"Dobrou akci poznám i podle toho, že je mi na druhý den smutno, protože už je po ní".
Nevím už, jestli je to zcela správně a doslova, ale takhle nějak se vyjadřoval kdysi dávno v nějakém rozhovoru Kuba-Zákeřná svině z kapely Slut. Každopádně, mně v neděli trochu smutno bylo. Že už tam nejsem a že už je po ní. Po akci nazvané Piper Fest. Optimismu do žil mi ale dodávala jedna ze vzpomínek na tuhle parádní party, kde hudební vkus a láska k věci všech pořadatelů, vyhrávaly nad vším ostatním. Totiž, když jsem se občas v areálku chaty U červeného kamene nad ránem setkal s šéfem Piper Records Vladem, ze kterého čišela radost a zasloužená spokojenost z podařeného festivalu, a na můj dotaz, jestli spolu s dalšími půjde i do dalšího ročníku odpověděl s úsměvem: "Teď už asi jo".
Asi takhle. Piper Fest se svým prvním ročníkem ihned zařadil mezi fakt "velké" festivaly. Nemyslím tím počtem diváků ani množsvím otvíráků na pivo nebo sraček v plechovkách, které jinde rozdávají mohutní sponzoři. Piper Fest byl "velký" tím podstatným. Vyváženým line-upem, takřka rodinnou pohodovou atmosférou a především tím, jak tam všechno dokonale fungovalo a klapalo. "Festival postavený na D.I.Y. základech, ale s profesionálně zvládnutým zázemím," shrnul to stručně a jasně jeden z mých známých a já jen podtrhuji a podepisuji.
Reporty z mých oblíbených fesťáků mně jinak moc psát nebaví. Protože je beru spíše jako velký radostný mejdan s oblíbenou muzikou a známými, než místo, kde by měl člověk nějak dumat nad tím, jak to zrovna ten den hrálo těmhle a jestli a proč se na chvilku rozhodila rytmika tam těm. Kapely ale tvoří to hlavní, proč tam jezdíme, takže ať to máme rychle za sebou.
Dead Blues byli ten nejlepší možný nášleh a nájezd na začátek. Na elektronickém podkladu hraný blues punkový nářez nařezaný přímo ze života, zábavné melodie i texty a prostě, fakt pohoda. Na tuhle kapelu si dejte bacha. A já se těším, jestli někdy vydají desku. The Finally pak oproti rozjetým před kolegům hodili atmosféru do většího klidu a bylo to vůbec ne špatná, poklidná kytarovka. Jen se více vyhrát a živě zatlačit na pilu a pak se uvidí. Kauflant předvedli svůj punkem i Teplicemi ošlehaný nářez a stejně jako na desce i živě je pro mě asi největší hit ten song o tom, že nevěděl, že oči umírají poslední...
Při vší úctě k ostatním, LU pak zahráli vůbec jeden z nejkrásnějších koncertů na tomhle festu. Zvukově vymazlené, hudebně krásně hladící a procítěné a navíc i při těch docela náročných pasážích, které LU hrají, byla ze všech cítit a vidět i obrovská pohoda a uvolněnost. Jo. Takhle nějak si představuji festivalový koncert moji oblíbené kapely. A to, že se jim tady hrálo fakt dobře si pak z pódia při loučení pochvaloval i bubeník, takže to vazbilo na obě strany. Ty pocity...
Pisskit pak oproti uvolněným LU předvedli v některých pasážích neuvěřitelný masakr a tlak, kterému ale možná až zbytečně braly vítr z plachet ty výjezdy až někam ke crossoverově znějícím vyhrávkám. Zůstaňte spíše masakr chalani, alespoň mně se to tak jeví. Na Dikolsona jsem se docela těšil, na Piper Festu to ale nebylo ono. Nejenže až trochu neohleduplně dlouze zvučil. Ale i. Zkrátka, z desky a při správné náladě je tahle elektronika, ale třeba třeba i jazzem a dalšími prvky nakolážovaná muzička, luxusní a vymazlená. Na živo ale taková snaha o studiovou dokonalost zavání spíše chladem, navíc ke smůle věci oběma pánům na pódiu sem tam i vypověděla službu některá z mnohých krabiček a udělátek. Na B4 jsem se těšil ještě více a tady to těšení za své nevzalo. Na pódium se zase vrátil život, improvizing, radost a hraní si. Já tyhle mé domácí poslechové oblíbence viděl živě prvně, jak mi ale říkal Vlad, co koncert, to jiný úlet a totální svoboda a hraní si po svém. Líbilo se to i v Kopru a navíc to ani nemělo šanci sklouznout do stereotypu, protože to zkrátka bylo i tak akorát dlouhé.
Murky Ajar prý hráli svůj úplně poslední koncert, ale u těch pošuků od MámaMrdáMaso člověk nikdy neví. Kytary a každopádně největší "bordel" a "fuck you" přístup festu. V podstatě pravý opak Dikolsona dá se říct a k tomu rambajs, noise, kytary, bubeník bez paličky a grázlovsko-brigošský rock n roll kluků od nás ze Slezska.
A bacha. OTK předvedli set plný nových songů. A myslím, že srdce nejednoho fanouška téhle kapely zaplesalo. Pánové se nově pouští do ještě větších a hlučnějších sonických dobrodružství a pasáží, které bych klidně nazval "avantgarda". Proč zkrátka držet něco pod pokličkou, když to může zcela svobodně vyvřít na povrch! U OTK je to navíc zase mixováno s těmi jejich až hymnickými refrény, co tě prostě polapí a už nepustí, a na které mají OTK svůj trade mark, takže i pro ty, kdo to nemají rádi "tak horké" to stejně zas budou hity jako kráva! Nová deska se už doufám chystá a já se na ni vyloženě těším.
Sheeva Yoga hrála už hodně ráno. A mně se zdálo, že jejich crust-grind-psycho nářezy znějí tak nějak méně zběsile, propracovaněji a jsou i delší, než jsem byl zvyklý z předchozích let. Skulda mně pak ale když jsme vedle sebe poklimbávali ve vlaku domů "uklidnil", že to bylo jen tím, že hráli vždycky více songů dohromady. Ať tak či tak, únava už si brala svou daň a já už takový nátěr po několika hodinách různé muziky úplně nedával a část koncertu jsem sledoval spíše z dálky. O úplnou tečku se pak postaral Aran Epochal se svým "country". Hele fór, ale osamělý, dumavý chlápek s akustickou basou a jeho zadumané, ale ne temné, nebo tak něco, songy byl fakt tou nejlepší a vyklidňovací tečkou celého festu, kterou prý takhle vymyslel další z pořadatelů Maxim z diycore a FullMoonu. A měl pravdu tenhle Max i Aran.
Bylo nějak po půl třetí ráno, když se skončilo. Pak se ještě hodně dlouho sedělo u ohně, valilo na španělky a tak. Ne, já tam nebyl, neveselil se a koláče nejedl, takže vám už skoro nic nepovím. A navíc. Magie těchhle dojezdů se přeci musí zažít a ne o ni někde žvanit.
Milé děti, tak už jen opět na závěr. Vladovi, Maximovi i spoustě dalším, kteří přiložili ruce k dílu, se podařilo udělat "velký" "malý" festival, které tady naštěstí pořád jsou a naštěstí jsou pořád tolik jiné, než 90 procent toho ostatního, co se za hudební festivaly v téhle republice prohlašuje. Pokud to bude příští rok, bude to jen dobře. A ještě líp, pokud na Piper Festu bude zase fungovat nejen ta láska k věci a vkus při sestavování line-upu. Prosil bych si i opět ten sympatický Nora Bar i další tohle zázemí, tu výbornou čajovnu s nakopávajícím maté i chutově parádním nápojem, který už nevím, jak se jmenoval, ale byl to fakt hutný mix ibišku a zázvoru. Samozřejmě i kluky z Vrahu a jejich legendární veganský falafel i bagety a to ostatní už pak příjde samo. Takže doufám, že snad zase za rok budu jednu červnovou neděli lehce posmutnělý...
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
