Skupina Jaksi taksi nedávno vydala další studiové album "Zachovejte paniku!". Nejenom o novém kousku v diskografii jsme si popovídali se zpěvákem kapely - Radkem.
Váš melodický punk asi nemusí sedět řadě punkáčů. Oni sami vaší kapelu řadí do škatulky "komerční punk" mnohdy jen proto, že je o vás slyšet trošku více než o lokálních bandech.
My jsme se nikdy nesnažili být punk. Řadit se k nějaké skupině lidí je dost svazující a my jsme vždy měli daleko větší pole působnosti než jen jeden hudební styl. Když se zařadíš k určité, byť i svobodomyslné skupině lidí, musíš dodržovat nějaká pravidla (ať už psaná nebo ne) a to nám nikdy nevyhovovalo.
Kořeny muziky, kterou hrajeme, jsou v punku. Styl našeho fungování z počátku bylo kompletně DIY. Podporovali jsme různé aktivity související s punkovým hnutím a máme k němu sympatie. Máme hodně kamarádů mezi punks a klasickými punkovými kapelami, se kterými jsme i vystupovali. Proto se v souvislosti s naší muzikou vždy mluvilo o punk-rocku nebo pop-punku. Čímž dáváš jasně najevo, že jde o muziku a ne o nějakou ideologii či myšlenkové hnutí.
Navíc teď jsou naše klipy v TV, píše se o nás v časopisech, takže já bych ani nechtěl, abychom byli bráni jako představitelé punku, protože punk je opozicí vůči oficiální kultuře a takový by měl i zůstat. Takže punk máme rádi, náš styl se obecně označuje jako punkrock či pop-punk, ale to je celé. Naše vnímání mělo vždy trochu širší záběr než jenom na punk, takže já bych řekl, že jsme v současné chvíli rocková kapela. Tam se vejde všechno.
Nedávno jste vydali album "Zachovejte paniku!" a na ní se nachází i skladba Škola, kde vyjadřujete i negativní postoj k českému školnímu systému a nekonečnému biflování kvant informací, které navíc většina lidí stejně zapomene ještě dříve, než opustí brány vzdělávacích systémů.
Tady to je opět problém toho, že když kapela spojovaná s punkem napíše písničku o škole, tak je to hned bráno jako protest song. Není to žádná kritika školy, protože ono to jinak asi nejde a nebýt školy tak by z nás bylo stádo idiotů. Faktem je, že mezi tím podstatným tě učí i nesmyslné věci, které nikdy neupotřebíš, protože v šesti letech asi těžko budeš vědět, že tě bude bavit v dospělosti matika a ne dějepis. Je to jenom pohled na to, jaký je vztah mladého člověka ke škole a konstatování toho, že život tě naučí víc než škola - a hlavně, daleko důležitější věci, protože ve škole tě nikdo nenaučí, jak vycházet s druhým člověkem apod. No ale ten odpor vůči škole a učení se novým věcem je v každém člověku a obzvláště ve věku, kdy tu školu navštěvuje.
Které skladby z vašeho aktuálního alba považujete za nejpodařenější po stránce hudební a textové?
Stojíme si za všemi, takže těžko říct. Od nás to nemůžeš chtít, ale na stránkách www.jaksitaksi.cz máme sekci, kde lidé hlasují o nejoblíbenější písničky, resp. o písničky, které by chtěli slyšet na koncertech, a tam je hodně vysoko právě "Škola" a "Ruce spojený" z nový desky.
Z původní hudební sestavy jste zbyli pouze dva. Z jakého důvodu personální změny proběhly?
V aktuálním složení hrajeme asi rok a půl. Změny v sestavě mají různé důvody, ale většinou to bylo tím, že jelikož to je koníček a docela časově náročný, nejde u něj pořádně stíhat další věci. Takže když se rozhoduješ, jestli dokončíš vysokou školu, nebo odjedeš turné, pak nejde udělat obojí. Většinou je to o čase.
Vím, že je na tuhle otázku asi brzy, když jste teď zrovna jednu desku vydali, ale přemýšlíte už o další?
Teď momentálně ne, ale jelikož ta deska byl nahrána v únoru 2005, tak od té doby se už stalo mnoho dalších věcí, takže nějaký materiál se už hromadí a nová deska bude. Jen je otázkou, jestli bude jako ty poslední, anebo uděláme něco rychlejšího a tvrdšího:o).
Jak to dle vašeho názoru aktuálně vypadá s oblíbeností bigbítu - ať už punku, metalu či třeba zábavového rocku?
Rocková muzika tady bude stále. Já si dobře pamatuji dobu, kdy byl nástup taneční muziky, a tenkrát všichni říkali, že kytarám odzvonilo a že rock je mrtev a ejhle - není a taneční muzika je zase tam, kde byla. Tenkrát jsem se tomu smál, protože bylo jasný, že je to jen módní vlna. Takže bigbít oblíbený byl, je a bude.
Texty si píšete sami stejně jako hudbu, kde berete inspiraci, nápady?
My jsme nikdy neměli problém s psaním písní, těch je spíš víc než míň. Funguje to tak, že za určitou dobu zažiješ nějaké kvantum zážitků a ty pak zhmotníš do skladby. Pokud jsi dostatečně citlivý k okolnímu světu a máš minimální talent k tomu, dát věcem nějaký tvar, ať už v podobě povídky, básně nebo písničky, tak to není takový problém.
Teď trochu odbočím. Jaké byly začátky kapely? Byli spojeny s nadšením, trémou?
No, my jsme to nikdy moc neprožívali, jestli je to v nějakém stavu, že už bychom mohli koncertovat. Když začneš hrát, tak máš pocit, že je to hned výborný a že hraješ úplně stejně jako všechny ty super kapely, které posloucháš. To, že nástroje neladí, že rytmicky nesedí jednotlivé party a že se to téměř nedá poslouchat neřešíš, protože to ani nejsi schopen vnímat zvenčí, jsi do toho úplně ponořen a to nadšení převálcuje vše. A samozřejmě máš pocit, že tvoje kapela je ta nejlepší ze všech a ostatní jsou "sračky". To je komplex každé začínající kapely a muzikanta, že má pocit, že hraje nejlíp ze všech a všemu rozumí. Postupem času se to pak trochu mění.
Jak říkám, nikdy jsme neměli problém postavit se před lidi a hrát. Vlastně první koncert byl asi po třech měsících fungování kapely, kdy jsme vystoupili se třemi skladbami jako host jedné zábavovky. Asi to bylo strašný, ale sklidili jsme velký úspěch a hlavní kapela měla co dělat, aby lidi ještě zaujala. I když my jsme zaujali spíš tím, jak jsme neuměli.
No a pokud jde o trému, tak tu jsme nikdy neměli, protože jsme vystupovali jako členové různých dramatických sdružení na mnoha divadelních akcích, takže vystupování před lidmi nás vždycky bavilo a nedělalo nám problémy. Spíš s přibývajícím věkem už není taková potřeba exhibovat a předvádět se, ale to už zase patří k tomu, že chceš hrát koncerty a nějaká míra exhibice k tomu prostě patří.
Stále poměrně dost koncertujete. Baví vás to ještě? Kde to máte na tom vandrování po naší zemičce nejraději?
Jistěže nás to baví, jinak bychom to nedělali. Nejsme na muzice existenčně závislí, takže ve chvíli, kdy nás to přestane bavit, není problém skončit. Co se týče míst, kde se nejlépe hraje, opět je to tradiční otázka, na kterou se nedá odpovědět, protože to nezáleží na místech, ale na lidech, co tam jsou. Ve výborném klubu může být špatný koncert a naopak v té nejšpinavější hospodě může být super akce.
Jako příklad bych uvedl jednu akci ze Slovenska. Poměrně v nedávné době, kdy už jsme nehráli až tak nářezovou muziku, jsme byli pozváni na Slovensko, do jednoho squatu na koncert. Když jsme přijížděli k místu koncertu, které sousedilo s takovou romskou vesničkou, tak po nás malý romský děti házeli kameny - ne že by proti nám něco měli, jen tak, že prostě jede auto, tak proč si nehodit:o). Když jsme dojeli na místo, zjistili jsme, že ve squatu není absolutně nic, jenom prázdná dřevěná bouda. Tak jsme si říkali, jestli to vůbec má cenu. No a pak se tam začali sjíždět lidi, donesli sudy s pivem, pípu, jídlo, generátor (protože tam nebyl ani elektrický proud), zvukař namol, místo stojanu na mikrofon byl věšák na kabáty, generátor 100x za koncert vypadl apod. No a ve finále to byl super koncert, protože ti lidi se chtěli tak bavit, že jsme úplně zapomněli na všechny ty komplikace kolem.
Paradoxní bylo, že v té době se o nás začínalo mluvit jako o komerční kapele, takže ta představa, za jakých podmínek jako komerční kapela hrajeme nás docela pobavila.
Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.
