chyba/2@/mnt/data/webhosting/ftp/musiczone/www.musiczone.cz/lib/musiczone.php:16 : opendir(./advertising) [function.opendir]: failed to open dir: No such file or directory MusicZone | rozhovor Ladě: Hraní na živo je asi to nejcennější, co kapela má (16. 08. 2013, 11:00)

MusicZone | rozhovor Ladě: Hraní na živo je asi to nejcennější, co kapela má (16. 08. 2013, 11:00)

ROZHOVOR

Richard Kutěj (16. 08. 2013, 11:00) Ladě: Hraní na živo je asi to nejcennější, co kapela má

lade1

Až začne 23. srpna festival Eurotrialog v Mikulově, otevře jej již dlouho jedna z nejosobitějších kapel co jich tu máme, opavští Ladě. Kapela již roky drtí své neuvěřitelné uvěřitelné temné šansonovité blues. Poklidná síla, poezie drsných chlapů, co se nestydí ani za něhu. Kapela je doma v klubech jako Staré pekárna, nebo Jazz Dock, ale její nejoblíbenější festival je D.I.Y. událost Mišmaš. V rozhovoru odpovídali dva zakládající členové, kytarista Petr Uvira a zpěvák a básník Michael Kubesa.

Od vydání alba Kalná uplynuly dva roky. Děláte už tedy také pomalu na nových skladbách a zvažujete nad další deskou? A jestli ano, v jaké atmosféře nové songy vznikají a půjdou v podobné linii a stylu jako na Kalné, nebo se se třeba posouváte i někam jinam?

P.U.: Ano, děláme nové písničky. Ne nijak intenzívně, ale občas něco vyplyne. Desku tak nějak nezávazně předpokládám v příštím roce. Nevím, jestli se nějak zásadně posouváme, ale třeba mě teď daleko víc baví hudbu pro Ladě tvořit společně a nebýt přitom omezený tím, co jsem si předem připravil ve své hlavě.

Vy jste jedna z kapel, kde hudba i text hrají myslím naprosto rovnocennou roli. Tahle otázka je tedy čistě na textaře. Měl jsi někdy i nějaké básnické nebo textařské vzory, které tě zaujaly a tak trochu ukázaly cestu? Nebo to vychází odjakživa přirozeně z tebe sama a jsi v tomto naprostý samouk a samorost?

M.K.: V mládí jsem neměl pevnou vazbu ke čtení, a už vůbec ne k psaní. K obému jsem byl víceméně donucen :-). Můj přítel Karel Jan Čapek (bohužel je již léta mrtev) do mne v období pokročilé adolescence urputně sypal nejen svou tvorbu, ale také řadu jiných autorů např. Joyce, Kafku, Becketta, Ferlinghettiho, Wernische atd., s čímž jsem si zpočátku jaksi neuměl poradit, nebavilo mne to. Jeho naléhavost však byla veliká a najednou se to zlomilo, člověk pochopil, že nejde jen o to "rozumět", ale také "plout" v textu, otevřela se ve mně úplně nová krajina, svíravě krásná. A když se člověk naučil číst, jaksi samovolně začal i tvořit.

Texty Ladě jsou řekl bych taková drsná ale zároveň i laskavá poetika ze života nás, obyčejných lidí, jejich příhody, pocity, útržky z jejich životů. Musí člověk k psaní takových textů i sám hodně prožít a zkusit na vlastní kůži? Nebo jsi ten autor, kterému stačí život pozorovat a poslouchat lidi kolem sebe?

lade2M.K.: Myslím, že obojí. Můj život není úplně triviální :-), a navíc v posledních desetiletích velice rád posedávám na pivku sám a úpěnlivě pozoruji.

A jak pak vlastně vzniká nejčastěji konečná podoba písní Ladě? Je pro muzikanty hodně určující text a jeho nálada? Nebo spíše přicházejí nejprve hudební nápady a zpěv a třeba i nálada a slova textů se tvoří spolu s muzikou?

P.U.: Konečná podoba písničky je samozřejmě výsledkem všech, ale už od prvních náčrtů je to dialog mezi hudbou a slovem. Dejme tomu, že na začátku je nějaký motiv, resp. harmonický postup s náznakem melodie a představy struktury budoucí písničky. Michael si odnese jednoduchý záznam ze zkoušky se svou interpretací melodie zazpívanou pseudoangličtinou a třeba už i několika útržky českého textu. Už tady je fajn, pokud vzniká nějaký druh napětí mezi hudbou a textem. Michael napíše text a pak už se vše spolu hledá a usazuje. Slova, rytmus, aranže, zvuk.

Ladě už hrají poměrně hodně let. Zkuste teď trochu vzpomenout na doby úplných počátků. Sešli se tenkrát chlápci, kteří od počátku chtěli hrát potemnělé šansonové blues, nebo váš zvuk vypadal na začátku hodně jinak a postupně se vše teprve vyvíjelo a tvořilo?

P.U.: My jsme s Michaelem nejdříve pár let hráli sami jen v duu, resp. v triu s trubkou. Takže, to co je na Ladě asi nejcharakterističtější co se týče zvuku, tedy Michalův zpěv a nějaká základní nálada kapely, tak bylo asi slyšet už tehdy. Ale jinak ano, celý zvuk kapely, energie a tah na branku se dotvořil až s bubnama, basou a perkusemi.

ladeobalVy jste si první dvě alba vydali pokud se nepletu sami. Jak vás pak "našli" Indies Scope, u kterých jste vydali zatím poslední hodně povedené album "Kalná"? A bylo tohle zázemí už řekněme poměrně zavedeného labelu hodně důležitým krokem, který kapelu třeba i někam posunul?

P.U.:S Milanen Pálešem jsme se poprvé myslím viděli na Valašském špalíčku už v době kdy jsme s Michaelem hráli v duu Červeným Vrchem. Prodal (!) jsem mu tehdy naše demo (čímž jsem ho možná lehounce rozhodil) a pak jsme se bavili o možnosti vydání až po desce KUB59. Nakonec jsem se domluvili až na Kalné a já si spolupráci pochvaluju. O nějakém zasahování, nebo tlaku z jejich strany do toho co hrajeme, nemůže být ani řeč. Spíše je to zázemí, podpora a práce, kterou vydavatelství umí lépe než by byla kapela Ladě sama schopna.

Koncerty, festivaly, lidi na nich, atmosféra, to vše je pro vás asi hodně důležité, radostné a inspirující, soudě už jen podle vaší pravidelné komunikace s fanoušky na vašem webu. Vnímáte ale třeba hodně rozdíly mezi hraním někde v klubu, kde lidi přijdou čistě na vás a na festivalech, kde je vše přeci jen mnohem uvolněnější a celkově více o zábavě?

P.U.: Ano, koncerty jsou pro nás opravdu radost. Velmi nás hraní naživo baví a je to vlastně asi to nejcennější, co ta kapela má. Ke srovnání koncertu v klubu a fesťáku: My jsme s Ladě zas na tolika velkých festivalech nehráli, takže nemůžu moc srovnávat, ale mělo by to být vlastně jedno. Vše záleží na kapele. Samozřejmě je důležité, aby lidé, kteří na koncert přijdou, měli dobré zázemí, například v podobě slušného zvuku.

A máte v Česku nějaká místa, kluby, nebo třeba i festivaly, kam se vracíte hodně rádi, máte tam hodně zážitků a známých z předchozích hraní a prostě víte, že tohle místo nezklame a vyloženě se tam těšíte?

P.U.: Já řeknu reprezentanta jakoby intimního festivalu: setkání Mišmaš. To je skvělé místo a je to i můj tip pro návštěvu. Jinak třeba v Praze se nám stal domovem Jazz Dock a v Brně Stará Pekárna.

A při živém hraní, chcete co nejvěrněji přenést atmosféru desky, nebo tomu dáváte spíše volný průběh podle nálady a místa? A máte rádi i improvizace, nebo se raději držíte jistýho, jak to znáte?

P.U.:ladeuklona Nene, nechceme nic přenášet. To, o co bychom se měli snažit je soustředěná přítomnost celé kapely na koncertě a pak je vlastně jedno, jestli někdo něco zahraje trochu jinak, nebo ne.

A půjdeme prosím do finále a jako vždy se mnou. Můžete teď v závěru inspirovat naše čtenáře svými tipy na další kapely, desky, nebo třeba i knížky, či filmy, které vás tak nějak nejvíce baví a máte je rádi?

P.U.: Já se můžu podělit o zážitek z koncertu Mika Pattona s Tomahawk v Ostravě. To bylo opravdu nekompromisní. Právě ta intenzivní přítomnost.

M.K.: Muziku už moc neposlouchám, ale právě proto mne nesmírně překvapila na festivalu v Litoměřicích kapela Už jsme doma, kterou všichni dobře znají, ale já ji viděl poprvé (!!!). Naprosto svojská, energií nabitá jízda! Ke knihám: Franz Kafka-Zámek, Samuel Beckett-Murphy. Včera jsem koukal v tv na Štěstí od Bohdana Slámy, poprvé mne ten film poněkud minul, ale včera se mi chtělo téměř zvracet, jak jsem byl plný těch nejobyčejnějších, krásně lidských a svíravých emocí. Nádhera, velké díky Bohdanovi!

Fotografie pocházejí z bandzone profilu Ladě.

Ladě: bandzone.cz/lade

Eurotrialog Mikulov: Facebook akce

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.

Novinky e-mailem

INZERCE

Polí pět

INZERCE

  • spotřebitelský rozhodce
  • Rozhodčí řízení (též arbitráž) je profesionální řešení sporů, které je: rychlé, levné, snadno vymahatelné, neformální a jednoinstantnční.