První hoře je podivuhodná skupina s podivuhodným názvem, jejž se v poslední době učí skloňovat nejeden publicista a fanoušek. Formace, která s elegancí bruslí mezi žánry od popu a jazzu až po pekelný HC/punk, vzbudila loni se třetí řadovou deskou "Lamento" značné pozdvižení, korunované žánrovou cenou Anděl či třetím místem v anketě Břitva. O tom, co k téhle svérázné kapele přitahuje milovníky neobvyklé hudby, jsem hovořil s kytaristou, zpěvákem a textařem Urzou a s bubeníkem Medákem.
Pánové, děláte hudbu, jaká je v našich končinách sotva ke slyšení. Myslíte, že tahle země je pro podobné hudební vize připravená?
Urza: Tak headlinery megafestivalů zjevně niky nebudeme. Ale podle rostoucích řad našich příznivců to vypadá, že posluchačů avantgardní, tvrdším směrem laděné hudby je i u nás hodně, a možná právě teď je pro První hoře ten nejlepší čas. Řekněme, že v menším tu nabízíme něco, co ve světě reprezentuje třeba Mike Patton, The Mars Volta atd., tedy takový nadupaný postmoderní rock, a ten myslím právě teď přichází ke slovu.
Přesně tak o tom mluvil Michal Husák, když vám letos předával za desku "Lamento" žánrového Anděla – že zejména v rámci tvrdě-rockové scény se vyčleňuje silná skupina milovníků progresivní hudby, a ta si právě vás tak pěkně "adoptovala". Ale vy přitom dokážete oslovit i ty, kterým tvrdší hudba nevoní...
Urza: A to je právě to, na co jsme fakt pyšní. Že máme svoje příznivce ze všech možných, i protikladných hudebních světů. Přesně taková naše hudba je. Uvidíte to dokonale na našich koncertech – v předních řadách paří sbor operních pěvkyň, za nimi pláče metalista a se zavřenýma očima poslouchá pankáč, vzadu dítě vysadí na ramena důchodce, aby lépe viděl... Navíc musím připomenout i naši zběsilou, někdy až divadelně pojatou šou, díky které můžeme zaujmout i ty, které by nechytla naše hudba. No a pak jsou ti, kteří na festivalech pohoršeně odcházejí s lamentací: "Co je to za kakofón! Člověk ani nepozná, co je sloka a co refrén!" A i ti mají pravdu... vždyť to nepoznáme ani my...
Jako kapela jste vznikli už v roce 1998, ale slyšet je o vás až tak v posledních dvou letech, přičemž teprve album "Lamento" kolem vás rozvířilo slušný humbuk. Čím to?
Urza: To je jednoduché. Začínali jsme jako velmi mladí (mně bylo čerstvě patnáct) a tak do roku 2005 jsme to brali jen jako víkendovou zábavu. O nic jsme se nesnažili, málo jsme koncertovali... i když na ta léta nikdy nezapomenu, byl to fakt krásnej a divokej underground. Pak přišla první opravdu seriózní deska "Commedia dell´arte", smlouva s vydavatelstvím, smršť personálních změn... a my to začali brát vážně. Takže v reálu jsme vlastně ještě začínající kapela :-)
Nebyl problém třeba v tom, že jste nikdy nebyli zastupovaní žádnou agenturou a všechno si od A až do Z dělali sami?
Urza: Jak je v Čechách všechno zmenšené, tak samozřejmě i hudební management tu funguje zatím dost omezeně. Agentury jdou jen a pouze po komerci – což je pochopitelné – ovšem bez jakékoliv snahy chytit se někoho nadějného, ale zatím neznámého, pomoct mu se někam dostat, prostě myslet trochu nadčasově. Agentura se tě ujme, až když už jsi vypotil půlku duše (což neplatí pro mainstream). Poslední čtyři roky jsem kapelu kočíroval já, což byla skvělá zkušenost, ale teď to předávám agentuře AMP. Ta je absolutní špičkou v tuzemské avantgardní hudbě, tak snad nás to zase někam posune.
Občas vystupujete společně s legendárními post-punkovými Už jsme doma. Je na tuzemské scéně ještě někdo, s kým si rádi zahrajete? Jak naši rockovou hudbu hodnotíte?
Medák: To je pravda. S UJD v posledních letech vystupujeme několikrát do roka a tyhle koncerty se zatím vždycky vydařily. Tuto kapelu máme všichni rádi, je to naše "krevní skupina". Společným hraním máme také možnost oslovit lidi, kteří by třeba na náš samostatný koncert nepřišli. Několikrát jsme také hráli se Znouzectností, což bylo také příjemné. Mnoho českých kapel, které by mě zaujaly, není, a když už, tak to jsou většinou starší, mnohdy již neexistující skupiny, ale čas od času se něco zajímavého objeví. Nemusí pršet...
Deskou "Lamento" jste si nasadili laťku dost vysoko, jak po stránce hudební a zvukové, tak co do úspěchu. Jaká bude, proboha, další deska? A kdy se na ni můžeme těšit?
Urza: Další placka by měla zákonitě navazovat na "Lamento": bude ale dle mého názoru přímočařejší, sevřenější, ale určitě opět dojde i na baladické momenty.
Medák: Podle mně bude nová deska přímočařejší, sevřenější, možná o něco rychlejší. Pomalejší skladby se na ní ale určitě objeví také. Když budu velký optimista, mohli bychom ji mít příští rok hotovou, ale to záleží na tom, jak rychle nám to půjde, kolik budeme mít času na zkoušení, a na dalších organizačních věcech...
Poslední, trochu nejapná otázka. Není to vyčerpávající, protloukat se s tak zvláštní a neobvyklou hudbou tím naším hudebním rybníčkem? Co je pro vás nejlepší satisfakcí?
Medák: Baví nás to čím dál víc a koncertů není zas tolik, aby to člověku zevšednělo. Samozřejmě jsme rádi, když jsou posluchači spokojení a máme během koncertu nebo i po něm pozitivní odezvu. Potěší, když se nám někdo další upíše na našem Bandzone profilu :-)
Ptal se Jindra Valouch.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
