chyba/2@/mnt/data/webhosting/ftp/musiczone/www.musiczone.cz/lib/musiczone.php:16 : opendir(./advertising) [function.opendir]: failed to open dir: No such file or directory MusicZone | rozhovor Živé kvety - lovci jelenů (31. 05. 2007, 07:00)

MusicZone | rozhovor Živé kvety - lovci jelenů (31. 05. 2007, 07:00)

ROZHOVOR

Petr Šlik (31. 05. 2007, 07:00) Živé kvety - lovci jelenů

Živé květySkupina Živé kvety byla založena v roce 1994 v bratislavském divadle Stoka. Od počátečního stylu, kterým byl jakýsi alternativní folk, se úkrokem přes punk dostali až k syrovému garážovému rocku 70. a 80. let. Doposud vydali čtyři alba: "Živé kvety" (2000), "V dobrom aj v zlom" (2003), "Na mojej ulici" (2004) a "Sloboda" (2005).

Den po jejich pražském koncertě jsme se sešli v solidní smíchovské čtyřce U Smolíků ke krátkému rozhovoru. Okolo stolu se mnou seděla kompletní kapela (Lucia Piussi, zpěv, kytara; Agnes Lovecká, bicí; Peter Bálik, kytara; Juraj Mironov, basa; Jakub Kratochvíl, kytara), několik jejich kamarádů a řidička, trpělivě čekající na povel k odjezdu zpět do Bratislavy. Kulisou nám byl přímý přenos hokejového utkání České Budějovice – Pardubice, který však nechával Živé kvety chladnými. Pouze když se strhla mela okolo slovenského gólmana Pardubic Lašáka, komentoval to Peter Bálik rozčileným zvoláním: "Už bijú Janka!"

My jsme ale naše povídání začali z jiného konce.

Jak jste spokojeni se včerejším koncertem?

Bálik: Bylo to výborné. To člověk cítí, když se druhý den probudí s úsměvem na tváři. Když se probudíš a máš takové špatné svědomí, tak to asi nebylo ono, ale dneska to bylo úplně v pohodě.

Hráli jste poměrně dost nových písniček. Chystáte novou desku?

Lucia: Chystáme. V srpnu, od 13. do 23. budeme nahrávat v Bzenci na Moravě. Písniček už máme docela dost, a ještě se možná něco urodí.

Bálik: To je ještě daleko. Písničky, takový ten základ, už jsou hotové, ale za ten půlrok se toho může ještě hodně stát, takže uvidíme.

Lucia: My bychom tu desku mohli nahrávat vlastně už dnes, ale těšíme se, že si ty písničky trošku vyhrajeme na festivalech. Když přijdeš do studia a máš ty písničky vyhrané, tak to má pak daleko větší lehkost.

Jakým způsobem nahráváte?

Lucia: Snažíme se to dělat co nejvíc na živo, s tím, že tam pak něco dohráváme. Já třeba zpívám s nimi při nahrávání základů, ale tento zpěv se pak dá pryč a nahrává se znovu. Většinou.

Bálik: Snažíme se zachovat princip z koncertu. Někdy se na koncertě přihodí taková magie, ne vždy, ale když se to povede, tak je to skvělé a my se snažíme tu magii vyvolat i ve studiu. Je to ale těžké, protože tam máš kolem sebe čtyři stěny a je to takové zvláštní prostředí, jako třeba u psychiatra.

Lucia: Teď zkusíme nahrávat v sále kulturního domu. Chceme tam dostat tu atmosféru sálu, doufáme, že tam bude slyšet ten prostor, ten přirozený úder bicích. To se nám líbilo ve Stoce, když jsme to poprvé zapojili a nahráli jsme první stopu, basu a bicí, tak to znělo přirozeně, přesně jako kdybychom zkoušeli.

Bálik: Obecně se dá říct, že se snažíme, aby nám do toho technika zasahovala co nejmíň, protože dneska už je hrozně dokonalá a o to víc je s ní problémů. Takže se jí snažíme omezit na minimum.

Zmínili jste se o divadle Stoka, které se zdá být pro vaši kapelu velmi důležité. Mohli byste Stoku trochu představit? O co vlastně šlo?

Lucia: V divadle Stoka jsem hrála a pracovala v hospodě. Bylo to místo, kde se setkávali lidé, jako jsme my. Událo se tam plno osudových setkání, koneckonců jsme se tam potkali i my s Bálikem. Pak jsme tam zkoušeli a měli jsme tam i první koncerty. Žili jsme tam, patřili jsme tam. Nebyl to nějaký kamenný prostor, kde by jsi byl večer jako host, byl to takový náš domov.

Jak je to se Stokou teď? Funguje ještě?

Lucia: Ta budova ještě stojí, ale Stoka vlastně už skončila. Už rok je to.

Proč?

Agnes: Staví se tam. Na tom místě bude nové centrum.

Lucia: Vlastně to je možná symbolické, taková poslední rána, která zabila slona. Těch tisíc vos, od byrokracie, přes problémy s magistrátem a s celým tím systémem grantů, do kterého Stoka nedokázala nastoupit, protože na to je potřeba sofistikovaných manažerů a to jsme my nebyli. Takže když přišel ten investor, tak už ten slon, ten brontosaurus Stoka ležel, už "chrlil z papule" a tohle byla vlastně poslední rána pánů v kravatách, kteří zasadili ten poslední úder.

Vraťme se teď k vaší první desce, která je trochu jiná, než ty ostatní. Po jejím vydání jste dost razantně obměnili složení kapely. Jak to tenkrát všechno bylo?

Lucia: Vlastně se dá říct, že dokud jsme nepotkali Ďura, který s námi teď hraje na basu a který tam tehdy přišel dva dny před nahráváním, že bude hrát na klavír, tak to celé fungovalo takovým klasickým muzikantským způsobem. My jsme s Bálikem dělali písničky, oni je zahráli, ale neměli jsme to, co máme teď. Až později, když přišli Agnes s Markem, tak začala fungovat ta pravá chemie. Vždycky jsme chtěli, aby to, co funguje mezi námi s Bálikem, tak aby fungovalo v celé kapele, ale zpočátku jsme neměli štěstí na ty správné lidi.

Jak jste se nakonec potkali?

Lucia: Však jsme na to dlouho čekali, vlastně už jsme ani nedoufali. Dokonce jsme chtěli zkusit hrát jenom ve třech, Ďuro na klavír a já s Bálikem na španělky, ale pak se Ďuro zmínil, že zná nějakou bubenici a mně se to hrozně líbilo, protože jsem si všimla, že "baby" nemají takové ty neurotické ambice všechny převálcovat. Když pak přišla Agnes na první schůzku do hospody a zeptala se co vlastně hrajeme, řekli jsme jí, že takový trapný folk...

Bálik: Od chvíle, kdy Agnes přišla, tak se ta kapela začala vyvíjet. Do té doby to trochu stagnovalo a když přišla, tak to něco spustilo. Všechna ta hudba, kterou jsme měli v sobě a kterou jsme nedokázali dostat ven, se najednou spustila jako lavina. To byl vlastně první takový velký třesk v kapele, kdy se nám konečně začalo dařit.

Máte pocit, že je nějakým způsobem důležité, že jste v kapele dvě ženy?

Lucia: Já jsem o tom nikdy dřív moc nepřemýšlela, ale možná na tom něco je. Ty jeskynní pra pra spolky měly něco do sebe. Někdo drží oheň, někdo jde ulovit toho jelena....

Agnes: A já dělám co?

Lucia: Ty udržuješ ten oheň. Jako že "kým muži boli na love, ženy robily kokotiny v jaskyniach."

Agnes: A toho jelena loví kdo?

Lucia: Bálik. On tam potom vyběhne s tím sólem někam na toho jelena.

Jakub: To je dobrý výraz. Vždycky, když Bálik začne hrát sólo: "Bálik loví jelena! Už ho skoro má!"

Bálik: Ne, vážně, my to nijak neřešíme, takhle se to prostě vyvinulo. Ale i tak si myslím, že dvě ženské v kapele docela stačí. Kdyby byly tři, to už by bylo zlé.

Lucia: Myslím, že teď je to vyrovnané. Kdyby jsme byly tři, tak už bychom je sežraly.

Nedávno ve vaší kapele proběhla ještě jedna personální obměna, když odešel kytarista Marek Pastier a místo něj přišel Jakub. Proč?

Lucia: Marek se tak rozhodl sám, říkal, že se cítí nedoceněný. Chce si teď založit něco vlastního, tak snad se mu bude dařit. Pro nás to byl docela šok.

Kde jste našli Jakuba?

Lucia: Potkali jsme se v Artfóru, kde oba pracujeme, a hned jsme si padli do oka. Říkal mi, že hraje na kytaru, tak jsme se bavili o hudbě a zjistili jsme, že máme stejný vkus.

Ty jsi Živé kvety předtím sledoval?

Jakub: Jasně, já jsem asi tak rok chodil na jejich koncerty a to bylo takové... Viděl jsem samozřejmě všelijaké kapely, některé hrály dobře, jiné hůř, ale z nich vyzařovala taková radost...

Lucia: Bez Marka jsme měli jenom jednu zkoušku a to bylo jako když máš nějaké elektrické vedení, které je najednou přerušené. Najednou tam byla jakási černá díra po Markovi a nefungovalo to.

Agnes: On už tam nebyl, ale přitom jako by tam stále byl.

Lucia: Na další zkoušce už hrál Jakub. Je jedno jak, ale najednou to zase začalo fungovat.

Má na vaši hudbu nějaký vliv město ve kterém žijete? Všichni z Bratislavy pocházíte...

Lucia: Asi ano. Ať chceme nebo ne. Alespoň já se snažím ve svých textech zpívat o tom, co je okolo mě.

Bálik: Měli jsme takovou písničku: "Bratislavo zkurvená, klakni si na kolena," ale to byl jen takový nápad, který se neujal.

Jak byste popsali Bratislavu někomu, kdo tam nikdy nebyl?

Jakub: Dvacetivěžatá.

Agnes: Bratislava má mnoho chyb, ale já tam žiji a mám ji ráda. Když jsem tam, tak na ní nadávám, ale myslím si, že kdybych někam odešla, vždycky bych se tam chtěla vrátit.

Lucia: Záleží na tom, jak se na to díváš. Já jsem vyrůstala v Dúbravke, poslouchala jsem Ursínyho, všechny jeho desky, a on se mnou jezdil ve stočtyřce a já jsem věděla, že to je On. Takže to je ta moje Bratislava. Stále posloucháme Štrpku s Ursínym, je to tam od nás a jsme na to snad i hrdí. Ale potom je tam strašně moc idiotů s kterými nechceš nic mít.

Bálik: Bratislava je takové zvláštní místo, protože komunisti zbourali polovinu starého města, takže teď je taková neúplná. Jdeš po ulici a najednou se ocitneš na místě, kde není nic. Tam, kde by měly stát domy, je holá pláň.

V jedné z nových skladeb, které jste včera hráli, byl rým: "Jsi prázdný Bratislavský hrad"...

Bálik: Zrovna ten hrad je takový neútulný. Člověk tam přijde a hned se mu chce utíkat někam pryč.

Lucia: To je taková stavba u které máš vždycky pocit, že je stále prázdná a fouká tam.

Bálik: On je to vlastně takový symbol prezidenta, ale ani ten tam nebydlí.

Cítíte se být součástí nějaké širší scény? Existuje na Slovensku taková, s kterou se ztotožňujete?

Lucia: Tak částečně. Máme rádi něco z punku, něco i z toho hip-hopu, ale to jsou všechno strašně uzavřené světy a my bychom nejraději ty hranice zrušili.

Bálik: Ona je Bratislava vlastně docela malá, takže tam jsou všichni dohromady. Pankáči vedle hip-hoperů...

Lucia: Ale není to tak, že by ty skupiny nějak vzájemně pronikaly, oni jsou hrozně uzavřené. Každá ta skupina má svoje odznaky...

Jak často koncertujete?

Juraj: Minulý rok jsem to počítal, že jsme měli třicet sedm koncertů za rok.

Agnes: Zrovna poslední léto ale bylo dost o kapele. To jsme hráli stále.

Lucia: My jsme to tak chtěli, abychom si zahráli. Až toho budeme mít plné zuby, tak uvidíme, ale zatím to jde. Nechceme hrát tak, abychom se uštvali.

Agnes: Nechceme se netěšit na koncert.

Lucia: Nicméně pro kapelu, aby se vyvíjela, je důležité hrát. Důležité jsou momenty na pódiu, kde se kapele musí společnými silami podařit to letadlo nastartovat.

Stalo se vám někdy, že jste měli dva koncerty za jeden den?

Lucia: Ne!

Agnes: Myslím, že jeden koncert za večer úplně stačí. Pokud má být dobrý.

Lucia: To je jako kdyby jsi chtěl mít dvakrát za den narozeniny.

Jak často jezdíte hrát do Čech?

Agnes: Poslední rok bych řekla, že hrajeme častěji v Čechách, než na Slovensku.

Bálik: V tom nám hodně pomohl televizní pořad Ladí neladí, kde jsme asi před rokem hráli a od toho momentu nás lidé z Čech zvou. Teď to ještě zesílilo, když na Rádiu 1 pouštěli nějaké naše skladby v hitparádě... To je zrovna docela zvláštní, protože třeba Komíny, které tam měly docela úspěch, jsou celé o Bratislavě. Zpívá se tam o regionálních věcech a přitom se to líbí i lidem v Čechách, nějakým způsobem to funguje. Je to jak film z nějakého místa, který tě fascinuje.

Ve vašich textech jsou odkazy na konkrétní místa a osoby poměrně časté...

Bálik: To je veliké plus pro písničku, když v ní je nějaký skutečný příběh. Protože potom funguje stále.

Lucie: Podle mě je geniální, když se povede udělat písničku a ten příběh, co je v ní, je skoro jak povídka. To je takový ideál, který mám. Tom Waits má některé takové skladby. Ale písničky můžou být různé, můžeš použít různé styly vyprávění. Některá písnička může být jen taková symbolická, jiná může být z těch nejkonkrétnějších věcí.

Bálik: Písničky mají tu výhodu, že se šíří vzduchem. Knihu si musíš najít a pak jí číst, ale písnička k tobě přijde sama, trvá tři minuty a když se do ní zaposloucháš, tak ten účinek je okamžitý. A když se podaří, tak řekne o mnoho víc. Někdy je písnička víc než celý román.

Lucia: Například jedna z těch nových, Plynúť, ve které zmiňuji ten Bratislavský hrad, tak to se tak samo vyrojilo, byl to takový nález. Někdy musíš písničku vykopávat ze země jako diamant, ale někdy je to snadné. Přijdeš k ní, nikdo tam není a utrhneš si jí jen pro sebe.

Požádal tě někdy někdo cizí o tvůj text?

Lucia: Ve Stoce jsem se skamarádila se Sylvií Josifoskou, která tam mívala takové bluesové pondělky a ona stále brečela, že nemá žádný text, tak jsem se jí nabídla, že jí něco napíšu. Tehdy se mi zrovna nějak dařilo, tak hned jak jsem přišla domů, jsem něco napsala a když jsem jí to pak přinesla, tak ona se stále ptala: "A proč je tady děcko a ne dítě?" a tak... Takže to nakonec hrajeme zase my.

Bálik: A proč je tam vlastně to děcko?

Lucia: Ale to bylo jenom v nějakém mém "macherském" záchvatu. Tenkrát jsem hodně hrála na kytaru, složila jsem pár písniček a měla jsem pocit, že můžu skládat pro kohokoliv.

Pro koho by jsi ráda napsala text?

Lucia: Na Slovensku snad ani nikdo takový není. Nevím... To je právě ten problém, když nemají co říct, tak proč chtějí zpívat? To je dost absurdní. Podle mě má zpívat ten, kdo touží něco říct.

Poslední otázka je pro Petera. Máš nějakého svého kytarového hrdinu?

Bálik: Když jsem začal hrát na kytaru, tak všichni kamarádi okolo mě hráli daleko líp, já byl úplně na chvostě. Říkal jsem si: "Kurňa, nemám na ně, co budu dělat?" A potom jsem objevil Keitha Richardse, který není žádný virtuóz a toho jsem se pak držel jako klíště. Říkal jsem si, že když to dokázal on, tak já to dokážu taky. Od té doby jsem vždy sledoval hráče, kteří nebyli jen kytaristi, ale i písničkáři, jako třeba Neil Young, nebo Lou Reed, protože oni všichni využívají tu kytaru ne k tomu, aby se předvedli, ale ty jejich sóla jsou vždy součástí skladby. Celý princip hraní na kytaru je přece v tom, posunout tu písničku ještě dopředu, nějakým způsobem jí vyhecovat až do maxima. A o to se snažím i já. Kašlu na nějaké virtuozní věci, já si ty svoje sóla nepamatuju, pokaždé je hraju nějak jinak. Lidé se pokoušejí lítat různým způsobem a přitom stačí vzít do ruky kytaru. Kdysi jsem měl učebnici Škola hry na kytaru a tam bylo takové motto od Beethowena: "Jediný nástroj, který nahradí orchestr je kytara."

Lucia: Zas, když se ptali Bacha, už tenkrát, kolik ještě hudby se dá na světě vymyslet, tak on odpověděl: "Víte kolik písniček ještě nebylo vymyšleno v C-dur?"

Partnerem MusicZone.cz je AUDIOTEK MUSIC CENTER - music megastore.

Diskuzní fórum

sweetheart mermaid wedding dresses (14. 04. 2013, 01:10) bridesmaid dresses by color

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.

http://www.relatedress.net/wedding-dress...

jusen (01. 02. 2013, 04:01)  

evening cocktail dresses (17. 11. 2012, 16:35) bridal dresses with sleeves

I enjoy reading the valuable information you offer in your articles.Just thought youd be interested to know that I have added you to my bookmarks You make great points in a concise and pertinent fashion, This is a really good read for me, thank you very much for writing this.

http://www.fooddress.org/

discount ugg australia (16. 11. 2012, 19:44) UGG Outlet Discount

Your website includes a really cool blueprint. That getting stated the factsbelow is totally free and is of high-superiority. Im subscribing to your feed right now.

http://www.conboots.net/

cheap uggs outlet (13. 10. 2012, 06:31) cheap ugg boots for kids

Wow! Thank you! I always wanted to write in my site something like that. Can I take part of your.

http://www.agoboots.com/

Marian 54 (05. 09. 2007, 17:03) prikladám na oheň...

...eším sa na piaty album, už aby tu bol, hoci všetky predchádzajúce môžete vpočúvať neustále s napätím, zaujatím a objavovaním nových súvislostí a navrstvených obrazov, a tak aj činím, a tak aj činte a objavujte... hlavná kapela Slovenska v hlavnom meste Slovenska.... Lucia stále silnejším hlasom vraví /spieva silné vety...to už nikto nezastaví - počujete to...?...ŽK sa stali súčasťou môjho života spojeného pupočnou šnúrou s potravou života - s hudbou...len keby ste častejšie hrali doma (v BA)...prosím...

folker (02. 06. 2007, 16:54) diky

zase som sa dozvedel nieco nove o ZK. celkom dobry rozhovor, tentoraz s prispenim vsetkych clenov kapely. ZK su skvele a som rad, ze ich maju radi aj v Cechach.

TomasL.akwinsky (01. 06. 2007, 17:52) Tato kapela spravi novym albumov dieru do sveta

Som o tom presvedceny. a dnes na MDD idem do Randalu v Bratislave na koncert.

Novinky e-mailem

INZERCE

Polí pět

INZERCE

  • spotřebitelský rozhodce
  • Rozhodčí řízení (též arbitráž) je profesionální řešení sporů, které je: rychlé, levné, snadno vymahatelné, neformální a jednoinstantnční.