soutěže kapel. V umění nejsou vítězové a poražení. Naopak, ti co by jinak byli považováni za poražené, neb na jejich koncert přijde jen hrstka podivínů, můžou být považováni za vítěze, jelikož se jim třeba daří jít proti hlavnímu proudu či ještě lépe mimo něj, případně předběhnout svou dobu, což většinou docení jen pár jedinců, které právě útěky od přítomnosti a normality naplňují.

Srovnání, ke kterému se já uchýlím však nebude hodnotící, nýbrž informační. Poslouží především těm, kteří na jednom z koncertů byli, aby získali tzv. frame of reference. Tj. aby si mohli díky svým vlastním zkušenostem snáze utvořit představu o tom, jaký že ten druhý koncert byl a třeba i dojít k závěru, zda bude stát za to dostavit se příště osobně. A o to mi jde. Nechci Vám nic podsouvat, ale jen nabízet. Nechci kritizovat, chci reportovat – tj. chci Vás přiblížit v prostoru a čase. Pojďme na to.

Poslouží nám k tomu koncert The Herbaliser Band, jenž se odehrál před dvěma lety v pražském Lucerna Music Baru a je vyloženě nabíledni, neb obě kapely spojuje hned několik věcí. Především podobný sound a žánr – obě znějí jakoby z katalogu Ninja Tune vypadly, ačkoliv The Herbaliser před třemi lety překvapivě utekl právě od Ninjů k německému !K7 a Wax Tailor, který začínal u amerického Deconu, nyní vydává u domácího Atmosphériques. Oba pánové vychází z hip-hopu, který umně kříží s jazzem, funkem, či soulem a vše obohacují filmově dramatizujícími či naopak humorně zlehčujícími samply.

Každá formace je ve svém jádru ztělesněna pouze jedním až dvěma muži, v jejichž hlavě se zrodila - The Herbaliser = Oliver Trattles alias Ollie Teeba spolu s Jakem Wherry a Wax Tailor = Jean-Christophe Le Saoût. Oba coby DJs skládají studiové verze své hudby ze samplů a zvou si k tomu nejrůznější vokální hosty – zpěváky, zpěvačky, MCs či vypravěčky (Ursula Rucker). Naživo pak se pak oba obklopují muzikanty, aby jim nebylo na pódiu smutno a aby na něm bylo k vidění více, než jen jeden solitér za gramofony, občas doprovozený nějakým MC (Ollie Teeba chtěl také původně vystupovat sám, než mu to rozmluvil kolega Jake Wherry coby muzikant, v té době působící ve funkové kapele). Co se týče prezentace na pódiu, obě kapely inklinují k elegantnímu retro stylu ála gangster movies z 30. let, tj. černé obleky a klobouky v případě dam povětšinou večerní róby, což koresponduje s často kinematografickým nádechem jejich hudby.

Teď se však zaměřme na rozdíly. The Herbaliser Band je devítičlenná plnohodnotná kapela s rytmickou sekcí (bicí, baskytara), dechy (tenor/bariton saxofon, trubka, příčná flétna), kytarou, klávesami a zpěvačkou. Naproti tomu Wax Tailor Band sestává z šesti muzikantů - smyčce (violoncello, housle), dechy (saxofon, příčná flétna), kytara a MC/zpěvačka.

Ač se to při prvním pohledu na sestavy nemusí zdát, koncept a výsledný zvuk je u obou dosti odlišný. Ollie Teeba jakoby si chtěl projít vším v jednom životě. Začínal jako beatboxer, grafitti umělec a break dancer, pak si pořídil gramofony a dostal se tak k DJingu. Poté dal dohromady kapelu a sám se dobrovolně pasoval do role jednoho z muzikantů, možná právě proto, že na žádný nástroj nikdy nehrál a splnil si tak klukovský sen. Na pódiu se za gramofony omezuje pouze na scratching a jen velmi střídmě využívá sampler. Výsledný dojem tedy je, že před vámi stojí kapela, v níž jeden z muzikantů scratchuje. A ani byste nepoznali, že právě on je tím centrálním mozkem, neboť ani nevystupuje jako frontman – k publiku promlouvá trumpetista. U Wax Tailor Bandu je tomu přesně naopak. Jean-Christophe vše pojmul jako klasickou hip-hopovou show, v níž sám sebe posadil do trůnu v centru pódia a okořenil jí živými muzikanty, kteří oproti Herbaliser Band hudbu přímo netvoří, spíše jen dotvářejí – tj. nahrazují vybrané samplované pasáže. O dva až tři muzikanty méně se nemusí zdát moc, ale je třeba si uvědomit, že jde právě o rytmickou sekci a klávesy. 60 až 70 procent zvuku (včetně beatů a vysamplovaných nástrojů) se tedy line z Jeanových gramofonů. S obecenstvem komunikoval výhradně on svou lehce francouzskou angličtinou. Narozdíl od The Herbaliser jsou součástí Wax Tailor show i projekce, a to součástí velmi výraznou. Víceméně ke každé skladbě má Jean-Christophe připravený „klip“ na profesionální úrovni. U některých tracků si může dokonce vybírat, po kterém šáhne, jako v případě singlu Dragon Chasers, v němž tentokrát nebyla k vidění vnadná striptérka a posedlý detektiv, ale zajímavá variace na téma čínského draka bloudícího západními velkoměsty. Z vokalistů byli přítomni pouze MC Mr. Mattic a Charlotte Savary. Zazněl-li hlas někoho jiného (A.S.M., Voice), objevil se tento většinou alespoň na plátně. Techniky použité v jednotlivých klipech jsou navíc rozmanité – od klasických černobílých animací (Positively Inclined), přes stop-motion (I Own You), klasický film s počítačovými efekty či koláže jednotlivých technik (Say Yes; Fireflies; Dragon Chasers). Některé ze zmíněných najdete na internetu, jiné nikoliv.

Wax Tailor tedy komunikuje více kanály, zatímco Herbaliser Band se zaměřují na jeden konkrétní – na živou hudbu. Vystoupení The Herbaliser Band je z 90 procent organické, považujeme-li live schratching, narozdíl od samplů, za živý prvek, pak dokonce ze 100 procent. Každý jde svou cestou a má pro ní své vlastní důvody. Ollie Teeba se mi tři roky zpátky v rozhovoru pro R&P svěřil s tím svým: "Existuje dobrý důvod, proč se klasické nástroje používají stovky i tisíce let. Protože dobře znějí. Lidem se líbí jejich rezonance. Elektronická hudba je zajímavá a přitažlivá, ale někdy postrádá lidskost. Lidský výraz, zvuk, timing, ale i chyby a nedokonalosti. Jestli skládáte hudbu na počítači, vždy se ho snažíte donutit, aby zněl jako lidská bytost, aby ten virbl zněl jako když do něj opravdu praštíte paličkou a podobně."

Jean-Christophe evidentně tento postoj sdílí, jen na to jde od lesa. Celé srovnání by se ve výsledku víceméně dalo shrnout dvěma slovy – show / koncert. Neboli hip-hopová show okořeněná živými muzikanty a koncert funkové formace okořeněný hip-hopovými beaty. Od té doby, co oba DJové vypadli z hip-hopové kolébky stávají se čím dál většími eklektiky (a nezapomeňme, že Ollie Teeba je o 5 let starší, takže má trochu náskok). Každému jde víceméně o to samé, jen na to jdou z opačné strany a prozatím se zastavili někdě těsně před prostředkem. Kdo ví, možná se časem potkají na půl cesty, minou se či se navzájem vzdálí. Každopádně obě vize jsou pro běžného diváka (rozuměj ne pro ortodoxního hip-hopera/rapera) přitažlivější než klasická show typu DJ-MC. Však i v tuzemsku se tímto směrem vydalo několik původně hip-hopových uskupení (Prago Union, Bow-Wave). Naopak ryzí hip-hoper by asi vyloženě nadšen nebyl ani v jednom případě. Více jako doma by se však cítil na Wax Tailorovi, kde je přeci jen stále patrná nadvláda DJe a MCho nad instrumentalisty a alepoň v náznacích (grafitti v projekcích) zůstává zachována i, pro hip-hop nepostradatelná, vizuální esence.

Wax Tailor

Wax Tailor

Wax Tailor

Wax Tailor

Wax Tailor

Wax Tailor

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.