Jednou z dalších možností, jak trávit čas na festivalu Eurotrialog v Mikulově bude i filmová produkce dokumentaristy Martina Ryšavého. Půjde o sérii jeho filmů ze Sibiře, která se bude promítat v sobotu ve festivalové čajovně. Martin Ryšavý vystoupí v Mikulově i s kapelou Bouchací šrouby. O tom všem i dalších věcech jsme si s Martinem Ryšavým mailovali a je z toho tento rozhovor.
Ty sám tvoříš filmy a zároveň hraješ v kapele. Nakolik podle tebe patří k sobě právě muzika a filmové umění? Ovlivňuje tě třeba někdy jedno při tvorbě druhého?
Děsí mě představa, že bych se měl vyjadřovat k celému jednomu uměleckému druhu a pak hned ještě k dalšímu. Když řeknu, že takřka v každém filmu hraje nějaká hudba, je to samozřejmě naprostá banalita. Neboli: jasně, film a hudba se často vyskytují společně, ale někdy taky ne. A pokud jde o mě, filmy opravdu tvořím, v kapele hraju, ale žádné scénáře už dávno nepíšu. A hraní v kapele zatím žádný vliv na moje filmy nemělo, což se ovšem může změnit.
Na Eurotrialogu uvidí diváci tvé filmy s tématikou Sibiře. Můžeš popsat trochu blíže, o jaké snímky půjde a z jakého pohledu budou o Sibiři vyprávět?
Jenže já vlastně nevím, které filmy tam přesně poběží. Asi Medvědí ostrovy, řekl bych, a pak možná nějaké starší. Dají se asi charakterizovat jako etnografické.
Projekce Martinových filmů v čajovně celou sobotu! Martin Ryšavý nás zaujal hlavně knihou Cesty na Sibiř nebo Vrač, které obě byly oceněny cenou Magnesia Litera. Během pobytu na Sibiři pak natočil několik filmů. které nelze nikde vidět, takže je to vzácná příležitost strávit sobotní odpoledne v čajovně. Seznam filmů: Argiš, 1995 - krátký dokument o životě kočovných Něnců z poloostrova Tajmyr, Sibiř - duše v muzeu, 2000. Afoňka už nechce pást soby, dokumentární film, 2004 - Cena pro nejlepší český dokumentární film (spolu s Českým snem). Malupien, Olšový Spas, dokumentární film, 2008. Na našem webu pro více informací klikněte na ikonku pro podrobnosti o filmech. (odpověď doplnil Romek Hanzlík, hlavní pořadatel Eurotrialogu).
Čím tě jako filmaře vlastně Sibiř, pro běžného Středoevropana asi docela drsná a nezvyklá lokalita, zaujala?
Asi právě tou drsností a nezvyklostí. Žijí tam lidé, kteří se s tou drsností musí nějak vyrovnávat a zajímalo mě, jak to zvládají.
Jak vlastně probíhalo natáčení v takových podmínkách? S čím jste se tam museli nejvíce vyrovnávat a jaké byly ty úplně největší těžkosti?
Natáčel jsem na Sibiři celkem pět filmů a největší potíže jsem měl s vlastní tupostí a nedostatkem duchapřítomnosti. Pokaždé mi zpětně připadalo, že jsem mohl leccos udělat líp.
A naopak ty úplně nejskvělejší zážitky?
Ty nejskvělejší si s dovolením nechám pro sebe.
Zažil jsi něco zajímavého také z tamní přírody? Nějaká nečekaná setkání s místní faunou nebo florou?
Viděl jsem ledního medvěda z pětadvaceti metrů.
Všechny zážitky jsou ale také ovlivněné setkáváním a potkáváním se s lidmi. Jak na tebe působili lidé žijící v této oblasti, čím tě nejvíce zaujali a na co nejzajímavějšího nebo nejsilnějšího z těchto setkání dodnes vzpomínáš?
Nejvíc mě zaujalo, jak ti lidé většinou skvěle zvládají všechny ty věci, které jim umožňují přežít. Třeba lov nebo chov sobů. A jak přesto často závidí takovým troubům, jako jsme my, kteří žijeme ve velkých městech, odkázaní na různé stroje a přístroje a nic z toho, co oni umí, neumíme.
Ty se ale podílíš i na dalších filmech se zajímavou tématikou. Několik z nich se třeba zabývá vietnamskou komunitou u nás. Jak ses dostal k tomuto tématu?
Náhodou. Můj bratranec Honza, který hraje v Bouchacích šroubech na kosu, byl před osmi lety na výletě ve Vietnamu. A když se vrátil, vyprávěl, jak tam všichni mluví česky. To mě zaujalo, napadlo mě, že to je téma na film.
Vietnamská komunita u nás při tom žije již dlouhá léta, ale mám dojem, že o ní v podstatě nic moc nevíme. Potkáváme je sice, když k nim chodíme jíst nebo možná někde v jejich shopech. Ale třeba večer v restauraci, v kině, v klubu, to už se prostě nestává. Jak moc pro tebe bylo složité do této komunity proniknout, natož tam natáčet?
Řekl bych, že nejsnáze se lze k Vietnamcům přiblížit prostřednictvím mladých lidí, kteří už vyrostli v Čechách a někdy dokonce mluví lépe česky než vietnamsky. S nimi lze docela rychle navázat kontakt.
OK. Mikulov je ale především hudební festival, pojďme tedy k muzice. Byl jsi na Eurotrialogu již někdy v minulosti jako divák, nebo to bude letos tvá premiéra? A ať tak či tak, jak se na promítání a hraní v Mikulově těšíš?
V Mikulově jsem jakživ nebyl, ani na festivalu, ani nijak jinak. Takže se těším. A pro Bouchací šrouby bude jistě velkou ctí znepřátelit si tak vybrané publikum.
Jak se tahle kapela dala dohromady? A jak vznikají vaše songy? Podle poslechu bandzone profilu půjde o takový alternativní mazec se spoustou černého humoru bych řekl…
Kapela vznikla tak, že jsme nejdřív s Honzou během natáčení filmu o Vietnamcích vymysleli název kapely a asi dvacet názvů písní, které budou tvořit repertoár. Pak jsme pozvali Pavla Kopeckého s kapelou Kulturní památka do Sázavy, do hospody U labutě, řekli jsme jim, ať něco hrajou, my že vezmeme sbíječku, rozbrušovačku, rádio a motorku s uříznutým vejfukem a budeme hrát sólové party. Vypadá to, že tahle fúze je zatím docela životaschopná, akorát motorku jsme zadřeli a celkově už asi nejsme tak chaotičtí, bohužel.
Na bandzone si každý může poslechnout vaše nové songy. Co třeba nějaký nosič? A nakolik je podle vás dneska důležité nosič vydávat? Patříte ke kapelám, které všechno budou dávat zdarma na své profily, nebo plánujete udělat sobě i fanouškům radost vydáním CD či dokonce vinylu?
CD už je hotové, včetně potisku. Myslím, že ho budeme šířit tak, že ho budem podomácku přepalovat a rozdávat zabalené v novinách, to se zatím docela osvědčuje. Ale je to spíš otázka na Pavla Kopeckého, on je kapelník a ví tyhle věci líp než já. Já vždycky jen udělám, co mi řekne.
OK. A pojďme do finále. Prozradíš, na čem pracuješ právě teď v oblasti filmu?
To zatím prozradit nechci, to je ještě tajné.
A jsme hudební web, takže můžeš úplným závěrem dát našim čtenářům pár tipů na své nejoblíbenější desky a kapely? Které kapely máš třeba rád dlouhodobě a jsou i některé, které patří k tvým objevům za poslední dobu?
Dlouhodobě mám rád ranné nahrávky kapel Greenhorns a Hoboes. Jinak jsem v poslední době častěji poslouchal třeba Květy, DG 307, Esqmeg, Pepu Nose... A z cizokrajných třeba Johna Cage a Johnny Cashe.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
