Temní industrial-underground-alternativci Skrytý půvab byrokracie www.skrytypuvabbyrokracie.cz. nejen, že oslavili deset let svého trvání a vydali k té příležitosti speciální CD. Krom toho od nich po letech odešel bubeník, kapela se začala ubírat hudebně zase trochu někam jinam, píše i divadelní muziku, zkrátka dost podstatných důvodů vyzpovídat zakladatele kapely a zároveň provozovatele nesmírně sympatického internetově-kamenného obchůdku Polí pět www.polipet.cz. Josefa Jindráka.
Skrytý půvab byrokracie oslavil 10 let svého trvání. Když jste kdysi kapelu zakládali, počítali jste s tím, že vydržíte tak dlouho a zároveň to dopracujete k jedné z nejzajímavějších kapel naší alternativy?
To víš, že ne. První koncert bylo jen příležitostné vystoupení, aby se naživo mohlo realizovat asi pět skladeb, který jsem udělal v mém prvním hudebním softwaru... Teprve postupně začala krystalizovat kapela (během prvního roku byly jen tři koncerty bez jediné zkoušky, jen si to ostatní pustili z kazety (jó, to ještě CD-r stálo několik desítek korun a vypalovačku neměl zdaleka každý...). Dokonce první koncert jsem král na kytaru a druhý nezpíval Jakub, ale P. Formš. Ale postupně se to ustálilo hlavně kvůli Malé Alternativě, to jsme začali více zkoušet a cíleně pracovat...
Vy jste si jako jeden z dárků nadělili koncert v tuze zajímavém prostředí Divadla Na Zábradlí. Jak se vám podařilo vpašovat český underground do takových prostor a jak celá akce nakonec dopadla? Bylo plno a veselo?
Zábradlí mám moc rád (historii i současnost, má to genia loci), ale výroční koncert bych tam asi neplánoval nebýt nakonec překvapivé nabídky SdCh zapojit nás živě do své nové divadelní hry. To si pak už o nějaký divadelní prostor říkalo. O "vpašování" ani nemůže být moc řeč - prostě jsme si to standardně pronajali za těžký prachy. Jenom byl problém s termínem, neb divadlo je skoro pořád vytíženo. Z mého pohledu to dopadlo dobře - prostě příjemná oslava, sešlo se spousta známých, nálada velmi vstřícná, divadlo dopadlo dokonale, my odehráli bez kiksů, vstupné zaplatilo náklady a myslím, že jsme dokonce mírně vydělali (byť ještě není finální vyúčtování).
Samozřejmě divadlo není na bigbít dělaný, pár lidí zklamalo, že koncert neměl ten správný rockově hlasitý sound, stejně tak nový program je zcela nekompromisní, posluchačsky náročný, takže pár lidí kroutilo hlavama, ale to je zcela v pořádku, pro mě to bylo důstojné završení jednoho období a jsme už plně ponořeni v novém.
Zároveň se v edici Polí pět chystá živák kapely k 10 letům. Můžeš k němu říci všechny detaily?
Už to vyšlo. Křest byl na tom Zábradlí (křtila Blanka z naší oblíbené Čočky). Jde vlastně o shrnutí posledního tzv. pozdně kollinerovského období. Jsou na něm důsledně všechny skladby, které vznikly až po natočení poslední studiové desky (Předvoj armády monster) ještě s Romanem za bicíma. Jde pouze o živé nahrávky z různých akcí. Bylo dost úmorné najít v početném zvukovém archivu ty nejlepší verze. Nejen dobře zahrané, ale i nahrané - což je celkem potíž , aby se sešlo oboje. Přeci jen se pohybujeme v prostředí, kdy pořadatelé nemají ani základní PA aparaturu, nahrávací mikrofony není kam postavit, kvůli zpožděním se hraje velmi pozdě v noci a tomu odpovídají i výkony, které pro koncert jistě stačí, ale na publikování nahrávky už ne...
Tentokrát ta olbřímí práce spadla na Romana Plischke a myslím, že si počínal dobře. Samozřejmě jsme v jednu chvíli zvažovali, že by se mastering mohl udělat u Ondřeje Ježka. Ale kdo by to zaplatil? Takhle je to aspoň levná hand made edice. Ovšem není to klasický živák, Jakub vymyslel koncepci alba (v duchu našeho minialba Acta phylosophica et physica Vol.II), opět je tam dost mluveného slova, citátů před skladbama, jakýchsi úvodů. Takže se posluchači nemusí děsit, že půjde o něco normálního.
Vstupujete do období, kdy se budete muset obejít bez bicích, protože odchází dlouholetý člen, bubeník Roman Kolliner. Proč k jeho odchodu došlo?
Tak to je spíš otázka na Romana. Doufám, že se na mě nebude zlobit, když odpovím za něj (mou prvotní jízlivost s jakou jsem to před půl rokem komentoval kdesi na webu si tentokrát rád odpustím). Zjednodušeně jej už přestalo těšit dělat hudbu. Ono je to celkem všechno dost náročný - složitě si v práci kvůli koncertům přehazuješ směny, bereš dovolenou, jedeš mnoho hodin někam do nějaký končiny, kde přijde jen pár lidí, ozvučení je mizerný a pořadatel místo aby beze slov vyplatil domluvený honorář (no honorář - domluvené peníze za benzín), se obligátně zeptá, jestli by nám nestačila třetina... a pak se rychle vracíš domu, abys šel druhý den do práce. Takže vyčerpaná dovolená na koncerty, únava neb nikde se člověk moc nezastaví, neprohlídne si okolí, odezva na hraní od lidí mizerná. To teprve teď všichni Romanovi klepou po ramenou a je jim líto, že odchází, dříve ale nepřišli, aby sděli, že se jim to přesně takhle líbí...
Roman byl taky o něco mladší, než vy ostatní, ne?
Jistě v tom hrálo roli i to, že byl skoro o deset let mladší než my. Já už jsem na leccos zvyklý, on si teprve musel zvykat a jistě na něj nepůsobila dobře naše otrlost až cynismus k lidskému jednání. My počítáme s tím, že kvůli zbytečným vnějším okolnostem se vydaří jen každý desátý koncert. Roman se s tím vyrovnával těžko. Do toho ještě problémy s domlouvání zkoušek (Jakub dělá v divadle, Roman v televizi, takže domluvit se na zkoušku byl horor). Málo zkoušek se zase odráží v sehranosti, kdy větší část viny padá na bubeníka - rytmika je v bigbítu základ. A myslím, že Romana hodně trápilo, že svému nástroji nemůže dát to co by bylo potřeba. A když se k tomu přidá prostá únava materiálu a náběh na zaslouženou ponorkovou nemoc, je spíše s podivem, že nám to neoznámil trochu dříve...
A jaký tedy můžeme očekávat další vývoj soundu Skrytého půvabu byrokracie? Budete třeba bicí nahrazovat samply, nebo automatem, nebo se vrhnete do vod zcela bez bicích zvuků?
V prvních chvílích jsme okamžitě rozhodili sítě po novém bubeníkovi, naším favoritem byl jeden death metalový. Ovšem po pár týdnech jsme si uvědomili, že tudy cesta nevede. Že těch bicích už bylo dost a že je to směřování k normálnímu bigbítu a takový výhled se nám nelíbil. Během velmi krátké doby se nám pak podařilo připravit nový komponovaný monotématický pořad. Jakub teď občas hraje na dva kotle, takže bicí úplně nezmizely. Kde to vyžadovala nálada skladby, připojili jsme postaru zase nějaký rytmický základ (zvuky), ale v podstatě tak polovina věcí je zcela bez základů. Jen je to obohaceno klávesama (Roman Plischke oprášil staré Kawaie). Maximální důraz je položen na jednotící text (zhudebnělá Europeana od Patrika Ouředníka).
Vstoupili jste také na pole scénické muziky, kterou jste dělali ke hře Uksfaust. Jak došlo k tomuto počinu a bude kapela v podobných projektech pokračovat i nadále?
S SdCh (autor hry) jsme dělali už jedno divadlo (Návrat) a současně jsem připravil pár podkladů pro divadelní ztvárnění Pixiho. Došlo k tomu zcela přirozeně - SdCh je náš dlouholetý kamarád (s Jakubem hrál už počátkem devadesátých let v Neslyšeli Zarathustru Orchestra, s divadlem nám taky dělal jakésy scénické ztvárnění skladeb), jeho tvorby si velmi považujeme - myslím, že jedno bude maturitní otázkou... A když vymyslel, že nás do své hry potřebuje, ani jsme nemohli odmítnout. Byla to jen otázka nalezení formy, protože věnovat se tomu půl roku není časově v našich silách. Já mám o divadelní hudbě mnohem náročnější představy a naplnit je s mými aktivitami v podstatě nelze. To ale neznamená, že časem zase něco nevznikne.
Nabízí se také otázka, co nové studiové album? Makáte na něčem takovém a dočkáme se ho třeba letos?
Nějak se nám nechce lézt do studia, utratit tam 50 000 a čekat až se to za tři roky vrátí, když bohatstvím neoplýváme. Raději koncertujeme. Studio navíc sežere hrozně času (minimálně dva týdny) - kde to má člověk pořád brát... To by snad bylo smysluplnější udělat turné po Evropě, to je podobná investice bez návratu, ale aspoň se něco zažije. Nebo se za tu dobu dá udělat nový program. Desek jsme si už nasekali pro svoje ega dost, teď je ta potřeba minimální. Já sám to ale se současným programem vidím tak, že po nějaký době, až si to sedne na koncertech, bychom to nahráli zcela primitivně naživo ve zkušebně na jeden kvalitní mikrofon a mastering by se svěřil někomu znalému (viz třeba zmiňovaný Ondřej Ježek). A to může být třeba na podzim nebo taky za dva roky.
Můžeš závěrem učinit takovou malou inventuru, připomenout vaše všechny dosud vydané tituly a ke každému říci svůj zpětný pohled, případně i nějakou “veselou historku“ z natáčeních?
Vzpomínám na první Demo (záznam prvního koncertu), raděj se k němu moc nevracím, aby mě to nevyděsilo. Ale kvůli tomu nás vybrali na Malou Alternativu a nakonec je tam pár věcí, který jsme hráli doteď.
Ale první "opravdová" deska byla Nic se nestalo. Nahrávali jsme to všechno doma. Bylo to ještě bez bicích, takže v tom nebyl takový problém. Do každé skladby se nahrálo vždy mnoho stop saxofonů a kytar, takže jsme pak mohutně při mixu vrstvili... Ale trvalo to všechno hrozně dlouho, pořád něco bručelo či nefungovalo a nevěděli jsme proč, počítač se zasekával a zpěv je sejmutý úplně mizerně, byl tam problém s fázema mikronu a když už vše bylo hotovo, sdělil nám odborník proč to tak je a že by se to mělo tedy celý předělat, další volný měsíc jsme ale neměli a tak to vyšlo v podobě jakou jsme udělali.
Pak přišel Roman s bicíma, udělat další desku bylo spíše sci-fi (nikdo nám na desku nedal ani korunu a my byli vyšťavený), ovšem po roce hraní jsme chtěli to období jen tak pro radost bez zbytečného sraní zaznamenat. Už s více zkušenostmi a lepším vybavením jsme si opět ve zkušebně nahráli pět skladeb na koncepční Acta phylosophica (jde pouze o skladby se zhudebněnými texty filosofů a fyziků). Zpětně tohle minialbum máme nejraději. Asi nejlépe vystihuje ducha kapely.
Pak přišla zázračná nabídka Lábuse (Guerilla Records), který sehnal i studio. Tenkrát jsme bez studia dělat celou desku nechtěli (i s těma pěti věcma na Actech jsme se šíleně mořili a nechtěli to v dohledné době opakovat). Chtěli jsme udělat takové "rockové" album s minimem stop. Shodou okolností jsme taky tou dobou dělali vlastně i vstřícnější písničky, takže to nakonec mělo i celkem ohlas. Kritiky byli veskrze pozitivnía vyšlo jich překvapivě dost. Leckdo psal, že jsme konečně opustili dělání divností za každou cenu (byť si myslím, že taky by se jich pár našlo). Ale ten rockovější zvuk byl prostě pro lidi snadněji uchopitelný. Teď se k této poloze vlastně zcela obracíme zády.
Od poslední desky nemám moc odstup, nemyslím si, že jde o něco světaborného. Asi nejlépe se o této desce vyjádřil SdCh: "...zde vás poznávám, věci odpovídají v odpovídajích proporcích a intencích, dobře cítíte, že jde o pozdní období, slunce zlaté éry zapadá, šikmé světlo yvkrajuje věci méně nápadné, důvěrné věci nás náhle zrazují. Vidím to, chápu a vlídně přijímám."
Poslední dotaz nemůže nesměřovat k tvé osobní iniciativě, kterou je label, obchod a distribuce Polí pět. Kolik let už na tomto undergroundu libém počinu vlastně makáš a jaké má dnes tato aktivita postavení? Můžeme říct, že už třeba nastala doba, kdy si Polí pět vybudovalo své pevné a stabilní místo, má za sebou všechny dětské nemoci a my se můžeme z jeho činnosti těšit bez obav i do budoucna?
Polí pět je pořád v rozjezdu i po třech letech existence. Nic nefunguje samospádem, věčně mi schází peníze. Zlobím se s tisíci překážek ať už úřednických nebo lidských. Ale jsem konečně svoboden. Dělám co chci a co mě baví a zodpovídám jen sám sobě. Jako stabilní existence mi to nepřipadá. Zákazníci přicházejí i odcházejí. Někoho nadchnu, někoho zklamu. Jsme jen lidi, uspokojit nelze každého. Mrzí mě chyby a nedodělávky, ale vím, že pokud bych to chtěl dělat dokonale, mohlo by to skončit rovnou hned. Buď nedokonalost nebo nic. Život nebo smrt. Volím to první. Ovšem ať už to dělám nebo nedělám pro obživu, stejně jsou nejdůležitější lidi, které Polí pět kolem sebe nabalí - bez nich to nelze. Je to neurčitý konglomerát zákazníků, nadšenců, kapel, sběratelů, vydavatelů. Je to spiklenecké spolčení vyznačující se nelhostejností a vzájemnou podporou. Až se ten konglomerát z jakýchkoliv důvodů rozpustí, přestane fungovat i Polí pět. Zatím to nehrozí. Úspěšný lze být i bez peněz. Jde jen o to, jak dlouho to vydrží tělo.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
