chyba/2@/mnt/data/webhosting/ftp/musiczone/www.musiczone.cz/lib/musiczone.php:16 : opendir(./advertising) [function.opendir]: failed to open dir: No such file or directory MusicZone | rozhovor Houpací koně: Zaplaťpánbůh jsme měli vždycky štěstí na dobrý lidi... (25. 08. 2014, 18:00)

MusicZone | rozhovor Houpací koně: Zaplaťpánbůh jsme měli vždycky štěstí na dobrý lidi... (25. 08. 2014, 18:00)

ROZHOVOR

Richard Kutěj (25. 08. 2014, 18:00) Houpací koně: Zaplaťpánbůh jsme měli vždycky štěstí na dobrý lidi...

hkk

Houpací koně. Kytary, anglická elegance i s nadhledem hraný punkový švih a písně, co jsou o životě, který tihle pánové žijí. Jedna z nejupřímnějších a nejpoctivějších kapel, co se nám tady roky motají. Loni si pánové vydali již 6. řadové album Everest, které produkoval dávný spoluzakladatel kapely Honza Brambůrek. To se nahrávalo v jejich vlastním studiu a následující rozhovor není jen o kapele, ale také o radách dalších lidem, kteří nahrávají "doma", o tom, jak to chodí u velkých vydavatelských firem a spoustě dalších věcí kolem muziky. Odpovídali kytarista, zpěvák a textař Houpacích koní Jiří Imlauf a takřka nehrající člen kapely, producent a šéf labelu Yannick South Honza Brambůrek. Rozhovor měl původně vyjít před festivalem Eurotrialog v Mikulově, kde HK teď o víkendu zahráli a který má za sebou parádní 16. ročník. Pak se věci vyvinuly tak, že vychází až nyní. Odpovídající pánové se ale jistě nebudou zlobit, když rozhovor věnujeme právě i Eurotrialogu.

Kde berou chlápci "v půl" pořád tolik síly a energie přes týden makat, aby po večerech dělali už víc jak dvě desetiletí skvělou kapelu, o které celou tu dobu ví pořád tak o 100.000 lidí méně než by si zasloužila, natočit už 6. výborné album a víkendy trávit v dodávkách, které je vozí po republice mnohdy na koncerty pro 40 lidí nebo na festivaly v tunelu u Hitlerovy dálnice?

Jiří: Tam někde vzadu, kde to berou ti všichni ostatní, který to vydrželi a držej taky tak dlouho nebo i dýl. Kde "to vzadu" je, to čert ví. Nikdy by nás nebavilo jen si užívat, kvůli tomu nehrajem.

Everest jste nahrávali doma v Mumii v Tajným studiu a produkce se, stejně jako na předchozím albu Hotel Palace, ujal někdejší spoluzakladatel Houpacích koní Honza Brambůrek. Na kolik se tyhle okolnosti projevují na celkové atmosféře obou vašich posledních alb? A dokážete si takhle ještě dneska představit nahrávat desku někde v zaplaceném pronajatém studiu s pro kapelu cizími lidmi a podobně?

hkkobal Jiří: Už jsme to říkali hodněkrát, je dobrý dělat desku jednak s kamarádem, který nás zná se vším všudy, a žároveň s někým "z venku", kdo má přecejen odstup. Zaplaťpánbůh jsme měli vždycky štěstí na dobrý lidi ve studiích a teď ještě větší, že můžem točít vlastně ve vlastním.

Honza: Mumie, kde byl točenej Hotel Palace, je jinej prostor než Tajný studio. Původně jsem měl objednaný dvě jiný studia. Jedno speciálně na nahrávku bubnů a druhý maličký na zbytek produkce. Tam nás nakonec vyšplouchli a tak jsme absolutní náhodou objevili geniální prostor, kterej je od tý doby Tajným studiem. Mohl jsem pak zrušit i púvodně nasmlouvaný drahý studio na bubny, protože v tajným studiu prostě hrajou líp :-)

Paradoxně, tyhle domácí podmínky ale vlastně taky představují rovněž velký boj s technikou a hledání ideálního zvuku. Nakolik tohle všechno bylo pro Houpací koně a jejich crew pracné nebo naopak zábavné? A po vlastních zkušenostech, prozradíte jiným kapelám, které chtějí jít stejnou cestou a desky si tvořit ve svých home studiích, alespoň nějaké základní rady, finty, k tomu, aby pak celý výsledek skutečně stál za to a nevyšlo z toho nakonec třeba jen jakési "lo-fi z nouze"?

Honza: Dobře hrající místnost je podle mne 90% zvuku nahrávky. Speciálně to platí u bicích. Čím lepší je místnost, tím míň musíš hledat ideální zvuk. Tím víc něco někde doháníš a tím víc je výsledek amatérskej.

S Everestem v Tajným studiu to bylo až nechutně jednoduchý. Proběhl jsem Tajný studio s bubnem a za 10-15 minut jsem měl tři možný místa, kam můžeme kapelu postavit, pak jsem věděl, že když je dám sem, tak budu mít zvuk ala Black Rebel Motorcycle Club a kus vedle zase Pixies. Nakonec jsem našel místo někde mezi. Zčásti proto, že jsem chtěl aby kapela nahrávala dohromady i včetně zpěvu a taky proto, že Pixies i BRMC jsem už slyšel, takže jsem chtěl poslouchat něco jinýho :-)

Zábavný, překvapující, neskutečně rychlý a levný bylo z tý půdy studio udělat. Pod strop jsme pověsili pár akustických polštářů, pod okna postavili balíky rockwoolu a paravany byly z beden a mixážních pultů. Celý jsme to pak přikryli pruhama látky, co jsme našli ve vedlejší místnosti. Za dva dny jsme byli hotoví i s úklidem. Impozantní byla ohromná akustická stěna ze starejch reprobeden všeho druhu. Vypadala jak z prvního CzechTechu :D

Co poradit kapelám, který chtěj jít stejnou cestou není jednoduchý. Já se zvučení a postupnýmu budování studia věnuju už přes 14 let. Technika, kterou v Tajným studiu mám, e je z většiny Hi-End, kolikrát nejlepší ši v ústeckým okolí. Proto jsme se rozhodli v Tajným studiu pokračovat, abychom lidem, kteří dělaj doma, kteří většinou nemají na profesionální studia peníze, nabídli alternativu. Abychom jim dali možnost si svoje věci skutečně dobře nahrát. A třeba i Lo-Fi. Lo-Fi totiž nemusí znamenat nekvalitní nahrávku.

A teď těch pár pro mne důležitých fint:

1. Mít akusticky dobrou místnost (případně jí upravit) – od toho se odvíjí, jak bude vaše nahrávka i mix hrát v reálném světě. Spousta rad a tipů se dá najít na forech.
2. Zkusit se aspoň na chvíli dostat do většího dobrýho studia. Mně kdysi otevřel oči jeden jedinej víkend. Pochopil jsem k čemu a jak má znít to a to jaký jsou atributy "zdravý nahrávky" a jak má znít.
3. Po řemeslný stránce si dát bacha na digitální zkreslení při nabírání a při mixu na kompresory.
4. Nechat poslechnout nahrávku nejen na co nejvíce přístrojích na co nejvíce místech, ale dát ji poslechnout víc lidem, nejlíp od zvuku. Každý má jiný uši a zkušenosti, ale hlavně u každýho sledujte první reakce. Sáhodlouhý analýzy po 10 poslechu jsou sice fajn, když se ale testovací objekt, začne usmívat po prvním poslechu 20 vteřin tracku, víte, že jste definitivně na dobrý cestě :-)
5. Nemasterovat sám – to navazuje na předchozí bod.
6. Jestli vládnete anglicky, tak si přečtěte aspoň Zen and Art of Mixing od Mixermana.

Jak píšete na vlastním webu, je Everest také "o tom, že vylízt na vysokou horu se musí zkoušet, i když to klouže, nemáte dobrou výstroj a vypadá to na omrzliny. Jsou v něm poslední tři roky plný padání na hubu a zvedání na nohy". Vy jste kapela, která celou dobu zpívá právě o životě, jeho příbězích, vzletech i pádech. Tohle je teda asi nejvíce otázka na Jiřího, který je zpěvák a textař. Nakolik máš potřebu a nutkání vkládat do svých textů to, co sám zažíváš nebo vidíš kolem sebe, a nakolik tě naopak baví vkládat do nich imaginace a představy?

Jiří: Čím dál víc chci psát o tom, co znám, co zažívám, co žiju..

Při distribuci svých desek volíte de facto punkový nebo-li D.I.Y. přístup a ty poslední dvě jste si rovnou i sami vydali na vlastním labelu Yannick South. Jste takhle naprosto spokojeni nebo vás k tomu třeba přinutily i některé okolnosti a situace na hudební scéně u nás?

hhhkkk Honza: Přinutila nás realita. Původně jsem chtěl Everest udělat jako producent a pak ji udat nějakýmu labelu. Když jsem zjistil podmínky, uvědomil jsem si, jak jsou pro kapelu nevýhodný. Tak jsem se rozhod ji vydat sám pod již existující hlavičkou Yannick South. Na něm si kluci z legrace vydali předchozí Hotel Palace, skutečnej label jsme z toho udělali až s vydáním Everestu.

Dalším krokem bylo desku distribuovat, kde jsem zjistil obdobný podmínky jako u labelů, takže jsme si udělali i vlastní distribuci. Je za-jímavý jak skoro všechny firmy motající se v nahrávacím průmysl mají společný jmenovatel: minimum vlastního rizika, minimum vlastních investic a 50ti procentní podíl. Nemyslím si, že je to úplně fér, ale na druhou stranu je chápu, jejich zisky jsou díky pirátství zdecimovaný, takže hledají kde můžou. Pro mě byl pocit zadostiučinění, když se nám začali ozýval velkodistributoři, že chtějí Everest.

Takhle se nám rozjel Yannick South - do takový komplexní firmy: Od nahrávacího studia až po digitální distribuci. Říkám tomu mikro EMI - máme spoustu rezerv, dobrý konec je ale nevyhnutelný, i když toho už začíná být na dva lidi, který se o chod starají trochu nad hlavu.

Velkým českým vzorem byli Silver Rocket.

Tenhle nebo podobný přístup volí u nás i ve světě spousty kapel, co mám rád. Má podle vás vlastně ještě v dnešní době vůbec smysl, když se kapela upíše velké vydavatelské společnosti a často se pak stává víceméně už jen vypiplaný produkt?

Jiří: Máme rádi malý diy labely Silverrocket, Starcastic a MamaMrdaMaso, ale přesto si myslíme, že ne každej, kdo vydává pod velkou firmou, musí nutně být produktem.

Honza: Když budem mluvit o popu nebo středním proudu, tak tam se situaci v podstatě vrátila tam, kde byla před Beatles. Z hudby je spotřební zboží a za tím produktem je továrna. Jeden píše písničky (nebo spíš vykrádá starý) druhej loví "zpěváky" a třetí to produkuje. Je zajímavý, když jdete po top 10 posledních řekněme 5ti let, jak často skončíte u stejných producentů a dalších lidí v pozadí. Jméno "hvězdy" nemá větší cenu, než potištěnej toaleťák. Z tohoto hlediska nemá smysl, pro kreativní umělce, o velký firmě vůbec uvažovat. Ona cesta u velké firmy totiž může být poměrně pohodlná, je ale taky dost drahá, takže znám případy, kdy původně nezávislá kapela prodala u velký firmy 2x tolik desek, ale na honorářích z jejího prodeje nedostala ani polovinu toho, co s předchozími alby. Pro firmu to je skvělá zpráva, kapela už nemá na to, aby si další desku vydala sama...

V Yannick South věřím, že ještě dokáže přežít ten "Beatles" přístup. Kdy firma může pomoci udělat skvělou desku. Kdy se neomezuje na prodání prvního singlu, kdy se o umělce stará a pomáhá mu aby se vyvíjel. Pomáhá aby naplnil svůj potenciál.

Jiří, ty už roky čas od času vystupuješ i sólově. Co tě k těmhle koncertům přivedlo? A taky se samo nabízí, sólové album tedy nezvažuješ?

Mě to baví i jen takhle se španělkou. Chcem teď udělat další desku s HK, tudíž o ničem sólovém teď nepřemýšlím.

A blížíme se do finále a jako vždy se mnou... Muziku nejen hrajete, ale jste i jejími dávnými fanoušky. Můžete v závěru dát pár svých tipů na léta prověřené tutovky a třeba i nové věci, co jste si objevili poslední dobou?

Jiří: Jasně. Moc rádi, ale toho jsou tuny.. Tomáš Palucha, Prodavač, PTT, Modré Hory, Katarzia, Ladě, Inventa Storca, Krch-Off, Kolowrat, Korben Dallas třeba. Nemáme vždycky stejný oblíbence, ale tak zvláštně se to proplejtá a překrývá, jeden druhýmu řikáme o tom, co nezná. A máme víc a víc rádi, když se zpívá v mateřštině.

www.houpacikone.cz

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.

Novinky e-mailem

INZERCE

Polí pět

INZERCE

  • spotřebitelský rozhodce
  • Rozhodčí řízení (též arbitráž) je profesionální řešení sporů, které je: rychlé, levné, snadno vymahatelné, neformální a jednoinstantnční.