Po strastiplné cestě do Delty na okraji Prahy vcházím po schodech nahoru do místnosti lehce kulturákovitého vzření. Ve vzduchu se mísí nikotin s vůní housek, která sem proniká ze supermarketu pod klubem. Traband mi způsobí svým výbušným hudebním gulášem téměř šok. Je to guláš, který má říz a do kterého šílený kuchař nasypal srbskou dechovku, rock’n’roll, tango, bigbít, jazz, zkrátka vše. Možná jde rovnou o vývar z učebnice hudební výchovy. Jejich hudba je nasáklá zvláštním pouťovým kouzlem. Zpěvák Jarda se šarmem kabaretiéra, starého indiána, světského či snad pouťového vyvolávače vyzývá publikum, ať nastoupí do toho zrychleného kolotoče. Nutno poznamenat, že to zabírá a diváci se nechávají strhnout a tančí jako o život v rytmu dechna. Jejich hudba je živelná a proměnlivá. Valí se na vás jako obrovská vlna a nemáte příliš šancí vy-dechno-ut dokud nevypadáte, jako byste právě vyšli ze sprchy. "Cajdáky můžou být jenom dva," poznamenává zpěvák, když se začíná ozývat "Rádio Sára". Vystoupení mi připomíná gesta hrdinů němých grotesek, jenže tyhle grotesky nejsou vůbec němé, ale pořádně hlučné. Tmavá místnost se tak změní v jeden velký "Cirkus Praha". Občas se mi nad hlavou roztáhnou stehna na laně zavěšené artistky a já slyším Janu-trumpetistku zpívat: "Vzduch těžkne potem a houstnoucím dýmem/ Nad městem svítá a já tančím nahá/ Až se zalykám smíchem a červeným vínem/ a volám: Ať žije Cirkus Praha!!!" Několik lidí v publiku se pokouší tančit tango a Traband troubí jako o život. Evžen alias Kredenc pouští banjo a přeladí na chvíli na zpěv, přičemž šoumensky mává rukama do všech stran. Nakonec koncert vyvrcholí vynikající "Katarinou" a kapela ustupuje do pozadí, aby dala přednost Tajnému Slunci.
Zatímco Traband oplývá francouzským šarmem, tak sbratřené Tajné Slunce se inspiruje v Rusku. Ve svém repertoáru mají zahrnuty ruské lidové písně, které míchají dohromady s bigbítem, folkem a dalšími styly tak umně, že vás z toho přepadne chuť na boršč. Bohužel vzniklo nedorozumění, kdy majitelé klubu neměli ponětí, že zde kromě Trabandu vystupuje i druhá kapela. Kvůli problémům s nájemníky je na Deltě policejní hodina v jedenáct. Pak musí i to největší slunce zapadnout a nám zbývá jen hajdy do postýlky a spát. Čas původně určený pro jedno vystoupení se tedy musel rozdělit mezi dvě, a proto Tajné slunce vypustilo z koncertu ruské lidovky. Stejně jako předchozí zmíněný Traband je charakterizuje žánrová nezaškatulkovatelnost. Například zatímco "Cvrček" zní jako poměrně čisté funky, ve skladbě "Břevnovskej underground" si pohrávají s punkem a koncert vtipně završí pracovní rap "Všichni lidi jedou do práce". To vše sečteno a podtrženo se skládá ze saxofonu, akustické kytary, úsporných ale přesných bicí, dud, baskytary, balajky a niněry. Že nevíte, co to je niněra? Přeneste se někam na východ a najdete to tam jako tradiční nástroj s charakteristickým vrzavým zvukem. Laicky řečeno: bedna s klikou, která dodává téhle kapele na zajímavosti.
Filip Pýcha zpívá svým drsným chraplavým hlasem o tom, jak "na Budějárně dědkové popíjej Iron" a osazenstvo Delty se začíná příjemně vařit ve vlastní šťávě. Ne nadarmo se jejich nedávná deska Ironem křtila. Filip v ruce pevně svírá harmoniku nebo akustickou kytaru a každou skladbu uvádí několika větami. Nečiší z toho amatéřina ani pokrytecké omlouvání se dopředu, jak by se mohlo zdát. Jen se tím přiznává k autorství textů, na což má ostatně plné právo. Traband si pohrává s atmosférou cirkusů a zašlých časů, zatímco Filipovo prostředí je v mnohem syrovější Praze. Přesto to vše dokáže podat neotřele a se zajímavou obrazností. Tohle slunce není vůbec tajné, spíš vycházející. Hraje originálně a osobitě a čeká na své objevení, které ho vyhoupne vysoko na oblohu. Kdo mu jednou přijde na chuť, ten se v jeho žáru bude chtít vyhřívat pravidelně. Svědčí o tom jejich postupně se rozrůstající fanouškovská základna, která navštěvuje koncerty po často zapadlých bigbítových klubech.
Autorem fotografií je Jan Koubek.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
