chyba/2@/mnt/data/webhosting/ftp/musiczone/www.musiczone.cz/lib/musiczone.php:16 : opendir(./advertising) [function.opendir]: failed to open dir: No such file or directory MusicZone | rozhovor Lyssa - Pod ochranou smečky (09. 05. 2006, 13:00)

MusicZone | rozhovor Lyssa - Pod ochranou smečky (09. 05. 2006, 13:00)

ROZHOVOR

Richard Kutěj (09. 05. 2006, 13:00) Lyssa - Pod ochranou smečky

LyssaTakhle by měly vznikat kapely. Tři kámoši si řeknou, že chtějí dělat hluk, a teprve poté se rozhodují, kdo vlastně bude na co hrát. Takhle vznikla Lyssa. Chlápci, co by rádi byli lopatami, ale nejsou, jediní noisaři na světě, kteří zkoušejí obklopeni tažnými psy. Lyssa, které loni vyšlo znamenité album "Amoral". Za kapelu odpovídají všichni tři členové, tedy Petr - basa, zpěv (P), Michal - kytara (M), Lukáš - bicí (L).

Pojďme na to. Po poslechu "Amoralu" mne nemohla nenapadnout jako jedna z prvních otázek - jaký je váš vztah ke španělštině, Jižní Americe, tamnímu fotbalu, fotbalovým modlám a gangsterům?

M: Neradi bysme tě zklamali, ale se španělštinou souvisej akorát názvy dvou věcí ("Superhombre", "Amigos Manos"), ostatní jsou odvozený z jinejch jazyků.

P: Můj vztah k hispánskýmu světu je poměrně těsnej, protože je to něco, čemu věnuju podstatnou část svýho času. Ale tohle není až tak podstatný: jsme fanoušci fotbalu odmalička a moje první fotbalová vzpomínka v životě je finále Mundialu 1978 v Argentině. Potupený Holanďani, mraky rozstříhanejch novin poletujou stadionem a především vlající houně mistrů světa - Mario Alberto Kempes a jeho dva góly, druhej v prodloužení.

M: A nesmí se zapomínat na další generaci, houni, feťáka Claudia Canniggiu.

L: A mi no me gusta el fútbol.

No a když už jsme se dotkli textů, zůstaneme u nich. Kdo je vlastně tvoří a jak moc jsou pro Lyssu důležité? Ptám se i proto, že - při veškeré úctě si nemohu pomoci - v nich nacházím třeba i takové mírně infantilní obraty typu: "stejně tě zabijem" mezi naopak spoustou docela zajímavých momentů. A když už jste je otiskli i na obal "Amoralu", mají dnes pro vás texty i nějaký hlubší význam než jen jako součást hudby, jak jste to vysvětlovali v jednom ze starších rozhovorů?

P: Co ti na zabití připadá infantilní? Chceš zastřelit?

M: Pro mě naopak obrat "stejně tě zabijem" znamená jeden z nejvyzrálejších momentů. Ale je jedině dobře, že někomu v našich textech připadá infantilní "stejně tě zabijem" a ne třeba "moje kéro".

P: Není to samoúčelný, je za tím ukrytej příběh. Ale tohle neprozradím.

L: Mně to prozradil a můžu tě ubezpečit, že je v tom antická síla nevyhnutelnosti tragickýho osudu. V amazonským pralese nemá dětinskost velký vyhlídky na přežití.

P: Finální podoba textů je moje práce, ale téma je dílo celý kapely. To, co naznačuješ v otázce, pořád platí, je to součást hudby, která nese určitej význam. Patří to na desku stejně jako každá rána do virblu.

Ty věci na desce jsou vesměs nové, nebo jsou tam i starší kusy? A jak vůbec vypadalo celé nahrávání tohoto dílka? Bylo to v pohodě, nebo byly i stresy, nějaké nečekanosti, zajímavosti a podobně?

P: Obojí. Něco jsou hodně pamětnický kousky, který hrajeme hodně let, něco jsme poprvý zahráli vlastně až ve studiu. Snažili jsme se vybrat to, co nám přijde pořád něčím aktuální. V Jámoru to šlo výborně: nahráli jsme to za jeden den, Ondřej vytvořil příjemnou atmosféru. Jen Bugrr si neměl sundavat ty boty.

M: Přišli jsme celkem slušně připravený, což je vzhledem k počtu společnejch zkoušek před nahráváním dost s podivem. Proběhlo to bez nějakejch zádrhelů.

L: Nečekanost: Ondřejova dcera byla nemocná, tak jsem jí - zatímco on šteloval nazvučení bicích - odvez na polikliniku. Zajímavost: Ondřej má úplně, ale úplně stejný auto jako já, jenom v espézetce je malá přesmyčka.

Pro mě osobně přišla s "Amoralem" chvíle, kdy jsem si Lyssu zařadil do škatulky oblíbená kapela se vším všudy. Přiznám se, že třeba první počin "Striker" mne moc nevzal, "Lavanda Gastrica" na splitu s Wollongong už ale bylo jiné kafe a "Amoral" je zatím masterpiece. Jak se s odstupem času díváte na vaší diskografii vy sami?

L: Přesně tohle jsem si od desky sliboval, že vstřícně naladěnejm lidem zprostředkuje náhled pod vrstvu povrchního dojmu. Že jsme vlastně příjemná a zábavná kapela.

P: Já osobně si za "Strikerem" pevně stojím. Je ale logický, že se nějak měníš a vyvíjíš, bylo by smutný, kdyby to tak nebylo. Někdo nám zase říká, že od Strikera jdeme jenom dolů.

M: Já musím přiznat, že u "Strikera" mám mírný výhrady ke zvuku; hlavně v porovnání se splitem nebo "Amoralem". S odstupem cejtím, že to trochu "sedí na zadku".

P+M+L: "Amoral" je prostě dokument o kapele, o stavu, v jakým se nachází teď. "Striker" je pak zase Lyssa model 98.

LyssaA cítíte teda nějaký posun v hraní i vy, nebo jde o můj subjektivní pocit? Abych to specifikoval: dneska mi zníte mnohem přirozeněji a energičtěji než v těch starých časech. Může to být třeba i tím, že jste se naučili lépe hrát?

P: Nepochybně, ale my nejsme a nikdy nebudeme velký virtuózové, nakládáme s hudbou spíš intuitivně.

M: Aspoň trochu světla na pódiu potřebujem ale furt.

L: Umím hrát se zavřenejma očima, ale neumím točit paličkama.

Ještě k desce. Jméno "Amoral"... Má nějaký hlubší význam, nebo smysl? A docela netradičně vypadá i samotný obal. Ten má znázorňovat co?

P: Je to variace na jeden slavnej obraz Adriana de Vriese, kombinovaná s pařížskou avantgardou 20. let. Umění. Nejsme žádný lopaty.

M : Chtěli bysme bejt, ale nejsme...

L: Já jsem sociopat.

M: No a výsledkem variace je totem složenej z motivů jednotlivejch písní.

L: Jak se můžeš ptát, jestli má totem smysl? Zcela zásadní, to ví každej divoch.

Na desce děkujete i lidem, kteří vám pronajímali zkušebnu, a když jsem si mailoval o nové desce s Lukášem, psal mi právě i o zkušebně, rodině, u které zkoušíte, i o psech, co vyjí, když končíte zkoušky... Můžete se o tohle podělit i s ostatními? A jak jste vůbec k takhle pohodovému místu na zkoušení přišli?

P: Zkoušíme u našeho kamaráda Máry v Říčanech, v garáži. Dokonce kvůli nám parkuje svý auto před barákem. Jeho dcera nám všem říká "táto".

L: Ne ne ne, já jsem strejda Záhoř. Máme spolu krásnej vztah, ona mi připomíná včelku Máju a vždycky se tak krásně stydí, když se jí ptám, kde má Vilíka...

P: Mára je vicemistr Evropy v závodech psích spřežení - a není vyloučený, že Lyssa funguje jako doping jeho šampiónů, protože kdykoliv zkoušíme, psi se shluknou u oken garáže a pozorně poslouchaj. Takže jak jsi se ptal na ten posun naší hudby, je to taky zásluha Márovy smečky. Na naší hudbě stojej úspěchy tohohle sportu v týhle zemi.

M: Jsme rádi, že ho můžem podporovat alespoň takhle, skrze duchovní stránku přípravy psů, protože to má těžký (třeba ten titul vicemistra mu nezaplatil ani cestu ze závodů ve Francii). Navíc je oceněníhodný, že v tomhle sportovním odvětví vyhrává chlapík z Říčan a ne nějakej šíbr ze Špindlu.

L: Určitě je to ekologičtější než motoskijöring (sorry, Květo).

Pojďme dál. Vy vlastně hrajete už víc než deset let, "Amoral" je ale vaše úplně první velká deska. Jak to, že se čekalo tak dlouho a myslíte, že podobného tempa se budete držet i do budoucna?

P: Děláme to jak umíme. Nemáme nějaký moc velký ambice, nic nás nikam nežene. Já osobně předpokládám, že se tempo mírně zrychlí. Ale kdo to může vědět? Každopádně dokud budeme mít pocit, že máme co říct, budeme to dělat.

M: Jednak jsme chtěli mít na desce dostatečně prověřený věci, jednak jsme to z časovejch důvodů všelijak odkládali a přesouvali. K budoucímu vývoji: buď je to poslední velká deska, nebo bude výrazně dřív; jiná možnost není.

L: Amen.

Váš vznik hodně souvisí se vzájemným přátelstvím vás tří, které vzniklo motáním se kolem sportu a dalších lidí kolem labelu Silver Rocket. Myslíte si, že byste třeba hráli v kapele, i kdybyste nenašli jeden druhého a vznik Lyssy by neovlivnily výše psané události? A co tehdy vlastně rozhodlo, že jste každý vzali do ruky právě ty nástroje, které v nich držíte dodnes, a začali jste tvořit hudbu? Hráli jste třeba už před tím v jiných kapelách?

P: Kdybysme nebyli kámoši, asi by to pro nikoho z nás nemělo moc smysl, bejt spolu v kapele. My jsme parta kámošů, která si udělala kapelu, ne muzikanti, který se se spoluhráčema časem spřátelej. Chuť hrát jsme evidentně měli všichni a naštěstí jsme se potkali.

M: Myslím, že za jinejch okolností bych nejspíš nikde nehrál.

P: Já před Lyssou taky nikde nehrál, když nepočítám občasný brnkání s různejma lidma pro zábavu.

L: Já už jsem se dvakrát v jiným tělese ocitnul. (Žádný dvojsmyslný narážky, prosím.) Obě ale bohužel od mýho vstupu na scénu nevydržely ani tolik, co Lomikar. S Adamem z Gnu plánujeme už pár let paralelní projekt k našim kmenovejm kapelám, což je teda ve světle předchozích vět asi blbost.

P: Jaký je to bejt v jiným tělese jenom dvakrát?

L: Ty vole, to je dobrý, TOHLE překroucení mě nenapadlo, to ti dovoluju použít.

M: Co rozhodlo: Za prvé jsem věděl, že nebudu zpívat, za druhé ten, kdo bude zpívat, musí hrát na nejmíň komplikovanej nástroj (= s nejmíň strunama). Čili Petr získal basu a zpěv. V tý chvíli jsme byli v kapele jenom my dva, moh jsem si vybírat. A protože mi zkušený rockový harcovníci radili, že u bubnů je slyšet každá chyba, šáh jsem srabácky po kytaře.

L: Pro mě je podstatný, že nejzajímavější holky obdivujou bubeníky, protože na nich oceňujou šikovnost všech končetin a spolehlivost.

LyssaA přišla Lyssa... Máte třeba i nějaké zábavně-poučné historky z té doby? Na jaké koncerty a akce jste tehdy chodili, kde jste sami hráli?

P: Především jsme obráželi všechny akce, který dělal v 90. letech Ondra Šturma. Vozil sem skvělý a inspirující kapely, my jsme na ně chodili a cejtili, že je tu něco výjimečnýho, co se nikdy nebude opakovat. Skoro všichni kolem pozdější Silver Rocket (aspoň ta první generace) se znaj z těchhle koncertů. Historek by se našly tuny. Mně se vybavuje třeba koncert Cosmic Psychos v Bunkru, kdy mi bylo něco málo přes dvacet a viděl jsem na pódiu čtyřicetiletý fotry, jak hrajou skvělou muziku, jsou mírně ožralí, odpalujou kytarama kelímky s pivem do publika jako při baseballu, dělaj pro mě nesrozumitelný fóry a nakonec místo přídavku všem ukážou svoje chlupatý zadky in natura. Byl jsem tehdy naprosto nadšenej. Když vydržíme ještě pár let, budeme třeba jako oni.

M: Tenkrát fungoval takovej pěknej pocit sounáležitosti, protože na hodně akcích se fakt scházelo těch 15-20 furt stejnech lidí (například první Chokebore a Janitor Joe), dokonce na druhým koncertu Love 666 jsme zcela opanovali Futurum, můžu vyjmenovat všech šest.

Z našich začátků si vzpomínám na první koncert v bejvalým Sluníčku na Příkopech, v podivný sestavě kapel, z nichž si pamatuju Mr. Tyčku, kterou nakonec hodil Lukáš, kterej se upravil tak, jak jsem ho potom už nikdy neviděl. To bylo ale pochopitelný-porazili jsme ten večer na Euru 96 Itálii.

L: Nic jsem nehodil, naopak jsem byl roztomilej. Před vytuhnutím jsem plynně hovořil italsky, ačkoliv umím jenom "porco dio, va fan culo, cazzo!". I po vytuhnutí můj analytickej mozek fungoval naprosto bezchybně a byl jsem připravenej to vysvětlit i těm policajtům, bohužel podpírající kámoši mě k nim odmítli dovést.

P: Eh... na co ses to vlastně ptal?

No a teď už je to těch vzpomínaných deset let v kapele se stále stejnou trojčlennou sestavou... Dá se to vydržet bez ponorek? A kdyby třeba (Ne, že bych vám to přál.) někdo z vás řekl "hele, končím", myslíte, že by Lyssa jela dál s někým jiným, nebo byste to celé rozpustili a vznikla by třeba jiná kapela?

P+M+L: I po těch letech se pořád sneseme. Jakákoliv změna je konec týhle kapely.

Už jsme se podobně bavili o textech, teď zůstaňme právě u hudby. Vy se od počátku držíte svého noisově valivého stylu. Co stojí za tím, že jste vlastně začali hrát právě takovou muziku? A myslíte si, že byste byli schopni hrát a bavil by vás i jiný styl, třeba v nějakých vedlejších projektech?

P: Tohle moc nevím. Hrajeme to, co z nás leze. Asi bych neuměl "přepnout" na jinej styl. Jde o to, co tě formuje v tu správnou dobu. Pro mě to ani tolik není styl, jako spíš energie, hlasitost a přístup k hudbě. Vždycky existovaly kapely, který hrály něco v tomhle duchu, ale většinou na ně všichni kašlou. 90. léta byly trochu výjimka, když "blbci" (v pozitivním smyslu) typu Helios Creed nebo Love 666 jezdili celkem velký evropský turné. Teď se podle mě tahle vlna zase dere trochu nahoru; pokolikátý už, hehe. V mým současným rozpoložení bych jinak chtěl bubnovat v heavymetalový kapele.

M: Určitě by mě bavil i jinej styl, ale schopnej hrát bych nejspíš nebyl. Nemám už věk, čas ani energii prokousávat se nečím úplně odlišným, i když uznávám, že je to jenom otázka vůle. Necítím ale ani tu potřebu, Lyssa mě plně saturuje.

L: Podle mýho se vyvíjíme směrem k popu, třeba Armando je vyložená rádiovka.

Teď koncerty. Máte nějaké památeční, nezapomenutelné, ať již po záporné, nebo kladné stránce? A co třeba věci okolo? Ježdění jinam, spaní ve spacácích někde u známých na zemi atd... Jak vás po těch letech baví i tohle?

P: Nepohodlí nám nevadí, nejsme náročný. Já se rád bavím s lidma a koncerty jsou ideální příležitost. Poznáš většinou zajímavý typy lidí, s některejma se snadno spřátelíš, jiný jsou trochu bizarní. Nuda to rozhodně není.

M: Některý podivný akce už jsou dost provětraný, z poslední doby mě napadaj dvě situace v Polsku: v Sieniawce se nás místní krásně ujali, uvařili nám výborný jídlo, ukázali nám bar, kde se bude hrát - a pak se všichni odebrali k ohni na zahradě za barákem, kde zůstali celej koncert, a my jsme hráli pro Michala Kloučka a Vlastu Knittla, který na nás přijeli z Liberce... Dva dny předtím jsme v Pieńsku měli reggae předkapelu a uváděl nás místní chlapík, jakoby konferenciér, kterej na závěr zorganizoval i několik přídavků. Poláci jsou hrozně milý a vstřícný lidi.

L: V Sieniawce je hned za vsí krásná uhelná pánev, ale Chedrbí u Čáslavi nemůže nikdo trumfnout.

LyssaAčkoli zas tak často nehrajete, máte už za sebou i akce s docela zajímavými spolky. VAZ, teď nedávno Unsane... Jak se vám s takovými kapelami hraje a máte na ně třeba nějaké osobní vzpomínky?

M: Hraje se s nima dobře, protože to jsou přátelský a komunikativní lidi.

P: Obojí jsou skvělý kapely a jsme moc rádi, že jsme mohli s nima hrát, protože jak VAZ/Hammerhead, tak Unsane jsou důvody, proč Lyssa vznikla. Jo, jsou trochu zvláštní, ale jsou to osobnosti. Je fajn se bavit se svým "hrdinou" z oblíbený kapely, kterej ti vykládá, jak pracuje v nějaký pošahaný galerii, nebo ti ukazuje jizvu přes celý tělo, od krku až po chlupy mezi nohama. Hezká chvíle byla, když jsme s Vinniem, bubeníkem Unsane a kdysi i Swans, vynášeli hodně vytuhlýho člověka ze Sedmičky. Vinnie přiložil ruku k dílu, ten ožrala vážil snad tunu, uložili jsme ho pečlivě na trávník. Chápeš, táhnu ožralýho chlápka s bubeníkem Swans! Kurva!

L: Asi mám špatnou karmu, ale VAZ jsem po problitý noci z větší části prosral (s.i.c.) a na Unsane jsem se po cystoskopii zase nemoh ani pořádně vymočit... Jinak hudebně je to přesně můj hrnek čaje.

Už jsme zmínili, že stejně jako do desek se ani nehrnete do nějakého velkého počtu koncertů. Chystáte se to nějak do budoucna změnit, nebo si zůstanete i tady ve svém pohodovém tempu?

P+M+L: Zůstaneme. Je to maximum, co zvládneme.

Často koncertujete také ve společnosti punk a hardcore kapel a celé tohle hnutí má v mnohém k filozofii Silver Rocket vůbec docela blízko. Jak se ale vy sami osobně stavíte k věcem, které jsou pro mnohé lidi z výše zmíněné scény přinejmenším stejně důležité jako sama hudba? Mam na mysli třeba angažovanost za práva lidí i zvířat, politicky korektní názory a podobně. Řešíte to nějak, nebo to jde spíše mimo vás a bere vás čistě jen ta D.I.Y. stránka věci?

P: No... Politiku v kapele moc neřešíme, každej z nás má ještě spoustu jinech sfér, kde se může realizovat, podle mě kapela (tahle kapela) není politický fórum - a bylo by dost smutný, kdyby nás držely pohromadě jen tak pofidérní věci jako nějaká ideologie. Na spoustu věcí nemáme stejný názory, každej z nás se dokáže svobodně rozhodnout, v jaký míře, jakým způsobem a za co se bude angažovat - považuju to spíš za osobní věc. Jinak já za sebe jsem ke světu, ve kterým žiju, poměrně kritickej, ale kritika prezentovaná na scéně mi někdy připadá dejme tomu moc jednoduchá. Něco mi je blízký, třeba snaha bejt férovej k ženám, něco mě oslovuje míň. Cejtím ale velkej respekt k lidem, který jsou ochotný udělat něco pro to, čemu věřej.

M: S tím se v podstatě ztotožňuju, navíc vidím ještě obrovskej význam ve vztahu k rasismu; to považuju z ideovejch témat hardcorový scény za nejdůležitější, vedle těch ženskejch.

L: Nemám rád proslovy mezi písničkama. Naopak zbožňuju ženský a je o mně známo, že umím velice něžně (cenzurováno členy kapely).

P: No, to je dost radikální politickej statement, teda.

A jako vždy v závěru se mnou... Můžete tady vyjmenovat inspirující, oblíbené a milované kapely, osobnosti a tak dále?

P: Ty základní jsme už naznačili. Mluvili jsme o The Jesus Lizard? AmRep? Věci z osmdesátejch let (naše adolescence)? Mě z poslední doby bavěj Lightning Bolt, Todd, Big Business, Doomriders, Depeche Mode, Cure, Shakira. Už přestávám bejt košer?

M: Tar, Sonic Youth, Steve Albini a všechny jeho projekty, Young Gods, Ministry, Clash, Laura a její tygři '87-'90.

L: Už dlouho mě nic nedostalo tak jako "American Revolution" od Love 666, "Uh Huh Her" od PJ Harvey a "Měděná kráva na hovna" od Květoslava Dolejšího. Zlatá Helena!

Je ještě něco, na co jsem se nezeptal a vy byste chtěli říct?

L: Fakt sorry za to, jak dlouho nám to trvalo, speciálně mně teda, podzim byl fakt výživnej. Ale už se těším, že tenhle rok mě učiní jiným, lepším...

Jinak děkuji za rozhovor.

P+M+L: Taky děkujem.

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.

Diskuzní fórum

bridesmaid summer dresses (14. 04. 2013, 01:16) best summer dresses

We have been browsing your niche site and have a small number of enquiries to inquire you.

http://www.frommarket.net/

affordable vintage prom dresses (13. 04. 2013, 16:02) homecoming cocktail dresses

I have to say, I enjoy reading your blog. Maybe you could let me know how I can subscribing with it ? Also just thought I would tell you I found your page through google.

http://www.banddress.com/

beats by dre (18. 03. 2013, 08:38) http://www.beatsbydre-outletstore.com/

jusen (01. 02. 2013, 04:10)  

North Face Outlet (12. 12. 2012, 10:49) North Face Outlet

oo (30. 10. 2007, 19:31)  

kult jak víno, tahle kapela ví vo čem je řeč

dawe (13. 01. 2007, 15:14)  

lyssa je nejlepší!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

rani (09. 05. 2006, 17:28)  

znam je teprve chvili, v nejlepsim smyslu "divna" kapela, dobry koncerty a rozhovor muj dojem jen potvrzuje

gandalph (09. 05. 2006, 14:24) este je vybornej tendle 100 let starej rozhovor

n. (09. 05. 2006, 13:56)  

fakt super!

gilmour (09. 05. 2006, 13:52)  

NEJLEPSI ROZHOVOR (a nejvtipnejsi), jakej jsem kdy cetl!

Novinky e-mailem

INZERCE

Polí pět

INZERCE

  • spotřebitelský rozhodce
  • Rozhodčí řízení (též arbitráž) je profesionální řešení sporů, které je: rychlé, levné, snadno vymahatelné, neformální a jednoinstantnční.