Federsel. Muzikant, improvizátor, experimentátor, neúnavný hledač nových a netradičních muzikantských postupů a zvuků, jeden z nejaktivnějších a nejzajímavějších hudebníků nejen v kontextu české scény. Chlapík, za kterého hovoří práce a kapely a projekty, na kterých se podílí. Gurun Gurun, B4, mezinárodní projekt Federsel & Mäkelä, Wakushopp, nebo teď nejnověji Wabi Experience. Důvodů k rozhovoru s Federselem určitě bylo více než dost a já už nebudu zdržovat a přeji příjemné počtení a náhled do hudebního vesmíru tohoto neúnavného badatele a milovníka hudby.
Ty jsi znám především jako improvizátor a hledač netradičních hudebních postupů. Mně ale jako první dotaz napadá, na kolik umíš hrát hudebních nástrojů v klasickém slova smyslu a máš nějaký, který tě baví nejvíce?
Umím hrát trochu na kytaru, tím pádem i trochu na basu, mandolínu a na banjo. Protože kytara je i rytmický nástroj, umím díky ní rytmicky hrát na další nástroje a objekty. U většiny dalších nástrojů vím jak se používají a pokud z nich chci vyloudit ton, dokážu to, ale většinou na ně neumím hrát v pravém slova smyslu. Trochu hraju na foukací harmoniku a teď mám dvě nové brumle od mistra Silágyiho, Rolls-royce mezi brumlemi, tak to mě baví. Taky mě baví jednostrunný nástroj diddley bow, na ten teď dost hraju, i když nevím jestli je tohle zrovna "klasický" nástroj. Nejvíc mě asi baví kytara naladěná do akordu a slide. A gramofon.
A čím to, že tě nakonec hudba v klasickém slova smyslu až tak neuchvátila a vybral sis raději improvizing, experimenty, často k vytváření hudby používáš i zcela nehudební nástroje…?
Přirozená zvídavost. Prostě mě víc baví hledat dobrodružství než čekat, jestli se zrovna tahle moje písnička bude líbit. V improvizaci hledám svobodu a to samý mě vlastně zajímá i při nahrávání. A taky je to takový můj osobní odboj proti mainstreamu. Teda ne snad že bych na něm mohl něco vybojovat, spoustu těch klišé má člověk i v sobě, tak se je snažím vymítat aspoň ze sebe. Ono to může vypadat, že ty nahrávky jsou děsně experimentální, ale mě pořád zajímá co je ještě i za tím. Co je za tou veškerou formou a za naším očekáváním, jak má hudba vypadat. Jean Dubuffet v eseji Dusivá kultura říká, že "kultura dovedla věci do takového stadia, kdy publikum má pocit, že k umělecké produkci je třeba, aby jeden napodoboval druhého". Když se eliminuje napodobování, otevře se spousta volného prostoru a improvizace je jedním z dobrých způsobů, jak se v tom poněkud zorientovat. Ve skutečnosti se ale asi napodobování úplně zbavit nelze.
Tvůj nejnovější projekt, který měl nedávno premiéru v pardubickém Divadle 29, je Wabi Experience. Pojďme si tedy chvíli vyprávět o něm. Jak je známo, začal jsi ho vytvářet už někdy před deseti lety, ven se ale dostal až teď. Proč taková doba?
Na začátku byla asi potřeba se nějak vyrovnat s hudbou svého dětství a mládí. Nějak propojit to co jsem poslouchal dřív a to co mě zajímá teď. Tak jsem začal nahrávat, ale můj pohled na celou věc se během práce dost měnil. Tak jsem první dvě verze smazal a třetí jsem ztratil. Pak jsem to dal k ledu, protože jsem už nevěděl co s tím. Po nějaký době jsem ten materiál zase vytáhnul a on tak nějak mezitím uzrál. Řekl jsem si, že by nebylo špatný to nahrát, i když jsem měl samozřejmě nutkání to zase smazat a čekat dalších pár let. Ale mám už teď i jiný věci na práci. Tak jsem se rozhodl to ukončit.
A zase to dětské "proč"... Wabi Experience je dekonstruovaná country music a název asi i odkazuje, koho dekonstruuje... Proč tedy zrovna tahle country?
Jo, ten název napoví, samozřejmě. Mám s tím spojený jistý období mládí, je tam ukrytá spousta emocí. Já myslím, že ty první dvě desky toho nejmenovanýho interpreta jsou skvělý, ten materiál je jenom z nich. Já mám pořád docela rád country, jen jsem vybíravej posluchač. Až jednou bude trochu času, plánuju se zaměřit na jinou podobnou osobnost, na Kapitána Kida. Toho jsem měl dost rád, navíc nedávno zemřel a tak by to mohla být taková pocta, pokud to teda stihnu udělat dřív než za deset let.
V posledním období tvorby se k tobě ve Wabi Experience připojil i spoluhráč z Gurun Gurun Jára Tarnovski. jaký byl pak jeho podíl na celém projektu?
Já jsem se dostal trochu do slepé uličky a tak jsem požádal Járu, aby to se mnou produkoval. Skončili jsme v tom projektu jako partneři. Jára je známej svou trpělivostí, já spíš naopak, tak nám to spolu dobře ladilo.
Wabi Experience je projekt, kde jste právě nepoužili ani jeden hudební nástroj. Jak to tedy celé vznikalo? Vybrali jste zvuky z daných desek a pak si s nimi hráli v compu nebo jiných mašinkách?
Sampling a mikrosampling. Já jsem dlouho fanouškem projektu Matmos, líbil se mi ten dotaženej konceptuální přístup v hudbě. Jejich album "A Chance to Cut Is a Chance to Cure", kde všechny samply pocházejí z medicínského prostředí mě dost ovlivnilo.Tohle je vlastně něco v tom duchu, nemyslím teda že je to buhvíjak originální, nepoužívat hudební nástroje. Většina těch zvuků je zahraná na sampler a to je dneska už taky vlastně hudební nástroj. A ty zvuky jsou, jak už jsem řekl z těch prvních dvou desek, a myslím opravdu desek, takže je tam zřejmě i něco z toho samotného vinylu.
Jak jsme již psali, živé uvedení Wabi Experience máme za sebou, takže se nabízí otázka. Budou i další koncerty? A deska?
Koncerty snad budou, ale zatím o žádných nevím. A deska je už delší čas smíchaná i zmasterovaná a čeká na svého vydavatele.
OK. A pojďme zase dál. Další tvou stále poměrně čerstvou aktivitou je projekt Federsel & Mäkelä, jehož album vydal label Polí pět. Jak jsi se seznámil se svým finským kolegou z projektu a co mezi vámi zafungovalo natolik, že jste se rozhodli jít do společného hraní? O tomhle albu jsem jinak slyšel, že snad vznikalo opravdu jako zcela spontánní hraní si u tebe doma.
Já mám opravdu studio v kuchyni, takže tam se dělá všechno. Pasi přišel nazpívat jednu skladbu na desku B4, během chystání mikrofonu si zkoušel nějakou mojí kytaru a mě se zdálo, že nějak pěkně hraje. Tak jsme si řekli, že bysme mohli něco nahrát. Pak už to šlo rychle. Zjistili jsme, že máme podobný podvratný humor a podobné sklony k hudebnímu anarchismu. A jako vždy jsem se snažil udělat z toho takovou hudbu, kterou bych si já sám rád poslechl. Musím říct, že z toho projektu mám radost, protože tam to vymítání démonů mainstreamu postoupilo skutečně hodně daleko. Pracujeme na další desce a skoro se to bojím říct, ale zdá se, že ta předchozí proti ní bude znít dost konzervativně.
Když už se tady pořád bavíme o improvizaci, experimentech a jiných netradičních přístupech k hudbě, tohle mne vždycky moc zajímá u všech muzikantů, kteří tohle dělají… Máš nějaké vnitřní hodiny, nebo své měřítko vkusu, nebo nevím co… zkrátka nějakou autocenzuru, abys při tomto zcela svobodném a spontánním přístupu k tvorbě dokázal poznat, co je ještě parádní úlet a co už by třeba byla hloupost nebo řekněme zbytečná podivnost? Já si totiž myslím, že tohle musí docela těžké odlišit, protože ta svoboda, radost z tvoření a snaha se neomezovat se běžnými konvencemi nabízí milion různých neprobádaných prostorů…
Každej může nahrát blbost. Dokonce by asi měl, aby si to později uvědomil a mohl se někam posunout. Mě zajímá divná hudba, protože ty divný věci tam většinou dává každej ze sebe. Ty učesanější věci, ty "správný" věci, ty člověk nasává z rádia, televize, o těch se přemýšlet nemusí, ty nemusí nikde hledat. Čím víc je hudba vyplněná motivama a postupama, který už jsme stokrát slyšeli, tím se bude líbit víc lidem. Když se smíříš s tím, že tvoje posluchačská základna bude omezená, můžeš pak experimentovat bez omezení. Smiřuju se s tím. A protože jsem hudební nedouk, netrápí mě ani některý věci, který by někdo další nepřenesl přes srdce. Takže upřímně řečeno, nic od sebe neodlišuju a ke všemu přistupuju stejně. Jenom když dělám pop, do kterýho jsme teď trochu zabrousili s B4, tak tam se ta autocenzura začne dost projevovat. Tam už nelze všechna ta klišé ignorovat, ale člověk se jim musí postavit a zkrotit je a to je strašnej úkol.
Další z tvých hudebních stop jsou Radio Royal a koncertní série a web Wakushoppu, na kterém se podílíš s dalším naším improvizátorem a také hudebním publicistou Petrem Ferencem. On o tom nedávno vyprávěl v pěkném rozhovoru u kolegů z freemusic.cz. Povyprávěj prosím o těchto aktivitách i nám.
Ten program Wakushoppu vznikl v ateliéru Handa Gote v Meet Factory. Šlo o to nabídnout ten náš soukromý prostor pro setkávání lidí z free improv scény. Lidem z MF se to ale nějak nelíbilo a nakonec jsme z toho ateliéru odešli úplně. Paradoxně to tomu prospělo, protože jsme po chvíli hledání zakotvili v Café v lese, kde ta akce nabrala daleko větší obrátky, myslel jsem původně, že to bude daleko komornější. Scházíme se tam vždy první čtvrtek v měsíci a většinou hrají za večer dva projekty, které pak zahrají i společný set. Je to akce dobrovolná, všechno je zadarmo, nemáme na to žádný rozpočet. Mám z toho fakt radost, skvěle se to rozběhlo a jsou tam k vidění zajímaví lidé a zajímavá střetnutí. Baví mě taky to dělat bez peněz, ne že bych je nepotřeboval, nebo někomu nepřál, ale ta dobrovolnost tomu úplně jinou kvalitu, než kdyby jsme dělali festival se zajištěným rozpočtem. Na blogu Wakushoppu jsou všechny dosavadní akce zaznamenané jako audio i video. Nejlepší je ale samozřejmě za námi přijít přímo do toho vršovického sklepa.
Nejen díky Wakushoppu, ale obecně, patříš mezi lidi s dost velkým přehledem vůbec o celé experimentální, improvizační a další příbuzné scéně u nás. Když jsem nedávno dělal rozhovor s tvým kolegou Járou Tarnovskim, říkal něco ve smyslu, že u nás to zejména v "podzemí" pořád dobře kvasí a vznikají tady dobré a zajímavé věci… Jak tohle vidíš ty? Máme u nás hodně jmen, které snesou srovnání s tím, co se v této oblasti děje i jinde ve světě?
Všude se dělají zajímavé věci i blbosti, takže v tomto ohledu srovnání s kýmkoliv sneseme. Ale tak si to asi nemyslel...jasně, viděl jsem třeba právě na Wakushoppu Marebrechsta, kterýho nikdo nezná, v Praze vystupoval poprvé, přijel vlakem a vzal si s sebou jen to, co se mu vešlo do batohu. Ale bylo to naprosto skvělý. V čem se bohužel se světem srovnávat nemůžeme, je naše sebevědomí. Taky zájem publika má svoje limity, možná to má spolu i nějakou souvislost. V podstatě zase narážíme na jistý konzervatismus posluchače a taky znovu na mainstream a to i na alternativní mainstream. Ale třeba v hudbě to ještě zdaleka není tak zlý jako v divadle.
A pojďme se vrátit zpět k tvé tvorbě. Další tvá spoluautorská stopa jsou B4. Jak se teď poslední dobou daří naší kraut-rock-psychedelic skoro už legendě?
Tahle legenda je tak legendární, že jí nikdo nezná. Ale nedávno na náš koncert přišla slečna, co říkala, že byla na našem prvním koncertě a že jí tenkrát bylo čtrnáct. Jinak nám je právě zhruba asi taky tak čtrnáct, příští rok bude patnácté výročí, to jsme nikdo nečekal. Takže bude asi nějaká oslava spojená s publikováním nějakých rarit, pro těch pár fanoušků co máme. Letos doufám vydáme "řadové" album. Jak jsem už naznačil, chtěli jsme udělat něco pro lidi a pustili jsme se do popu a country, ale upřímně dopadlo to trochu jinak, než jsme si představovali a rozhodně by v tom materiálu většina lidí pop nehledala. Ale country to trochu je, určitě minimálně náladou. Bohužel se k tomu připletly i další vlivy, jako třeba disco, psychedelic pop, noise, EBM a grunge. Do světa pop music to zřejmě zase díru neudělá. Je tam ale stejně poměrně dost písniček, i se zpěvem. Příští rok uděláme asi zase něco drsnějšího. David říká, že pořádnou psychedelii.
A nesmíme zapomenout ani na Gurun Gurun. Takže, co nového ve vesmíru?
Druhá deska je roztočená a když všechno dobře dopadne, bude koncem roku hotová. Jestli vyjde znova u Home Normal ale zatím nevíme. Myslím, že většinu materiálu už jsme natočili, ale to vůbec neznamená, že to hned vyjde. Ale stejně doufám, že by se příští rok mohlo podařit CD vydat.
Jak už jsem zmínil, ty jsi v oblasti hudby, ale i umění obecně, hodně činorodý. Co tě tedy nejvíce zaměstnává momentálně a co máš v plánu do blízké budoucnosti?
Pracuju na nové desce B4. Snad to brzy domíchám. Taky doděláváme novou desku Federsel & Mäkelä, která se bude jmenovat buďto "Fresh&Wild", nebo "All natural" nebo "Lost in Rumba", zatím ještě nevíme, který z těch názvů nám zajistí největší prodejnost. O tu nám jde samozřejmě především. Radio Royal každou chvílí vydá download nového alba na serveru Zeromoon. Na podzim se budu asi víc věnovat divadlu a eventuálně přípravě materiálu pro výběr hudby na CD u příležitosti patnácti let B4. Taky dávám dohromady webový archiv juvenilních, dětských, mimoňských a outsiderovských projektů. Jestli jste s kamarády na základce nahráli kazetu s divnou hudbou, ozvěte se mi!
OK. A pojďme do finále. A jako vždy se mnou. Mohu požádat o tvé tipy na kapely, desky, koncerty, ale třeba i věci z jiných uměleckých oblastí, které tě nejvíce dostaly "na kolena" teď v posledních měsících…?
Z domácích věcí můžu doporučit třeba desku projektu Kyklos Galaktikos Osa dobra, která je na jejich stránkách zadarmo ke stažení a pak desku a hlavně veřejná vystoupení skupiny IQ+1. Z loňského roku mě dostala deska Tune Yards Who Kill anebo Exmilitary - deska projektu Death Grips. V březnu jsem taky slavil devadesáté výročí narození Zdeňka Liška a na Youtube projížděl všechny filmy s jeho hudbou. Jára Tarnovski připravil Liškovský mix pro Arctic Circle Radio, je tam taky zadarmo ke stažení i poslechu. Zdeněk Liška mě dostane vždycky, je to národní poklad.
Gurun Gurun: www.gurunas.net
B4: bandzone.cz/b4musicfortrees
Wakushoppu: wakushoppu.blogspot.com
Koncertní fotografie Wabi Experience: Tomáš Roček
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
