chyba/2@/mnt/data/webhosting/ftp/musiczone/www.musiczone.cz/lib/musiczone.php:16 : opendir(./advertising) [function.opendir]: failed to open dir: No such file or directory MusicZone | rozhovor Palma + Indoš (Leto, Boss a sekretářka, MamaMrdaMaso): Ráno a dopoledne to je pracovna, odpoledne zkušebna a večer ložnice (02. 05. 2013, 06:00)

MusicZone | rozhovor Palma + Indoš (Leto, Boss a sekretářka, MamaMrdaMaso): Ráno a dopoledne to je pracovna, odpoledne zkušebna a večer ložnice (02. 05. 2013, 06:00)

ROZHOVOR

Richard Kutěj (02. 05. 2013, 06:00) Palma + Indoš (Leto, Boss a sekretářka, MamaMrdaMaso): Ráno a dopoledne to je pracovna, odpoledne zkušebna a večer ložnice

boss1

Jaký jiný by měl být náš první májový rozhovor, než s párem, který žije spolu a spolu žije muzikou. Palma a Indoš. Dvě z tváří kolem labelu MamaMrdaMaso, v současné době také dvě společné kapely, Boss a sekretářka a zcela nová, zvoucí se Leto. Obě kapely v ne zas tak dávné době vydaly hodně povedené nosiče a teď celkem čile koncertují. A celý rozhovor se tak točil kolem nich, muziky i života s muzikou.

Leto je teď váš nejnovější projekt, který, jak mi Indoš prozradil, vznikl za dlouhých zimních večerů, když jste se těšili na jaro. V čem je teda úplně odlišný a jiný od Boss a sekretářka natolik, že bylo potřeba založit novou kapelu, vymyslet nový název a tak dál?

Palma: To, co děláme s Letem, je naše druhá domácí poloha, akorát to bylo v dost zakrslém stavu. A tím, že jsme se přestěhovali do Olomouce a Peťa se v podstatě začal orientovat na jiný druh hudby. Tak jsme si nějak zbyli a jen basa s bubnama nám bylo už zase málo. Navíc, já se určitě chtěla vrátit i ke zpěvu a představa, že bych za bubnama vypadala jak Koler, mě dost vytáčí. Indoš taky nemá jen basovou polohu, i když mu dost sedí, začínal s kytarou a studna jeho prapodivných nápadu je snad bezedná. Proto Leto. A názvů jsme za 3 měsíce vymysleli asi 550.

A budete teď umět jasně rozlišit, který základ, zvuky a takhle, děláte pro Bosse a kdy pro Leto? Nebo tohle vůbec řešit nebudete, skládáte a tvoříte prostě podle nálady a formy a až pak se ukáže, ke komu co bude patřit?

Indoš: Naštěstí se to už vyřešilo samo. Já jsem chtěl dlouho hrát na kytaru, ale všechno jsem naházel do basy. Takže jsem musel začínat od nuly (neměl jsem ani pitomé zkreslení). Začalo to stejné, co s basou – nekonečné hledání toho, co vlastně chci. Taky je rozdíl v tom, že Boss je hlavně záležitost zkušebny. S Letem je fajn, že můžeme drnčet doma (hlavně já). Přesně máme rozdělený domácí prostor, ale ne nějakou imaginární stěnou, spíše temporálně: ráno a dopoledne to je pracovna, odpoledne zkušebna a večer ložnice. Sem tam to splyne a popletu si funkci, např. když mám makat, hraju. S Bossem riffy přijdou ve zkušebně a s Letem, když mám hodně práce a když zrovna nestíhám - na všechno se vykašlu a jdu hrát. Ale to asi není tajemství, že hraní je lepší než práce.

Leto má za sebou co vím koncert v Kopřivnici a na Mamamrdamaso je k stáhnutí split EP s kapelou L´Homme Approximativ, kde jsou tři vaše tracky. Chystáte se jít ještě i někam do studia a v budoucnu vydat i něco víc?

Indoš: Chystáme se určitě do studia, kde bychom chtěli živé bubny. Výsledek by bylo fajn mít na vinylu, ale reálnější je nejspíš kazeta. Na MMM jsme takhle vydali Bosse a celkem to ujde. Když přivřu oči, tak je vlastně kazeta takový malý retardovaný vinyl. Takže je z toho taky radost.

Leto jsou písničky i s texty a vším všudy, Boss a sekretářka zase v podstatě instrumentální muzika. Jako tvůrci obojího tak můžete celkem realisticky srovnávat. Co je složitější a vyžaduje více řekněme muzikantské odpovědnosti, obrazotvornosti a práce? Napsat dobrý song aby šlapal i bez zpěvu, nebo udělat dobrou muziku a navíc i text a zpěvovou linku?

Palma: Zdá se mi, že jediné, co Leto a Boss spojuje, je náš přístup k práci. Indoš na kytaru nebo basu hraje pořád, je schopný svůj riff předělávat dokud mu nechytnou vlasy, v tom je pro mě obdivuhodný. Já dělám milion jiných věcí, které s muzikou zdánlivě nesouvisí, spíš nad tím uvažuju komplexněji a na jeho riffech stavím. Říkám tomu: jdu z toho udělat normální věc, protože to, co Indoš vymyslí, zní ze začátku jako těžká a nekompromisní alternativa. Paradoxně v Letu se beatů vůbec nechytám, jejich obrazovkové prostředí nezvládám. Takže v podstatě role s nástroji se vyměnily, ale to, že Indoš začne a má hlavní motiv a já ho naruším nebo doplním, je stejné. Boss je animální záležitost a jde o zábavu, kde se přifaří i nějaký ten názor. S Letem je to naopak, snaží se být propracované a nakonec jsou to celkem pěkné písničky.

Indoš: Hlavně to musí být pěkné písničky založené na jednoduchosti. Celkem mě sere všudypřítomná honba za novými žánry. Mně se líbí prosté melodie, nebál bych se jednoduše říct "esence rocku". Myslím, že to jde u obou kapel poznat a vlastně stejně to mám i na basu v Le christ. Jednoduchost a tisíc piv – tak to mám rád. Dobrým příkladem jak může kapelu pohltit pluralita je vidět na poslední desce Yeah Yeah Yeahs (Mosquito), kde se vystřídala syrová melodie za tisíce vrstev zvuků. Já vyrůstal na grunge a tam se prostě na pluralitu nehraje.

Texty pro Leto jsou čistě vaše práce, nebo pracujete i s texty jiných autorů?

Palma: Texty píšu sama a je to neuvěřitelný osobní boj, asi to jde i slyšet. Jeden text je i o tom jak to vnímám, když jsem už fakt v koncích, že neumím napsat text. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Ale snažím se to brát jako příležitost říct něco, na co se mě nikdo neptá a nehodí se s tím začínat v běžném hovoru.

boss2Pojďme se teď zase chvíli bavit o kapele Boss a sekretářka. Ta má docela nedávno vydanou desku "Zanech řečí", která vyšla jako freedownload tradičně u Mamamrdamaso, před pár týdny se ale objevila i na kazetě. Jak k tomu došlo a proč zrovna tenhle netradiční a dnes už takřka dávný nosič?

Indoš: Jak jsem už naznačil, jde hlavně o radost. A když jsem se jednou na pivech zamýšlel, co tu radost vlastně dělá, jednoznačně mě to vedlo k pojmu „fetiš“. Ono má větší váhu to, když si můžeš doma na kapelu sáhnout. Pak má i větší význam (když hraješ) vědět, že z toho bude nějaký artefakt. Kazeta je stejně jako vinyl těžko reprodukovatelná a to dělá tu jedinečnost, která je ve své podstatě značně omezená. Proto artefakt.

Já na tu desku všude zaznamenávám jen chválu. Zaznamenali jste vůbec i nějaké negativní ohlasy? A jak jste s ní celkově spokojeni s odstupem vy sami?

Indoš: Já z toho mám velkou radost. Nečekal jsem, že vůbec budou nějaké koncerty. V česku se moc heavy trip-hop neposlouchá... Ono hrát něco dokola, myslím songy s repetitivní strukturu a zároveň vyhnout se matematice nebo postrocku je celkem nezvyklé. Třeba já osobně zmíněné žánry vůbec nemusím, protože tam je právě matika, kterou jako srdcový antiosvícenec odmítám v jakékoliv podobě. Dlouho jsem přemýšlel, jak vytáhnout z trip-hopu to co tam není, jakousi živou organičnost (zní to trochu pomateně, ale co už... budu se tu svlíkat do naha). A to jsem se pokoušel v garáži zhmotnit. Takže Boss je kapela hrající trip-hop, který vlastně nikdy neexistoval - existoval jen jako možnost, jako to, co v těch elektronických songách právě nikdy nebylo. Hodně mě v tomhle inspiroval Tomahawk.

S odstupem času jsem ale s deskou celkem spokojený. Je jasné, že bych to udělal jinak (více zjednodušil), ale to je teď fuk. Co se týče kritiky, tak té ani moc být nemůže. Celá ta deska je tak jednoduchá, že kdyby to bylo jednoduší jen o trochu víc, tak už to je nějaký retard-rock: není tam vokál, ani dvě kytary a celé to nemá ani 20 minut – chápeš, nedá se toho moc na tak malé věci pokazit.

Palma: Jsem úplně nadšená, vůbec jsem to nečekala. Po konečném mixu (2 roky po nahrání) jsem si sama musela říct, že to není vůbec špatné, že jsem spokojená a mělo to smysl a můžem pokračovat dál. Ale určitě je to i tím, že se o ní píše dost a hezky, i když je to žánr na okraji. Já v tom matiku nebo určitý druh geometrie vidím, bez toho se na bubny v Bossovi hrát nedá, basa má svou ulítlou logiku a musí se to nějak zpřehlednit.

Indi: Podle mě je to spíše dynamika než matika, ale nechám raději tak, nechci se hádat, protože dnes je na řadě s vařením Palma ( a čočkovou moc nemusím)...

boss3Desku Boss a sekretářka jste nahrávali v Kundolabu u Pe.Kla . Nakolik s vámi třeba Pe.Klo nebo kdokoli jiný na nahrávce spolupracoval a ovlivnil tak třeba její konečný zvuk a podobu? A nakolik je podle vás vůbec celkově důležitý při nahrávání desky někdo jako producent a další spolupracovníci?

Indoš: V kundolabu jsou nahrané jen stopy. Ten jsme si vybrali hlavně proto, že ta deska šla nahrát živě, což to studio umožňuje. Doma se jen dohrály klávesy. Podle mě je zvuk základní věc. Na Bossovi je zvuk řešený do nejmenšího detailu. Jen na samotné nahrávání jsme si nechali půjčit heavy aparáty. A stejné je to s koncerty: když vím, že se nesehnal box k hlavě, neumím cizí kombo vyštelovat. Pak jsem celý nesvůj a musím hrát najebany.

S Letem to je taky podobně: teď jsme hráli v Olomouci a nebyly dobře zajištěná PAčka (které jsou pro Leto nezbytné), pak se všechno táhlo a muselo improvizovat. Za tu dobu vypiješ dost piv, což se odrazí v samotném hraní. Jinak některé věci v Letu už s Palmou máme třeba tři-čtyři roky, ale hrát koncerty můžeme až teď, když je hrát na co. Ale pokud jde o největší vliv na desku Bosse, tak je to jednoznačně František (Or). Ten to mixoval a podle mě to udělal tak, jak by to mělo být ve všech možných světech.

V kapele mezi tím došlo ke změně. Než ty nahrávky vyšly, odešel kytarista Peťan a nahradila ho Iris. Jak k tomu došlo? A má to velký vliv třeba i na další zvuk a skladby Bosse a sekretářky?

Indoš: Myslím, že ta změna vliv na hraní mít musí. Chci, aby to bylo jiné. Peťa měl svůj rukopis a Iris má svůj. Ted jedem koncerty, ale už makáme na nových věcech, které jsou zase trochu jiné. Co se týče samotného Peti, tak ten se dal na elektro. Na další desce Bosse bych ho tam s tím elektrem chtěl mít.

OK. A pojďme zase k živému hraní. Kde vás tedy v dohledných měsících lidi můžou vidět, ať už jako Boss a sekretářka, nebo Leto?

boss4Palma: Co se týče koncertu, tak: Leto: Ostrava 11.5. - jako akustický koncert, kdesi ve Vítkovicích, v režii Chee chaak tips. Firefest v Křenůvkách 1.6. Pak zas Ostrava v Planu B 7.6. - jako benefit pro zvířátka.

BOSS a sekretářka: Hradec Králové 11.6., Praha – Cafe v lese 12.6. A pak Bohumín 15.6.

Obě kapely jsou vaší společnou prací. Vy spolu zároveň i žijete. Máte i každý nějaké své vlastní hudební nebo jiné aktivity, abyste si "umělecky nezevšedněli" a třeba i nezačali lézt na nervy, nebo vám tahle společná práce prostě sedí nejvíce a plně vám to vyhovuje?

Palma: Muzice se v podstatě věnuju dost pasivně, přitom je to největší síla, a kdybych byla pisálek, tak bych se považovala za samozvanou kritičku. Nejsem primárně jen nadšenec, ale dost uvažuju nad tím, jak to celé funguje. No a Indoš mě nutí furt hrát, ale já mu na to dlabu, musím si vytvořit náladu, myšlenku a pak to jde samo. Když se to přežene, vztekám se a chci se na to vysrat. Takže i když to bude znít pateticky, dobře se doplňujeme, sic se u toho hádáme jak dva debilové, Iris a Peťa potvrdí. V našem hraní je určitý druh pnutí - každý si drží to svoje.

Indoš: Právě se pokoušíme dělat něco jiného. Palma mi občas leze na nervy, protože vůbec nechce hrát. Někdy mám pocit, že by bylo jednodušší naučit psa skloňovat, než Palmu přemluvit k hraní. Podle mě ale moc mluví a málo hraje. Někdy je schopna se vykecávat i hodinu a přitom za tu dobu mohl byt riff, nebo alespoň něco dobrého na zub (kdybychom místo toho tlachání vařili). Což mě vede k další aktivitě a to je jezení. Celkem mi to jde, dost trénuju.

A jako v závěru vždy se mnou. Jakou muziku nejraději posloucháte, máte nějaké tipy na parádní desky, nebo kapely, které vás dostaly třeba poslední dobou a můžete třeba doporučit i nějaký ten film, nebo knížku?

Palma: Jak jsem naznačovala, pro hudbu mám velkou slabost, ale projevuje se dost jinak než kvanty naposlouchaných desek. V pár věcech najdu dost dobrého, ale žeru málo co. Ale co je mi nejblíž je Vitalic s jeho deskou OK cowboy. Pak spoko jsou Yeah yeah yeah, jak s málem udělají nejvíc, Beach House s náladou, že bych furt čuměla na nebe, a posledně mě chytlo pár songů od Mac demarco, dost dobře to vystihuje spoko. Knihy jsou taky super, teď se orientuju na teorii feminismu – ale asi s tím seknu, zdá se mi to dost na sílu. A z filmů doporučuju Iron Man a Avangers, miluju tu postavu Starka. A vůbec tyhle pohádky s hrdiny mě inspirujou.

Indoš: No já jsem teď dlouho poslouchal nové desky Kontrol, Deathfix, YYY, Tomahawk. Ale kdybych mohl doporučit starší desku, tak byla to byla první deska Masters of Reality z roku 88 (má stejný název jako kapela). To jsem poslední dobou poslouchal nejvíc. Co se týče knihy, tak to vím přesně: Da Vinciho kuchyně. Je to kniha o dějinách kulinářského umění a dá se číst různě. Je tam hodně problémů estetiky a politiky. Nikdy jsem si nemyslel, že mohla mít na to, co žereme vliv např. antická mytologie. Ale samozřejmě, ten autor ani netuší kolik tam je takových konotací. Beztak to je nějaký historik.

Boss a sekretářka: čum a stahuj tady.

Leto: čum a stahuj tu.

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.

Novinky e-mailem

INZERCE

Polí pět

INZERCE

  • spotřebitelský rozhodce
  • Rozhodčí řízení (též arbitráž) je profesionální řešení sporů, které je: rychlé, levné, snadno vymahatelné, neformální a jednoinstantnční.