Ravelin 7 je kapela, která od svého vzniku patří svým soundem k vůbec nejoriginálněji znějícím spolkům nejen v kontextu české scény. Zvuk postavený na emo hard core základech se lety fungování kapely začal posouvat čím dál tím více k jakémusi nervně tepajícímu a do posledního detailu propracovanému rock n rollu s elektronickými šlehy. Loni se do kapely vrátil její původní zpěvák Honza, který převzal sólový zpěv po kytaristovi a zpěvákovi Bauštym. V téhle sestavě pak Ravelin 7 nahráli skutečný "majstrštyk", kterým je letos vydaná vynikající deska "7 kroků po zamrzlé řece". V téhle druhé části rozhovoru s kapelou jsme vzpomínali nejen na to, jak byla hard core scéna radikálnější a odbojnější v 90. letech minulého století, povídáme si o tom, jak H/C punk funguje dnes a debatujeme třeba také o tom, proč mnozí fanoušci muziky stále nejsou ochotni sami hledat a objevovat, ale raději se nechávají vést mainstreamem a velkými médii. Průběžně odpovídají všichni členové kapely, která dnes hraje ve složení: Honza - vocals, Baušty - guitar & vocals, Jára - guitar & vocals, Radek - bass & vocals, Míša - keyboard, guitar, Tomáš - drums.
Ravelin 7 má od úplných počátků hodně originální zvuk. Odrazili jste se sice a dodnes tam jsou cítit vlivy emo hard core, k tomu se pak přidal ten váš "nervní" rock 'n' roll a elektronika. Čím si myslíte, že si pořád držíte tuhle originalitu a vlastní zvuk, kterým se Ravelin 7 liší nejen od jiných stylově spřízněných kapel?
Jára: Tak to fakt netuším. Asi víme, co chceme a mistr zvuku Pavel Hejč to dokáže nakroutit na mixu.
Radek: No vždycky jsme byli kapela, která se snažila dělat věci tak nějak po svém a nikdy jsme si dopředu neříkali, co a jak budeme hrát, takže takhle to z nás prostě leze a někdy se i my sami divíme…
Míša: Těžko říct. Je to v nás, jako v koze!
Honza: Asi proto, že jsme to poslouchali v polovině devadesátých let, když jsme dospívali. A syrový emo hardcore sednul na surový emoce. Tehdy nás to dostalo a já se musím přiznat, že čím jsem starší, tím víc se zase vracím k tomu, co jsem poslouchal tehdy. Takže je to vlastně asi stejný jako proč někdo bude pořád i v šedesáti hrát trochu jako Stouni. To proč je tam tolik dalších vlivů, je věc asi jiná. My nemáme v zásadě úplně sjednocený vkus a v R7 je velká demokracie, takže si tam každý prosadí něco. Je to produkt přátelských kompromisů. Takovej bastard, kterej nás ale hodně baví.
Baušty: Otázka zvuku a zvuku. Mám rád hudbu, ze které to stříká. Že jo, Radku? Musí to stříkat! Mé zadání bylo, že chci stříkat s minimem bustrů, kterých je desce cca. 20%. Pořád hrajou jen španěly, to je vlastně folkařina. Současně mám pocit, že sdílíme fakt, že nemáme žádné star-ové ambice, ba ani žádné jiné. Zkrátka si jen hrajeme, jak to cítíme, a prdí pes, jestli se to někomu líbí. Mně se to líbí!
Já a zvuk studiový. Měli jsme každý představu, ale kudy kam, kam se kudy dát. Kdo nám ji je schopen zrealizovat? A byl tu další level úmorného hledání. Stopy jsme po nahrání zaslali třem mistrům zvuku, aby každý z nich, dle svého vnímání a dle našeho obecného zadání, smíchal vybraný track. Kdo vyhrál, asi víte. No a Pavel, ten nás již zná a ví, že jsme v ledasčem divousové podivní a trpělivě se nám snažil naslouchat a kroutit to dle našich představ. Být po něm, tak zvuk vypadá nejspíš úplně jinak, ale já jsem nadmíru spokojen. Dík Pavle!
Vy se teď věnujete především koncertování. Můžete pozvat lidi na některé akce, kde vás v nejbližší době uvidí? A jak to s koncertní aktivitou Ravelin 7 bude vypadat v dalších nejbližších měsících téhle podzimně-zimně-jarní sezony? A. Ravelin 7 má za sebou rovněž několik výjezdů i mimo Česko. Chystáte tedy i nějaké další tour mimo republiku?
Jára: Termíny na podzim a zimu jsou již rozplánované. Vzhledem k tomu, že jsme všichni (až na Tomáše) tátové od rodin, tak více koncertů zřejmě nepřibude.
Radek: Kde a kdy budeme hrát, najdete na našich stránkách ravelin7.czechcore.cz nebo na našem bandzone profilu na adrese bandzone.cz/ravelin7. Tour mimo republiku je teď trochu mimo hru, protože máme v kapele na cestě další mimčo :), takže teď budeme hrát občas o víkendech a na turné možná za rok…
V recenzi na "7 kroků po zamrzlé řece" jsem vzpomněl i na situaci v naší hard core punk scéně v 90. letech minulého století. Přišlo mi, že tehdy byla scéna více radikální a daleko více se zabývala "punkově HC" tématy, jako zvířecí a lidská práva a podobně. Jak na tu dobu vzpomínáte vy?
Jára: Jojo, tenkrát se chodilo každou chvíli někam demonstrovat, dělaly se přímé akce, tiskli jsme fanziny, bylo tu straight edge hnutí a DIY. Tenkrát ještě moc nefrčel internet, na koncerty se vytisklo jen pár letáků, a přesto byl plnej sál. Dneska skoro neuvěřitelný … Bylo to parádní období a máme s tím spojeno spoustu fajn zážitků.
Honza: Mohu mluvit jen za sebe. Jak jsem těma rokama prošel já sám a jak já chápu tehdejší dobu. Tu změnu vnímám, ale nejsem si vůbec jistý v rozlišení toho, co je změnou scény a co je způsobené tím, že jsem o něco starší. Co se stalo s idejemi v hardcoru a punku? Možná je to tím, že není dneska potřeba hledat politiku v hudbě. Zdrojů informací, kampaní neziskovek za práva čehokoliv je už tolik, že jsou tím lidé přesyceni. Možná je to tím, že dnes, když vám nic nebrání vyjadřovat své politické postoje permanentně online na facebooku, tak chybí to puzení a potřeba to ventilovat hubou.
V každém případě tehdy existovalo několik naprosto dominantních témat – práva zvířat, vegetariánství/ veganství, antifašismus, abstinence a anarchismus - které se dnes tříští do tisíců zájmů. Tehdy jsme to byli my a pár stovek známých a kámošů, kterým jste věřili, protože byli na stejné lodi. Nikoho jiného ta témata nezajímala! Scéna vznikala tím, že se k ní někdo přihlásil a přihlásil se k těm výjimečným tématům tak, že sám něco aktivně udělal – kapelu, časopis, demonstraci, letáky atd. Vznikly osobní vazby. Scéna v té době opravdu existovala. Byla hmatatelná v té propojenosti a hodnotový jednotě. Myslím, že dneska jsou ty vazby slabší, protože jsou jedny z mnoha. Je toho prostě už dneska moc na to, aby to bylo takhle semknutý a zakouslý. Většinu témat uchopily neziskovky a začaly se ty věci profesionalizovat a vytvářet na to instituce. To mohlo ten politický rozměr scény taky oslabit. Dneska už si člověk může vybrat z mnoha způsobů jak zaujmout postoj proti rasismu a punk k tomu v zásadě nepotřebuje. Scén je nyní hodně.
Na druhou stranu to nevnímám jako zásadní problém. Šílené bude, až vymizí aktivismus a idealismus ze společnosti. Ať už nabývá jakékoliv podoby. Od ochránců motýlů nebo vzpurných trampů co bojují o veřejně přístupný les, až po punkáče krmících bezdomovce a zachraňujících zvířata. Já si obecně myslím, že jsou důležitější ta témata, než způsob jak a kde se předávají. Už nepotřebuji, aby mé názory formovala kapela. Dokážu si najít ty věci jinde a mám svojí zkušenost. Pro ty dospívající je to ale velká škoda. Protože hudba nese s informací i silnou emoci, která prostě v některých obdobích života má moc formovat postoje, víc než cokoliv jiného.
Baušty: Měl jsem štěstí, že jsem to období prožil tak, jak jsem ho prožil. Bylo to velký. A štěstí mám stále, ťukám na zuby. Neměnil bych ani mrť.
A jak tyhle věci vidíte a vnímáte dnes? Mně třeba přijde pozitivní, že se HC punk více otevřel a že už to není tak uzavřená komunita. Zkrátka, dnes je celý ten D.I.Y., undergroundový a alternativní prostor více provázaný a spolupracující i mezi kapelami a lidmi, kteří nejsou úplně "punk", v textech třeba ani neřeší ta klasická punk HC témata, ale jinak tvoří a pracují na stejné platformě.....
Jára: Ušli jsme dlouhou cestu a v lecčems jsme změnili názory či jsme ubrali v radikálnosti a jsme schopní leccos tolerovat, ale ten základ, ta myšlenka hard core, DIY, je stále v nás. Nějak mám pocit, že stejné názorové proudy se přitahují. Tak se nám podařilo například oslovit Karla Kolesu z Tleskače, aby nám na Světasálu "něco" zatroubil. Nebylo to cílené. Prostě jsme vedle sebe seděli v hospodě a dali jsme se do řeči. A tak to je se vším i na "7 krocích po zamrzlé řece"… Nechali jsme to volně plynout a ono to dopadlo tak, jak to dopadlo…
Honza: Myslím, že ta předchozí odpověď k tomuto tématu za mne stačí. Pro mne ta větší otevřenost je sympatická. Debaty o tom, která kapela je nebo není součástí scény, mne nebavily nikdy.
Baušty: Dík za každého kdo něco dělá a vytváří nezištně, bez pocitu budoucnosti, ale jen z potřeby konat nebo dávat či hledat se. Dík za lidi a lidem, co nás v tom našem hlučném hledání podporují, je jich krutě dost.
Mně osobně ale zároveň mrzí, že ačkoli se tady celkově děje docela dost aktivit, pořádají se koncerty, jezdí tady zajímavé kapely i z "venku", pořád mi přijde, že lidi jsou strašně svázaní, neschopni si mezi tím vším, co underground nabízí, sami hledat a objevovat. Pořád je tady spousty lidí, kteří prostě reflektují jen na to, co jim až pod nos donesou různá ofi média a vrchol alternativy a hudební progrese tak pro ně zůstává já nevím, Sunshine..... Při tom ten pravý kvas a opravdu něčím zajímavá muzika se většinou děje úplně někde jinde, daleko více v podzemí... Cítíte to taky podobně? A myslíte, že se tahle pasivita někdy nějak zlomí a ti lidi konečně pochopí, že zkrátka zajímavou a upřímnou hudbu hranou přímo od srdce musí sami aktivně hledat a objevovat?
Jára: Mainstream tu byl, je a bude. Bez mainstreamu by nebyl underground. A tak je to v pořádku. Co mne uklidňuje je skutečnost, že je tu pořád spoustu mladých lidí, kteří hledají neznámé a neobjevené kapely… ten kvas, jak říkáš.
Míša: Nesuď a nebudeš souzen! Osobně "fanouškům hudby", jejichž vrchol sezóny spočívá v návštěvě některého ze sponzorovaných hudebních lunaparků, nerozumím. Ale nechává mě to naprosto chladným. Kdo nepátrá, ať nejí! Kdo nestojí o dobrodružství z neznámého, ten se o plnohodnotný zážitky připravuje sám! A jestli je mi to líto? Ten mediální filtr je docela očistnej. Na koncertech, který zažíváme s R7 proto potkáváme vesměs dospělý, vyzrálý a samostatný lidský jednotky. A to není špatnej pocit.
Honza: Tak to ale bylo vždycky ne? V tomhle uvažování je skryto trochu elitářství. To rozhodování, co je alternativa a co nikoliv. Je to alternativa, ale k čemu… k produkci velkých vydavatelství. Ok, to je v pořádku. Je skvělý, že alternativa existuje. Ale lidé poslouchají hudbu, aby jim zprostředkovala nějakou emoci. Takovou jaká jim sedí, jakou potřebují, a která u nich rezonuje. Málokdy hudbu poslouchají jen proto, že to vydal konkrétní label. A pokud ano, tak mi to přijde vlastně dost divný. Já si vůbec nejsem jistý, že lidé od hudby všichni nutně potřebují upřímnost. Taky mývám problémy, jak poznat upřímnost u kapely z undergroundu. Dělat něco zadarmo, znít špinavě nebo mít vybraný vkus ještě nutně neznamená, že jsem upřímný. To je zjednodušující.
Mne fakt, že někdo prožívá autentické emoce u Michala Tučného, nijak neznepokojuje. Prostě jsou lidi, co se rádi oblékají v konfekci, jiní štrikují D.I.Y. a další hledají výjimečnost za peníze od návrhářů. To je přece stejný. Ty co to dělají D.I.Y. jsou svobodnější, protože něco umí. To je fakt, který ale nic moc neříká o motivech lidí, kteří si to pak od nich koupí a ten D.I.Y. produkt užívají. Ať si každej poslouchá, co chce. Hudební vkus není až tak důležitý společenský téma. Nebo jo?
Baušty: No tak to je paráda. Když čtu a odpovídám na tento rozhovor, zrovna poslouchám nový Sunshine. Jsem myslím jedinej, kdo je z nás v těchto dobách poslouchá a cpe je klukům, jakože ta deska je super. Kůča často říká, že poslouchám samé blbosti, neboť Michal Tučný je na mém týdenním tracklistu! Tedy nejsem nejspíš dobrý referenční bod, přesto řeknu asi to, že soutěžíme ve sportu, v kráse a nakonec i v hudbě. Blázinec to je. Nemám rád soutěže a skrytou reklamu a komerci s nimi spojenou. Proto doma nemáme telku, ajoooo ženo, jak je možné, že ještě nemáme 10 dětí? Přesto všechno je určitě v tom prostředí pro mě spousta parádních lidí, kteří to myslí vážně a dělají to celým srdcem. Jen ať tam jsou, tam kde chtějí být. Když tam cítím, co potřebuji, rád si je poslechnu, ale nekoupím!
Lilek: Lidi jsou ovce… Takže nevěřím na nějakej zlom.
OK. A pojďme do finále a jako vždy se mnou. Můžete teď vyjmenovat oblíbené kapely, interprety a třeba i umělce mimo muziku, kteří vám něco dávají a něčím vás inspirují?
Jára: Fugazi, Manrae, VSS, Refused, Bob Tilton, Blonde Redhead, Faraquet, Ephel Duath, Jaga Jazzist, Pink Floyd, King Krimson. Jo a čím dál více teď rád poslouchám klasiku na ČR3 Vltava.
Míša: Steve Reich, Fugazi, Ólafur Arnalds, Biosphere, Boards of Canada, Jan Keller, Ladislav Šerý, Paul Thomas Anderson, Charlie Kaufman, Woody Allen.
Honza: Toho je strašně moc. Poslouchám hard core / punk kapely od raných devadesátých let do současnosti. Ale mám rad taky první desky The Cure, Nicka Cavea, Smiths nebo Joy Division. Nebo třeba první desky Psích Vojáků a Bittové. Poslouchám hlavně v autě, třeba i československej hip hop, protože mají kluci u mne velký respekt, za to jak dokážou zacházet s jazykem. Namátkou produkci labelu TyNikdy (IdeaFatte), WWW, Prago Union, Bonuse, Gramo Rokkaz, Kruscifix atd. Poslouchám ale i lo-fi kapely nebo jazz. Jinak dost čtu. Trakl, Rilke, Werfel, první sbírky od Halase a Holana, z pozdějších třeba Blatného, Koláře nebo Skácela.
Radek: Joo, tak u mě by tohle bylo tak na pět stránek hustě popsanýho textu, poslouchám toho hrozně moc od punku, přes HC, jazz, indie až k různým druhům elektronické muziky.
Baušty: Forrest Carter "Škola malého stromu" a vše od Hermanna Hesse a třebas Goethe “Pohádka“, tak to jsou pro mě perlorodky. V hudbě jsem opakovaně opravdu šťastnej u kapely Sed Non Satiata, track Les Hommes Sans Visage v čase 5:01min. Jinak dost si teď dávám metličky Candiria: What Doesnt Kill You z roku 2004 a Benea Reach: Alleviat z roku 2008. Taky třeba německý End: The Sounds Of Disaster z roku 2004 - to je pro mě životní panika. Dost často se mi stává a mám rád stav nepochopení desky, díla. Prvotní odmítnutí a třebas po 2 letech naprostý, náhodný objev a já jsem lapen dokonalostí a mám radost (dlouho jsem nemohl vystát Bluetip, Jaga Jazzist, Už jsme doma a miliardu dalších). Nakonec se stávají mou životní nejgeniálnější láskou a takových je spousta. Má cenu se vracet na stejná místa, určitě ano.
Lilek: Jaga Jazzist, Bonobo, Grand Pianoramax, WWW, Andreya Triana, Nerve, Obstacles, 65DaysOfStatic, Katy B, Prince, Maserati, Avishai Cohen, Jazzanova, The Subs, Ivan Mládek, Karate, Amity, Mr. Scruf, The Herbaliser a Jára Cimrman. To je jen zlomek toho, co rád poslouchám, je toho mraky. Je mi úplně jedno jestli je to HC, Jazz, Hip Hop, Maisteam nebo Androš… Když mě to chytne, nelámu si s tím hlavu.
A co "nová krev"? Máte nějaké úplně nové hudební objevy ať už od nás nebo ze zahraničí? A která deska, koncert, nebo festival vás třeba letos nejvíce dostaly?[|/p]
Jára: Album Red Earth od Dee Dee Bridgewater, tvorba Avishai Cohen tria a z českých kapel jsou pro mě nedávno objevenou jedničkou Esazlesa.
Honza: Já toho stíhám poslouchat a navštěvovat dost málo, takže jak to ke mně přichází. Zjistil jsem, že když poslouchám, tak nedokážu u toho dělat pořádně nic jiného a taky to, že ticho je fakt příjemný stav. Ale pokud mám něco konkrétně vyhrabat…. No třeba poslední deska Už jsme doma je fakt mocná. Singl Remek nebo nový Lahar mne baví taky hodně, i když to je zase úplně jinej žánr. Když to píšu, tak si toho nedokážu z těch novinek moc vybavit, což taky o něčem vypovídá…
Baušty: Při live Jaga Jazzist jsem si uprd do kalhotek, Flowers for Whores s jednou kejtrou, Zkouška Sirén, EsaULesa. Jo a Aran SATAN mě popravdě live rozšlehal srdečním tygrem na hadry. Deska OTéKáčka Okolo a třebas Už jsme doma Jeskyně.
Lilek: Kapela Té, tihle japončíci mě porazili nedávno, Belleruche s nádherným hlasem Kathrin DeBoer.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
