Moimir Papalescu & the Nihilists je závážny elektrochlashový náter z Pardubíc, Prahy a Kutnej Hory. Netušení sa zrazu vynorili s jasnou koncepciou a jediným albumom - "Analogue Voodoo". Od začiatku boli pre mňa obostretí záhadou vzniku. K tomu tie divné pseudonymy, rumunská vizáž, strohé infomácie v booklete CD… Musia mať niečo za sebou. To nie je len tak. Netušil som, že sa to dozviem priamo od povolaných v rozhovore.
Poodhaltíte laickej verejnosti zvukové tajomstvo analógového voodoo? Z prístrojov vidieť na pódiu aj syntezátory, notebook a mix. Aké zariadenia používate a ako ich prepájate?
Moimir: Máme 2 varianty pro live set a teprve na místě se podle situace rozhodujeme, kterou použít:
Varinata 1: Syntezátory (Roland JX-3P plus rack od Novation Supernova II plus Vocoder) jsou propojené přes midi (Midiman box) s notebookem a mixpultem - odtud jdou ven základy. Klávesnice jsou nasplitované a pro každou skladbu je generován potřebný zvuk nebo arpeggio, většinou 1 na verzi a 1 na refrain. To se pak spouští (hraje) živě. V některých skladbách se pomocí programmeru "pouze" některé zvuky filtrují (resonance, cut-off frekvence, lfo). Podle nálady někdy přidáváme intrumentální části skladeb nebo je naopak ubíráme. Split nám umožňuje mít aktivní předně ty klávesy, které mají hrát, tzn. Že se člověk nesplete, ani když v "zápalu boje" sáhne vedle. Bubeník má ve sluchátkách click, ostatní hrají nebo zpívají podle monitorů.
Varinta 2: Základy běží z cd-playeru, do toho se z notebooku generují zvuky, které se hrají živě (většinou jen efekty nebo zvuky pro jednoduché vyhrávky, které se ještě často modulují přes programmer) na předem nasplitované klávesnici - 1. syntezátor tedy slouží víceméně jako master keyboard. Struktura skladeb je pak neměnná, do ní hraje bubeník, kytarista i saxman.
Tyto 2 varianty volíme vždy především podle technického stavu aparatury na místě konání akce při zvukové zkoušce. Důležitá je třeba i úroveň odposlechů, která nám slouží především pro jistotu vokalistů - vzhledem k vazbám a vysokofrekvenčním zvukům nepoužíváme příliš sluchátka (pecky) s ohledem na riziko poškození sluchu.
Hlavní je ovšem spojení syntetických zvuků, zvuků elektronických bicí a perkusí s akustickými bubny, kytarou a saxofonem, který hraje navíc některé partu přes virtualiser. Efekty na zpěv řídí náš zvukař Colin Stuart přímo od main mixpultu z naší efektovky.
Koncepciu zvuku máte dôkladne premyslenú. The Nihilists zrejme nie je garázová "hurá" kapela.
Hank: Jak se to vezme. The Nihilists skutečně není asi garážová kapela, protože vznikla myslím v Moimirově obýváku :-). V každém případě jsou cokoliv, jen ne nějaký promyšlený kalkul. The Nihilists měl být totiž původně pouze asi 5ti trackový studiový projekt. Když jsme, ale udělali první tři songy zjistili jsme, že je to přesně to, co chceme celý život v hudbě dělat. Po prvních koncertrech bylo i jasné, že naživo to má pro nás ještě intenzivnější a vzrušivější podobu. Nicméně zvuk kapely, použití některých nástrojů a prvků i koncerty se za ten rok a půl také hodně změnily a dostály jistého vývoje. Takže za nějaký čas možná skutečně garážová kapela budeme :).
Moimir: Už se nám stalo, že jsme díky technice museli "improvizovat", tzn. že se nám například vinou kolísavého napětí změnilo nastavení tempa u všech skladeb v počítači na 200 bpm. V tu chvíli z nás byla ta nejrychlejší garážová speed-electro kapela, jakou si ani neumíš představit :).
Apropo, personálna zostava the Nihilists...
Hank: Moimir - analogue & digital, Sonja - voc, bg, Hank - g, voc, Peter - sax, Wratislaw - ds.
Ako ste sa našli?
Hank: Já už si nějak nepamatuji. Myslim že Moimir to má někde napsané...
Moimir: Tak to já se naopak pamatuju docela přesně. S Hankem jsme se znali ze společných koncertů Gun Dreams a Ran těla. Se Sonjou jsme se pak potkali na jednom večírku, když jsme s Hankem v roce 2002 byli redakcí časopisu F1 Racing pozváni na závody Formule 1 v Maďarsku.
Sonja: To je jednoduché. Od té doby, co jsem přišla na tuhle planetu, jsem hledala ty správné osoby. Trvalo to, ale konečně jsem je našla.
Nápad vznikol vo vašej hlave?
Hank: A v jaké jiné hlavě by měl tento nápad vzniknout? Možná v hlavě Astara Serama a jeho vesmirné flotily, ale o tom zatim nic nevím.
Moimir: Mě ten nápad proběhl jako jiskra všemi neurony a z hlavy se pak transformoval zpět do mých receptorů.
Čo vás ovlivnilo?
Hank: Asi jako každého člověka na této planetě: celý dosavadní život, vše kolem nás. Příroda, vesmír, její fauna i flóra :). A v hudbě jako takové. Třeba jistá krize taneční scény a s tím spojený nový, i když poněkud ironický, nebo spíš postmoderní zájem o tu špínu. které se říká rock'n'roll a v neposlední řadě také vlna tzv. electroclashe. Electroclash pootevřel totiž dveře pro další směry a cesty. Myslím, že má částečně na svědomí i nástup nové kytarové vlny. Prostě se zase vyhrabávají mrtvoly a to nás jako nihilisty náramně baví.
Moimir: Když mi bylo 10 let a já jsem se poprvé poznal s tehdy již třináctiletou Nadiou Comaneci. Spolu jsme pak strávili překrásné prázdniny a já pro ni tehdy složil 2 písničky. Od ní jsem pak o rok později dostal i první desku skupiny White Noise a také naprosto úžasné album od experimentálního souboru Silver Apples.
Sonja: Někdy schválně poslouchám úplně úpadkové stanice a snažím se pochopit, proč někdo vyrábí hudbu, která mě osobně přijde dementní. Občas ale člověk z toho nejpokleslejšího popu vyloví pár sekund světla, vzácně tam zazáří nápad, melodická linka, kterou jinde nenajdete. Jinak, asi mě hodně ovlivnil Elvis Presley, Nine Inch Nails, Residents, to jsou takové historické milníky.
Ďakujem za rozhovor a želám, nech sa vám darí rozvíjať vaše hudobné vízie do budúcnosti.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
