chyba/2@/mnt/data/webhosting/ftp/musiczone/www.musiczone.cz/lib/musiczone.php:16 : opendir(./advertising) [function.opendir]: failed to open dir: No such file or directory MusicZone | reportáž OFF Festival: 2. - 4. 8. 2013 (10. 08. 2013, 11:00)

MusicZone | reportáž OFF Festival: 2. - 4. 8. 2013 (10. 08. 2013, 11:00)

REPORTÁŽ

Radiomir (10. 08. 2013, 11:00) OFF Festival: 2. - 4. 8. 2013

off Tři dny potu na polský způsob – ať už se o něj staralo počasí, kapely nebo členové policejního sboru. Důležitá je ale muzika, a skuhrání nad tím, že se vám nedaří si z tří dnů v prvním srpnovém víkendu tzv. "udělat fesťáček" , je slepá kolej. Tedy muzika.

Pátek

Díky tomu, že organizace výměny vstupenek za pásky dopřála lidem postávání ve dvou frontách (nejdřív jednu, pak, po zjištění, že stojíte ve špatné, i tu druhou) se do areálu dostáváme až po šesté. Dope Body na Experimentální scéně dali zabrat podlaze, která se kvůli moshpitu houpala tak, že k vypuknutí vzpoury na Bounty chybělo už jenom moře a…no, Bounty. Math hardcore, pot a radost z přijetí.

Cloud Nothings se po vyhazovu kytaristy zvukově vrátili k powerpopu z dob před "Attack on Memory", deskou, díky které prorazili provinční bariéru svojí působnosti. Energii postrádající set potvrdil podezření, že se jedná o hypem živený humbuk. Songy z "Attack on Memory" jsou mdlé a nejhůř to schytává "Wasted Days", pro mě skladba roku 2012. Skladby z připravované desky jsou slabé jako babiččin čaj, takže to vypadá, že Baldimu tentokrát nepomůže ani Albini.

Scotta McClouda jsem zvyklý vídat s akustickou kytarou, ale telecaster mu sluší o trochu víc. Girls against Boys zahráli neuvěřitelně intenzivní a přitom civilní koncert a dokázali, že póza je přežitek. Hit za hitem, bez zbytečných řečí nebo gest. Jeden z nejlepších koncertů v životě, fakt.

Postpunkovou pokladničku Pop Group jsem popravdě prokecal, ale funky depky se líbily.

Přestože nejsem ani trochu fanoušek Smashing Pumpkins, tak tuhle kapelu naprosto respektuju (jestli to jde i jinak) a na koncert jsem se těšil. Chápu, že na die hard fanoušky v kotli to mohlo působit jinak, ale mně se dostalo jen nepřirozených gest a milionu sól. Z velké části autosugesce, o tom nepochybuju, ale pro mě určitě největší propadák OFFu.

Sobota

Spánek díky vedru nepřicházel v úvahu, ale všechno spravilo koupání v jednom ze tří stavů.

Rojek letos na festival dostal celou trojici na Pitchforku nejdiskutovanějších kytarových záležitostí – Cloud Nothings, Japandroidsa Metz. Právě Metz otvírali moji sobotu, a ačkoliv jsem z desky nebyl zdaleka tak unešený, od odklepání prvního songu jsem byl jen a jen jejich. Čirý Sub Pop, od pohledu spokoši, i přes velké podium soustředěná energie a opět radost z přijetí. Nádhera na pohled, nádhera na poslech. Opravdová kapela, i když to tak na první pohled nevypadá.

Přes nezajímavé Merchandise, blbnutí na houpačkách, a až přespříliš rozjíveného Jense Lekmana se vedrem protluču k The Walkmen. Indie pro adolescenty, sáčka, ale bez semiše. Žádný velký tlak, spíš řízený galavečer, hity si užijete i bez znalostí desek.

Godspeed You! Black Emperor jsou naživo precizní stroj. I přes moji spectorovskou fixaci na písničky se stopáží 2:30 jsem dlouhé, pečlivě stavěné skladby snášel víc než dobře a dokonce se několikrát pohroužil do mikrospánku, což se mi ještě nikdy nestalo. Nové zážitky.

Před spaním jsme ještě chtěli zvládnout Zeni Geva, kteří mě na nahrávkách poměrně bavili, ale vydržím jen dvě skladby, po kterých se s vtipy o kapele a Rojek-sanovi loudáme ke stanům.

Neděle

Tři dny festivalu jsou moc, říkám to pořád. Vedro, pot, alespoň se drží dobrá nálada a do večera snad i vystřízlivím, i když zubrová vodka si myslí opak.

Díky Japandroids přicházím o půlku setu Johna Granta a taky toho později lituju. Japandroids sice vypalují hit za hitem, ale moc to nefunguje. Pokud si zakládáte na sborových vokálech, ve dvou to prostě neukřičíte. Druhá půlka Johna Granta je oproti tomu příjemně civilní, ale krom toho, že na kostře stanu vidím nálepku rožnovského klubu Vrah, si z koncertu v podstatě nic nepamatuju.

Fucked Up naprosto zbořili stan Trójki. Damian Abraham nechává kapelu na podiu a sám bere útokem hlediště, které si jeho impozantní (heh) postavu užívá naplno. V jednu chvíli vybíhá ze stanu a zpátky ho na rukou nese publikum, což se vzhledem k jeho váze rovná několika kýlám. Jeho samotného to taky překvapilo, protože se obrátil na svoje spoluhráče s větou "Look at this shit, guys!" . Jeden z vrcholů festivalu.

Na to, že mi jsou Deerhunter přinejmenším jedno, si jejich set hodně užívám, i když se v podstatě jen pošťuchuju s ostatníma a vtipama si kupuju cestu do pekla.

Vrchol, žejo. My Bloody Valentine jsou monument, historická památka, věc, kterou by měl každý znát a každý by ji měl vidět, ať už k ní má nebo nemá jakýkoliv vztah. Od koncertu nečekám nic a dostává se mi hodně – má to hroznou sílu a neopakovatelná atmosféra jejich desek z reproduktorů čpí až do Varšavy. Shields vypadá jako Ondřej Hejma, možná i proto platí zákaz pořizování fotek a záznamů. Bilinda je furt stejně přitažlivá a stoická, i když většinou působí jen jako věšák na kytaru. Konec patří "You Made me Realise" s dlouhým, fyzicky nepříjemným vazbovým blokem – nic hlasitějšího jsem nikdy neslyšel. A stálo to za to.

Rojek-san, přes všechny znepříjemňující věci na OFFu jde hlavně o muziku, a pokud si budeš pořád plnit sny i sledovat trendy na Pitchforku, uvidíme se i příští rok.

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.

Novinky e-mailem

INZERCE

Polí pět

INZERCE

  • spotřebitelský rozhodce
  • Rozhodčí řízení (též arbitráž) je profesionální řešení sporů, které je: rychlé, levné, snadno vymahatelné, neformální a jednoinstantnční.